Odsouzení - byť nepravomocné - Aleny Vitáskové, šéfky Energetického regulačního úřadu, vypovídá o stavu demokracie u nás víc než cokoli jiného. Ukazuje v prvé řadě na to, že žádná demokracie v naší zemi není, že to, co je za ni vydáváno, je de facto opakem demokracie, tj. oligarchií neboli vládou bohatých. Řečeno jinak - kdo má peníze, má i politickou moc, přičemž tato politická moc následně generuje další peníze. Toto zjištění samozřejmě není nové - skutečnost, že ekonomickou a tudíž i politickou moc mají v rukou tzv. kmotrové, se ví dávno. Případ Aleny Vitáskové však není pouze další ukázkou toho, jak u nás končí ti, kdo takříkajíc poruší zákon omerty a nejdou na ruku mafiánským bossům. Je také - a především - čímsi výjimečný a podle ohlasu z diskuzí na sociálních sítích si většina lidí toto velmi dobře uvědomuje. Ta výjimečnost spočívá v brutalitě státní moci, která se v tomto případě ani nesnaží maskovat své úmysly a před zraky veřejnosti likviduje člověka pod tak průhlednými a groteskními záminkami, že je každému okamžitě jasné, o co tu jde.
číst dál