Období: září 2015

T o   j s o u   t e d y   v á ž n ě   š p í n y  - číst dál

VYVÁDĚNÍ číst dál

C i r k u l á r k a  - číst dál

Zajíc číst dál

Úhel pohledu číst dál

Když se před lety uvažovalo o zřízení úřadu ombudsmana neboli veřejného ochránce práv, zaznívaly hlasy pro i proti. K čemu ombudsman - vždyť pokud budou fungovat soudy a jiné instituce tak, jak mají, občané se svých práv dovolají i bez něj. Tak zněl nejčastější argument "proti". Ti, kdo byli "pro" naopak poukazovali na fakt, že např. právě činnost soudů je u nás dosti diskutabilní a je tedy nutné mít zde někoho, kdo by (jako jakási poslední instance) chránil občany před mocenskou zvůlí. číst dál

Ulita číst dál

Ovečky číst dál

LÉKAŘ LÉČÍ - POEZIE UZDRAVUJE číst dál

ČTYŘVERŠÍ O ČTYŘECH ČTYŘNOŽCÍCH číst dál

Fascinující příběh ateisty, který našel Boha  číst dál

J á   b y c h   p o m o h ,   c o ž p a k   o   t o číst dál

T a d y   n i k d o   n e s t a n u j e číst dál

Bibliofilie nebo též bibliofilské výtisky - a teď se přiznávám, že přesně nevím, zda je tato moje definice správná - jsou pro mě prostě knihy nějakým způsobem vzácné, cenné, krásné... Většinou tedy svou vazbou (často filigránskou ruční prací), která člověka natolik upoutá a zaujme, že si říká, že by právě tento „kousek“ mohl být ozdobou jeho knihovny. Pak se ale podívá na cenu a smutně knihu vrátí zpátky do regálu... číst dál

Topení číst dál

Jsem principiálním odpůrcem jakéhokoliv násilného řešení společenských problémů. Takováto „řešení“ jsou totiž nedůstojná člověka jakožto rozumové bytosti a bývají navíc charakteristickým znakem totalitních režimů. A já chci žít v humánní, civilizované společnosti. Logicky jsem tedy i zásadním odpůrcem vyvražďování nevyléčitelně nemocných a starých lidí - a co jiného eutanázie či tzv. „milosrdná smrt“ ve skutečnosti je?! číst dál

Maminky číst dál

Když se tak občas rozhlížím po tom našem českém dvorku, když vidím tu zamindrákovanost (jiné slovo mě teď nenapadá) tolika lidí, kteří jsou nešťastní, protože... A když si tam nyní dosadíte - dle svých zkušeností - cokoli, vždycky se nakonec ukáže, že lidé ve skutečnosti nejenže nešťastní nejsou, ale (a větší paradox si asi sotva lze představit) „pouze“ nejsou šťastní! Tautologie? Jak se to vezme. Štěstí samozřejmě naordinovat nelze - ale z toho by přece mělo logicky vyplývat, že ani neštěstí není na lékařský předpis, že lidé jsou zkrátka nešťastní z nějakého víceméně záhadného, nedefinovatelného a kdo ví jakého ještě jiného důvodu. Buď šťastný! Tento kategorický imperativ v praxi nefunguje. Nebuď nešťastný! To už je jiná káva, cítíte ten (a nejen lingvistický) rozdíl? Tady si už člověk přece jen může aspoň trochu poručit a (jak se odborně říká) „vytěsnit“ ze svého nitra „negativní energii“. Ty uvozovky jsem tam dal schválně, a to z toho důvodu, že se mně zmíněná slova vůbec nelíbí, ovšem na druhou stranu je možné na nich (protože je s oblibou používají) demonstrovat postupy jistých mudrlantů, kteří si z lidského neštěstí (rozuměj: nedostatečného štěstí) udělali docela dobrou živnost. Tedy ve smyslu - dobře vynášející... číst dál

Skvělý životopis světoznámého finského spisovatele číst dál

UPRCHLICKY NEKOREKTNÍ ŘÍKANKA číst dál

I c h   s u c h t e  - číst dál

Když nedávno vystoupil v televizní diskusi jistý pan Muhamed Abbas, jeden z představitelů českých muslimů, měl jsem v první chvíli dojem, že mluví celkem rozumně. Distancoval se od praktik islámského státu, zmínil se o tom, že na jeho vzniku mají do jisté míry vinu i Spojené státy, snažil se poukázat na fakt, že existuje celé spektrum výkladů koránu a nelze tedy všechny muslimy házet do jednoho pytle a vůbec působil dojmem vzdělaného, kultivovaného člověka a umírněného muslima, který je intelektuálně někde zcela jinde než jeho radikální souvěrci. číst dál

