Nevím, která literární soutěž je u nás ta nejprestižnější, předpokládám ale, že Magnesia Litera. Když se podívám na několik jejích ročníků nazpět, tak si nemohu nevšimnout, že kritéria pro vyznamenáníhodná díla jsou – mírně řečeno – podivná. Jistě – některé knihy byly oceněny plným právem, o tom není sporu. Přesto je naprosto zřejmé, že sice nepsaným, ovšem přísně uplatňovaným pravidlem je, že do užšího výběru se nesmí dostat kniha tzv. extrémistická, tedy taková, která nesplňuje požadavky politické korektnosti, popř. byla napsána někým, kdo si za své názory vysloužil nálepku xenofoba či pravicového radikála. Přitom knih, co by si literární cenu zasloužily mimo jakoukoliv pochybnost, u nás v nedávné minulosti vyšla celá řada. Napsali je však lidé, o jejichž tvorbě se žádný porotce neodváží říct něco pozitivního, natož pak navrhnout nějaký jejich dílo na literární cenu. Spisovatelé jako Petr Hájek, Petr Žantovský aj. jsou prostě nenominovatelní.
číst dál