Pokaždé, když se procházím po Praze (mám ve zvyku – byť bydlím dost daleko – naše hlavní město alespoň jednou za rok navštívit), zažívám kromě obdivu ke všem těm krásám kolem sebe i pocit jakési melancholické marnosti. Napadá mě totiž, že i kdybych tu chodil celý život, stejně nemám sebemenší šanci prohlédnout si všechno, co toto město svým návštěvníkům nabízí. Vůbec to nebude přehánění, když řeknu, že např. jeden každý dům na Malé Straně je památkou par excellence, která si zaslouží, aby se u ní člověk zastavil a seznámil se s její historií. A těch budov, na nichž je umístěna pamětní deska s odkazem na velikána, jehož život byl s tímto místem spojen! Pokračovat by se dalo do nekonečna, vyjmenovávat však všechny pražské pamětihodnosti teď není mým záměrem.
číst dál