Včely číst dál

Kuřátko číst dál

Existenciální román? Ani náhodou! číst dál

Bez víry číst dál

ŠÍLENÝ DIOGENES číst dál

Mně tedy určitě ano a vždy, když tyto “nabídky” najdu v poštovní schránce, říkám si, že je asi něco shnilého v království českém… Mám na mysli takové ty rádoby lákavé půjčky peněz (10 000, 50 000, 300 000 Kč!). A do 24 hodin a bez ručitele a… No nepůjčte si to! číst dál

N a   t e n   n á p i s   n e h l e ď t e číst dál

Město ve městě. Zákony džungle. Drogy a prostituce. Stínadla ovládaná místními Vonty, kterým se Druhostraníci raději vyhýbají... Tak tohle všechno - a samozřejmě i mnoho jiného - je brněnský Bronx. číst dál

Reprezentativní publikace o mimořádném umělci číst dál

V   Z O O   m a j í   v   J i h l a v ě číst dál

Je to vlastně přirozené a dějinami nesčetněkrát potvrzené: Hitlerova „tisíciletá říše“ trvala 12 roků, v roce 1922 založený Sovětský svaz zanikl po 70 letech. Dokonce Římská říše, zahrnující takřka celý tehdy známý svět se po dlouhých staletích své existence nakonec zhroutila jako domeček z karet. Ne, žádný politický systém netrvá věčně, byť se jejich tvůrci od nepaměti snaží tvrdit opak. A sečteny jsou i dny liberální demokracie, o níž Fukujama hrdě prohlašuje, že je posledním (a tudíž jednou pro vždy daným, „věčným“) stadiem vývoje lidské společnosti… Silná slova! Pravdou je však - jak jinak - pravý opak. číst dál

Požehnaný věk - číst dál

Zapadlo slunce číst dál

Ne, v tom musí něco být. Aby šéfredaktor svolal neplánovanou poradu, to se naposledy stalo... no vida, už si ani nemohu vzpomenout, kdy to vlastně bylo naposledy. číst dál

O h n u t á   z á d a  - číst dál

Tedy (přesněji řečeno) bez televizoru. Je to zajímavý život - svérázný, „protiproudový“ a - troufám si říci - i dobrodružný. Nevěřili byste, co všechno si člověk na svoji adresu vyslechne jen proto, že se „nekouká na bednu“. Zároveň však (když už si sám o sobě pomalu začíná myslet, že je exot a mimoň) postupně zjišťuje, že v tom nejede sám, že (ačkoli jich není mnoho), přesto tu a tam existují podobní exoti, kteří netráví večery hltáním Ordinace na červené louce. A že to v žádném případě nejsou lidé blbí a nevzdělaní, ale právě naopak - optimističtí, přátelští a ... svérázní. číst dál

Dírkou... číst dál

Vše podstatné o Napoleonovi číst dál

A ť   u k á ž e ,  j a k   t o   z v l á d n e číst dál

Dvěma slovy - krásná kniha! číst dál

Na úvod malá (ve smyslu jednoduchá) hádanka. Kdysi jsem kdesi četl, že ve Francii je zakázáno dávat praseti jméno Napoleon. Otázka: Jak se jmenuje můj čuník? číst dál

Začíná... číst dál

J e n   s e   t a d y   v y m o č ,  k á m o  – číst dál

Ž e n y   s á h l y   p o   z b r a n i číst dál

Změna je život... (A co je potom smrt?!) číst dál

ZIMNÍ SETBA číst dál

J e n   n a   v l a s t n í   n e b e z p e č í číst dál

Lidské duše na cestě k věčnosti číst dál

PROTEKTORÁTNÍ HLAVOLAM číst dál

Zatímco podobná otázka o slepici a vajíčku řešení nemá, zde je evidentní - dříve byl dlužník… Exekutor by zkrátka nikdy nespatřil světlo světa, kdyby tu předtím nebyl někdo, kdo neplní smluvní závazky. A stejně tak se exekutorů, na které tolik nadáváme, můžeme zbavit - zkrátka nedělejme dluhy (popřípadě je včas plaťme) a exekutoři zmizí, protože nebudou mít práci. Je to tak snadné, až je zarážející, že na to nikdo z těch, kdo exekutorům nemůžou přijít na jméno, dosud nepřišel. číst dál

Četba staletími číst dál

V   h o u s t n o u c í   m l z e číst dál

P a p i l i o   m . číst dál

H o c h w a s s e r  - číst dál

P a p i l i o   m . číst dál

Umím si představit, jak musí člověku v první chvíli být. Hrozná situace! Nejraději by se vzteky, ale třeba i lítostí, bezmocí, žalem a rozhořčením rozbrečel. Ovšem pláč není žádná jednoduchá procedura, správně plakat je velké umění! Takže - krátký návod k použití: číst dál

