Po Listopadu 1989 se jim říkalo převlékači kabátů. Byla to zkrátka taková dobová móda, kdy se z komunistů a estébáků stávali demokraté a národ jim to baštil i s navijákem. To, že je takový přerod z grázla na dobráka nemožný docházelo tenkrát málokomu, nejspíš proto, že lidi ve své většině mají krátkou paměť. A nejen to – oni přímo úmyslně a dokonce rádi zapomínají, samozřejmě ke své vlastní škodě, neboť politici s touto lidskou vlastností kalkulují a s oblibou ji využívají. Mám dojem, že dnes se znovu vrací ona osvědčená polistopadová taktika výměny obnošené garderóby, tentokrát za přizpůsobivé sako koblihové korektnosti, kdy z převlékacích kabinek stranických sekretariátů vychází rádoby nové tváře. Jistě, šaty dělaj člověka a politika tím spíš, ale bez přičinlivé pomoci nás, společensko-politických sklerotiků, by to těm manekýnům sotva mohlo procházet. Zaorálek prostě zůstane Zaorálkem, i když si uváže zbrusu novou kravatu a v televizi začne říkat pravý opak toho, čím nás krmil včera a jestliže ho neprokoukneme, pak to je jen a pouze naše vlastní blbost. Ale začnu Šafrem.
číst dál