Čeština je prý příliš složitá a mělo by se s tím něco dělat. Nějak ji zjednodušit, zrušit tvrdé a měkké y - i, a taky to mně a mě… Zkrátka jít s dobou, která nemá čas na všelijaké zdlouhavé přemýšlení a chce po nás rychlost, stručnost a tah na branku! Všimli jste si, že podobné názory se objevují stále častěji? Nevím, co na ně říkáte Vy, milí čtenáři, ale řeknu Vám, tedy přímo napíši, co si o tom myslím já. A hezky od plic to vyřknu… Tedy - podobné výzvy po zjednodušení (a nejen češtiny, ale skoro všeho) pocházejí od lidí, jejichž duševní potenciál je… jak to jen říct… zkrátka poněkud jednoduchý. Je to zvláštní - kdyby si např. nějaký hokejista stěžoval, že branky jsou příliš malé a těžko se do nich střílí góly a navrhoval tudíž jejich zvětšení, patrně by si vykoledoval pouze soucitné pohledy a ťukání na čelo. Na žadatele o zjednodušení češtiny se však nikdo jako na blázny nedívá - proč?! No, asi proto, že tito zjednodušovatelé mluví z duše velké části národa. Z mé duše ale rozhodně ne! Mně se totiž naopak složitost naší mateřštiny líbí natolik, že právě pro ni se mně tolik líbí. Vidíte, jakou pěknou slovní hříčku jsem právě napsal? A to jsem nad ní ani nijak nepřemýšlel, přišla úplně sama od sebe. Co tedy, až přemýšlet začnu? Baví mě psaní. Rád bojuji (dá-li se to tak říci) tu s různými jemnostmi, tam zase s nepoddajností, nezkrotitelností a svéhlavostí své nádherné mateřštiny či s vybráním toho nejlepšího z množství alternativních slov nebo dokonce slohově-literárních postupů. Píšu knihy, povídky, básně, reklamní slogany, slovní hříčky a hlavolamy, aforismy… Je zábavné, ale současně i tragikomické pozorovat, jak se prostřednictvím psaného slova projevují ostatní. A to dokonce lidé, kteří na svých webových stránkách nabízejí psaní reklamních textů, článků, sloganů… Těch slohových, stylistických a dokonce gramatických chyb a přešlapů, které u nich nacházím! Říkají si „copywriteři“ (to zní vznešeně, že) a kupodivu se zdá, že o své zákazníky nemají nouzi - asi podle hesla, že mezi slepými je i jednooký králem. No, nevím - měli byste třeba důvěru k člověku, který by vám nabízel „zaručeně ty nejlepší služby v oblasti módního odívání“ a přitom měl na sobě rozdrbané tepláky? Ale možná, že v marketingu to platí obráceně - jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že se u nás uživí tolik copywriterů, kteří mají problémy se základy gramatiky, stylistiky a slohu?