T a d y   m a j í   z v l á š t n í   c e n y   číst dál

Severská detektivka par excellence číst dál

Postpoeti číst dál

"A nechcete to přece jen nechat na... na později?" číst dál

Je to taková rezavá pokroucená trubka, ležící kdesi v rohu stodoly. Prostě - kus nepotřebného železa, které se obyčejně vyhazuje, protože k ničemu není. Přesto tam už leží skoro 70 let... číst dál

POHLED Z OKNA VLAKU číst dál

7 září v 19:34  číst dál

A   c o   k d y ž   s e   o d p o j í ? číst dál

DRUHÁ SCÉNA – ZUBNÍ ORDINACE číst dál

Tolerance je dnes jaksi samozřejmě a neoddiskutovatelně považována za cosi veskrze pozitivního, co by mělo být vlastní každému slušnému člověku. Naopak říct o někom, že je netolerantní je skoro nadávka, "netolerantní člověk" je prostě zamračený morous, trpící náboženskými nebo jinými předsudky, mající sklon pozorovat ostatní a s moralistně zdviženým ukazováčkem tepat jejich chyby a nedostatky. číst dál

SMUTEČNÍ DRBNY (POST MORTEM) číst dál

D o k o n c e   j e   z d e   i   n á v o d číst dál

P ř i j d e   m i   t o   d o s t i   s m u t n é číst dál

Nevím, jestli se za tuto úvahu nedostanu do hledáčku orgánů činných v trestním řízení, protože hranice mezi tím, co se smí a co už je zakázáno říkat a psát je stále nejasnější a vůbec mi v tomto ohledu dnešní situace u nás připomíná dobu předlistopadovou, kdy rovněž existovaly „gumové“ paragrafy, např. tzv. „pobuřování“. Nikdo nevěděl, co to konkrétně je, ale vždy se ten paragraf dal použít proti někomu, kdo byl z nějakého důvodu nepohodlný. Dneska je takovýmto nelichotivým a - jak se zdá - už pomalu trestným označením slovo xenofobie. Být zkrátka xenofobem je něco podobného, jako být „za komunistů“ pobuřovatelem či antispolečenským živlem. A jak jsem na tom v tomto směru já? číst dál

ČECHÁČKOVSTVÍ číst dál

S e z n a m   j e   t o   v e l m i   p ř e s n ý číst dál

Marina Stěpnova kráčí ve stopách ruských klasiků číst dál

M á m   z   t é   v ý z v y   z v l á š t n í   p o c i t číst dál

10. 5. 2015 číst dál

VELIKOST ČLOVĚKA číst dál

J e s t l i   v á s   t u   c h y t í m   p ř í š t ě číst dál

B ý t   p i j a n ,  z a j á s á m číst dál

Čínská zeď Stanky Hrasteljové - opravdový bestseller číst dál

Čeština je prý příliš složitá a mělo by se s tím něco dělat. Nějak ji zjednodušit, zrušit tvrdé a měkké y - i, a taky to mně a mě… Zkrátka jít s dobou, která nemá čas na všelijaké zdlouhavé přemýšlení a chce po nás rychlost, stručnost a tah na branku! Všimli jste si, že podobné názory se objevují stále častěji? Nevím, co na ně říkáte Vy, milí čtenáři, ale řeknu Vám, tedy přímo napíši, co si o tom myslím já. A hezky od plic to vyřknu… Tedy - podobné výzvy po zjednodušení (a nejen češtiny, ale skoro všeho) pocházejí od lidí, jejichž duševní potenciál je… jak to jen říct… zkrátka poněkud jedno... číst dál

POHŘEB NEJMENOVANÉ POMLOUVAČKY číst dál

Svědectví o malosti velkého muže Třetí říše číst dál

SAALFELD - 5. 9. 2015, 20:30  VLAK PO PŘÍJEZDU „UPRCHLÍKŮ“... číst dál

ANTISTÁDOVITOST číst dál

TECHNIKU JE NĚKDY LEPŠÍ SI PŮJČIT! číst dál

BUDAPEŠŤ - KELETI, 5. 9. 2015 číst dál

Stál jsem na mostě Legií a spolu s davem přihlížejících sledoval pražský maratón. Přesněji řečeno, čekali jsme, až se objeví první běžci, k čemuž mělo dojít každou chvíli. A opravdu - náhle jsem zaslechl tleskání a povzbuzující výkřiky a uviděl skupinu asi osmi mužů, jak se k nám rychle blíží. Všichni byli černí jak uhel a jejich zpocené tváře se leskly v poledním slunci. Proběhli kolem nás tak rychle, že mě v první chvíli napadlo, že to snad ani nejsou maratónci, ale sprinteři. Za nimi vězela obrovská mezera - žádný z jejich soupeřů nebyl v dohledu. Neudržel jsem se a obdivně pronesl k muži, stojícímu vedle mě: číst dál

