NÁŠ ZÁKAZNÍK - NÁŠ PÁN

"A nechcete to přece jen nechat na... na později?"
Muž na mě hleděl posmutnělým, prosebným pohledem.
"Jak to myslíte?"
"No... na potom, až..."
Dohadovali jsme se už skoro půl hodiny. Začal jsem být nevrlý.
"Podívejte se, jsem vdovec. Mám jediné dítě, dceru. Má už vlastní rodinu, svůj život, své starosti. Nechci jí přidělávat další, až... Rozumíte mi?"
"Samozřejmě, úplně vás chápu, pochopte ale i vy mě. Ještě nikdy jsem nic takového nedělal a..."
Zkusil jsem to tedy jinak.
"Je to snad protizákonné?"
Muž se na chvíli zamyslel.
"To určitě ne, ale možná... neetické. A navíc, když se o tom někdo dozví..."
Ostře jsem ho přerušil:
"Nikdo se o tom nedozví!"
Muž rovněž zvýšil hlas. Skoro teď křičel:
"Jestli se to roznese mezi lidmi, můžu s tím tady seknout! Budu všem pro smích, přinejmenším. Spíš mě ale budou mít za blázna, každý se mi obloukem vyhne. Do měsíce zkrachuji!"
Snažil jsem se uklidnit. Bylo mi jasné, že má svým způsobem pravdu. Ovšem nevzdával jsem se:
"Zkuste se na to podívat z jiné strany. Nebude to naopak pro vás skvělá reklama?"
Zřejmě jsem mu nasadil brouka do hlavy. Přimhouřil oči a usilovně přemýšlel. Kul jsem železo, dokud bylo žhavé:
"Budete jediný, kdo něco takového dělá. Určitě s tím brzy začnou i další, ale to už bude jen takové opičení, kopírování originálu, ten nápad, idea... to bude navždy patřit vám!"
Muž neřekl nic, dál přemýšlel, bylo však na něm vidět, že je mému návrhu nakloněn, vypadal, jako by v duchu spřádal nějaké plány. Po chvíli řekl:
"Chtělo by to ale nějakou reklamu, myslím... nějaký slogan nebo jak se tomu říká. Vytisknout letáky, rozdat je po městě, aby se o mně vědělo."
"S tím si nedělejte starosti. Jeden můj známý má grafické studio, vymyslet něco vhodného, co osloví a přitáhne pozornost, to je pro něho hračka. Dneska je úterý, že... takže ve čtvrtek ty letáky máte tady. Platím to samozřejmě já."
Muž se poprvé za dobu našeho rozhovoru usmál:
"Tak pojďte, budete první, kdo... Položte se tady na ten stůl, musím vám vzít míru."
Když mě přeměřil a vše si pečlivě zapsal, dohodli jsme ještě zbývající věci - druh dřeva, ozdoby, krajky... Konečná cena - skoro padesát tisíc korun - nebyla sice nijak malá, ale odcházel jsem spokojen a hlavně uklidněn. Prostě - budu ji mít a to je hlavní. Cestou domů jsem ještě promýšlel, kam ji dám, než přijde její čas...
Ve čtvrtek jsem přijel pro objednané zboží a přivezl slíbené letáky. Muž mne odvedl dozadu do dílny a tam... Byla jedním slovem nádherná! Ještě jsem nikdy takovou neviděl. Lesklé a čerstvým lakem vonící dubové dřevo, kolem dokola stříbrná krajka s jemným vzorem, po stranách i na víku v pochromovaném plechu vytepané ornamenty... Jedním slovem - krása. Přistihl jsem se dokonce při představě, jak...
Opatrně jsme ji vzali a odnesli do mého auta. Když jsme se vrátili, vytáhl jsem z aktovky letáky a položil je na stůl. Muž si jeden vzal, přelétl jej očima a pak dlouho napjatě prohlížel. Nakonec se jeho tvář rozjasnila, byl s "mou" prací spokojen stejně jako já s jeho.
Leták byl pravdu krásný. Pod nápisem "TRUHLÁŘSTVÍ NOVOTNÝ" se skvěla fotografie nádherné rakve, vyrobené zřejmě z dubového masívu, kolem dokola ověšené stříbrnou krajkou s jemným vzorem. Po stranách i na víku se leskly v pochromovaném plechu vytepané ornamenty... Jedním slovem - krása. Dolní část letáku pak byla plná působivých sloganů:

RAKEV JAKO ŽIVÁ! UŽ ZA VAŠEHO ŽIVOTA - VAŠE DUBOVÁ JISTOTA!

NEČEKEJTE NA SMRT BEZ RAKVE! AŤ VAŠE DĚTI OPLAKÁVAJÍ VÁS A NE SVÉ PRÁZDNÉ KONTO! UŠETŘTE SVÝM DRAHÝM JEŠTĚ DRAŽŠÍ VÝDAJE!

AŤ VÁŠ POHŘEB NENÍ JEJICH BANKROTEM
AŤ VÁS NEPROKLÍNAJÍ JEDNOU NAD HROBEM!

ODPOVĚDNOST - JISTOTA - RAKEV!

KUPTE SI JI, DOKUD ŽIJETE - PO SMRTI SI JI UŽ NEKOUPÍTE!

Za několik dní jsem zašel do "svého" truhlářství, abych se poptal, zda letáky "zabraly". Pan Novotný byl v jednom kole, zákazníků plná dílna, nechtěl jsem ho rušit a tudíž jsem hned odešel. Venku na ulici mě oslovil jakýsi starší pán:
"Prosím Vás, truhlářství Novotný, to je tady?"
"Ano, pane."
"Víte," pokračoval stařík, "je to vlastně od toho truhláře skvělý nápad, a zvlášť pro nás, co už ten život máme za sebou. Nikdy by mě nenapadlo koupit si rakev... no, do zásoby. Zní to směšně, já vím, ale... Jsem vdovec, mám jedinou dceru, je moc hodná, všechno, ale znáte to... Má už vlastní život, rodinu, děti... Až jednou umřu, bude mít se zařizováním pohřbu tolik starostí, že ji jistě potěší, když se nebude muset otravovat ještě s rakví. Z důchodu toho sice moc nenašetřím, no ale... na tu rakev snad mít budu. Nechci žádnou přepychovou jako tady na tom letáku, spíš něco levnějšího, tak do patnácti, dvaceti tisíc... Myslíte, že pan Novotný dělá i takové a že se nějak dohodneme?"
Povzbudivě jsem se na starce usmál a řekl:
"Myslím, že ano. Víte, má toho teď hodně, rozjíždí firmu a zákazníci se mu jen hrnou, lidi dnes myslí na budoucnost, chci říct, že peníze ztrácejí hodnotu a každý rozumný člověk je raději než dát do spořitelny nebo strožoku chce nějak rozumně investovat, aby se z dlouhodobého hlediska co nejlépe zhodnotily, a toto řešení je skoro ideální... Ale pan Novotný je hodný člověk a když ne hned, tak v nějakém rozumném termínu vám určitě vyrobí zboží podle přání, stejně jako nedávno mně.“