H l u p á k a ,  c o   s   k l i d n o u   t v á ř í číst dál

A s i   z d r h a l   d o   S ý r i e číst dál

Stalo se to před několika lety v jisté firmě. Pracoval jsem tam na pozici (všimli jste si už, že dnes se místo místo říká pozice?) vedoucího malého týmu (to se dnes říká - tým) a jednoho dne během polední přestávky jsem si všiml, že moji kolegové mají jakousi nezvykle radostnou, ba euforickou náladu. Od jejich stolu se ozýval hurónský smích, a pokud občas na chvíli přestal, pak jen proto, aby se vzápětí rozezněl tím hlasitěji. V těch krátkých nebujarých přestávkách jsem slyšel, jak někdo cosi předčítá, přičemž je přerušován oněmi salvami smíchu. Původního, nefalšovaného, zkrátka takového, při němž se smějete až k slzám a k úplnému vysmátí. V první chvíli jsem pomyslel na povídky Šimka a Grossmana, ale hned tuto myšlenku zavrhl. Při vší úctě, kterou k oběma báječným komikům chovám, jsem ještě neslyšel, že by se u jejich povídek někdo smál tolik, jako to právě dělali moji spolupracovníci. No, zkrátím to. Přišel jsem ke stolu - a rozšířil řady smějících se o dalšího smějícího se. Dokonce jsem se po chvíli ujal funkce předčítače, když ten předchozí odpadl (tedy doslova) poté, co při jednom obzvlášť silném záchvatu smíchu spadl ze židle a prohlásil, že už je toho na něho moc. číst dál

ŠACHOVÉ ZAMYŠLENÍ číst dál

Kniha o lidskosti, soucitu a opravdové pomoci umírajícím číst dál

TAJENKA číst dál

Divná otázka, že? A navíc dost nebezpečná, neboť psát o problematice rasismu a nedržet se přitom předem daných politicko-korektních klišé může v dnešní postdemokraturní společnosti zavánět kriminálem. Začnu trochu provokativně, a to tím, že si představím hypotetickou situaci, kdy na ulici nějaký tazatel zastavuje lidi a pokládá jim následující otázku: „Jste rasista?“ Je jasné, jak budou všichni dotazovaní odpovídat – totiž o překot ujišťovat, že rasisty samozřejmě nejsou, tvrdit, že je už samotná takováto otázka pohoršuje atd. Co se týká mne, odpověděl bych po pravdě – tedy, že nevím. číst dál

Já vám, pane redaktore, vopravdu nevím, jestli vo něm mám mluvit. To víte, doba je dneska všelijaká, myslím ta politická korekce... co? Jo ták, máte pravdu, korektnost... Lidi prostě nemůžou mluvit tak, jak jim zobák narostl, ale furt musej dávat pozor na jazyk, co na něm mají... jako né na tom jazyku, ale na srdci a potom teprve na jazyku - Co? Vopravdu se nemusím bát? No já nevím, hlavně tam nikde nepište moje jméno, to by byl takovej průšvih! No tak jo...Když se mě, pane redaktore, ptáte pořád na toho Hitlera, vono se vo něm dneska povídá ledacos, ale řeknu vám, já ho znala hezkejch pár let a tak vím, že člověk nemůže věřit všemu, co kde slyší, protože některý lidi jsou hrozný svině a pomlouvají, kde můžou. Nechci se ho nijak zastávat, to né, měl svoje chyby, ale kdo je nemá, že... číst dál

DIAMONOLOG číst dál

KREMATORIJNÍ ZÁŽITEK číst dál

V e s n i c k ý   p o h ř e b  - číst dál

Brilantní příspěvek do diskuse o existenci Boha číst dál

Drásavé hledání záchytných bodů života číst dál

Homosexualita… Asi těžko bychom našli jiné téma, v němž se oficiální, politicko-korektní a „vědecký“ postoj tolik liší od postojů a názorů obyčejných, zdravým selským rozumem se řídících lidí. Znáte třeba nějakého novináře, který by měl na homosexualitu jiný než oficiálně-povinný názor? Lze se ve sdělovacích prostředcích, různých „odborných“ příručkách či výpotcích nejrůznějších tzv. „sexuologů“ setkat s něčím jiným než s dokola omílaným a do omrzení papouškovaným tvrzením, že homosexualita není duševní porucha, ale normální varianta sexuálního chování, že každý, kdo toto popírá, je „homofob“ a že homofobie je vlastně trestným činem, protože vyvolává nenávist k „jinak sexuálně orientovaným osobám“? číst dál

ZÁKLADNÍ POTRAVINY číst dál

PENZIJNÍ DEFORMA číst dál

APOKALYPTIKUM číst dál

Motoristé i vy ostatní, zbystřete pozornost... číst dál

M l a d í ,  s i l n í  -  v š i c h n i   h a p p y  číst dál