FEJETONY

Odcházení po Německu... číst dál

Vážený pán Dalajláma, číst dál

V Rusku vrcholí přípravy na válku! číst dál

Rusové nepostavili stadiony! číst dál

Most přes Kerčský průliv je hoax! číst dál

Kdo se zamýšlí vydat na nějakou dalekou cestu, většinou ji dlouhodobě plánuje. Výlet na Severní pól, do Patagonie či na místo dopadu tunguzského meteoritu asi těžko někdo podnikne bez toho, aby se důkladně připravil na všemožné eventuality, které jej v těchto vzdálených a nehostinných končinách mohou čekat. Takováto přípravná fáze se všeobecně považuje za něco naprosto logického, rozumného a vlastně i nutného. číst dál

Moji Pražané mi nerozumějí...  číst dál

Fejeton o duševních procesech, které odstartovaly dvě sardinky v jedné konzervě (a potom i v druhé a třetí), zakončený hádankou pro bystré čtenáře, mající uhodnout jméno člověka, napsavšího knížku, v níž se vyskytují sardinky, muslimové, gilotina a žralok.  číst dál

... číst dál

Před pár dny jsem v brněnské tramvaji potkal jednoho kamaráda, s nímž jsem kdysi pracoval v Zetoru. Pepan je čistokrevným Brňákem – tedy v tom smyslu, že jako dorozumívací prostředek používá hantec a jaksi předpokládá, že mu ostatní, např. i Nebrňáci jako já, budou rozumět. V mém případě to není problém, neboť dlouholeté dojíždění do moravské metropole mne dostatečně obeznámilo se zdejším dialektem, nevím ale, jestli náš krátký rozhovor, který se zde nyní pokusím reprodukovat, bude srozumitelný i pro Vás, moje čtenáře z Prahy, Plzně, Ostravy nebo Plané u Mariánských lázní. Nezbývá mně než doufat, že „brněnština“ není žádná maďarština... číst dál

Němci mají zvláštní náturu. Ne, nepatřím k lidem, kteří mají Skoty za lakomce, Dány za notoriky, Španěly za lenochy... Ne, jistě je to tak, že v každém národě jsou lidé chytří a hloupí, pracovití a líní atd. Ale přece jen ti Němci... číst dál

Když jsem byl mladší, byla snad v každém našem jen trochu větším městečku Leninova ulice. A těch soch vůdce světového proletariátu! U nás v Brně to v tomto směru přivedli soudruzi ad absurdum - měli jsme zde zřejmě nejpřeleninováno v celé republice. Asi nejpopulárnější mezi Brňany byl proslulý "Lenin v křoví" - ohyzdná obluda na Leninově ulici před Vysokou vojenskou školou V. I. Lenina. A aby toho nebylo málo, jedna ulice se jmenovala Kim-Ir-Senova... číst dál

Hloupá otázka, že... Ale položím ji znovu a pokuste se trochu zapřemýšlet - máte přátele? Či možná lépe vyjádřeno - jsou ti, které považujete za své přátele, opravdu vašimi přáteli? číst dál

Když se nám za celý den nepřihodí nic pozoruhodného, zvláštního, nečekaného či neobvyklého (jak v kladném, tak záporném slova smyslu), říkáme, že šlo o „normální den“, o „den jako každý jiný“ apod. S tím si dovolím nesouhlasit - jsem totiž přesvědčen o tom, že žádný den není a ani nemůže být „normální“, že každý je zcela jedinečný a neopakovatelný a v tomto ohledu tedy i „nenormální“. Jistě - pokud byl dnešek úplně stejný jako včerejšek, pak se zdá, že právě touto stejností je „normální“. Omyl! Jestliže se dny podobají jeden druhému jako vejce vejci, znamená to přesný opak „normálnosti“ - alespoň tedy podle mne je ta podobnost minimálně zvláštní, pokud ne přímo divná, podivná a podivuhodná. Vidím to asi takhle - když budu hrát Člověče, nezlob se a padne mi dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát po sobě šestka, určitě to nebudu vnímat jako něco normálního, banálního a samozřejmého. Právě naopak - s napětím budu čekat, co se stane teď, a když mně (posedmé, poosmé!) zase ta šestka padne, vyvolá to ve mně namísto rozmrzelosti (To je nuda, zase šestka...) radost a překvapení (To není možné, takové štěstí, zase šestka!). číst dál

Je tady podzim, co se dá dělat... No, nedá se, samozřejmě, dělat nic, co si budeme povídat, prostě je to tak, přírodní zákonitosti jsou neměnné a my se musíme smířit s tím, že po jaru a létu přichází - ať se nám to líbí nebo ne - podzim. Deštivý, blátivý, sychravý, nevlídný, vlezlý... Těch přídomků mu dáváme tolik, jakoby jsme se mu chtěli pomstít za to, že hned po létu... a tak rychle... a nečekaně... a rušivě vstoupil do našich životů. Jenomže jemu je to úplně jedno, dělá si, prevít, co se mu zrovna zachce, dešťové přeháňky střídá s poryvy větru či naopak, slunce nám zakrývá šedými, nízkoletícími mraky, testuje kvalitu naší obuvi kalužinami na chodnících - zkrátka leze nám na nervy tak, až jsme zamračení, nevlídní, nevrlí... A zdá se nám, že ten podzim se snad nastěhoval i do našich duší... číst dál

Letošní rok se - co se úrody týká - velmi vydařil, včera jsme sklidili poslední plodiny, které ještě na zahradě zbyly, tj. rajčata, kedlubny, červenou řepu a papriky. Je to velká výhoda, když si člověk může hodně věcí vypěstovat sám - jednak ušetří a navíc ví, co jí. To obrovské letní sucho se na úrodě nijak negativně neprojevilo - snažil jsem se každý den či obden zalévat zahradu a jak se říká, komu se nelení, tomu se zelení. Je zajímavé, jak to všechno na sebe pěkně periodicky navazuje - po období jahod, trvajícím cca dva týdny, přišel čas meruněk, malin a švestek. A teď je tu čas ořechů. S blížícím se podzimem se snažím postupně porýt zahradu, abych mohl mít v zimě dobrý pocit, že jsem na jaro dobře připraven. Zmínil bych ještě vypálení 10 litrů slivovice. číst dál

Abych byl upřímný, nevím. Nejspíš to ale bude proto, že svou „bosou“ hlavu vnímají jako určitý společenský handicap, který je (především v očích žen) v pomyslném „hodnotovém žebříčku“ degraduje na „zboží“ druhé jakosti. Určitě zde hraje roli i reklama a třeba též kinematografie, neboť hrdinové filmového plátna bývají většinou obdařeni bujnou kšticí. Zkrátka - vlasy jsou otázkou společenské prestiže a ti, kdo je nemají, to většinou berou jako neštěstí a nespravedlnost... číst dál

Patří neodmyslitelně k sobě, chtělo by se skoro říci „odjakživa“. Vesnice Prace a Mohyla míru… číst dál

Když se tak občas rozhlížím po tom našem českém dvorku, když vidím tu zamindrákovanost (jiné slovo mě teď nenapadá) tolika lidí, kteří jsou nešťastní, protože... A když si tam nyní dosadíte - dle svých zkušeností - cokoli, vždycky se nakonec ukáže, že lidé ve skutečnosti nejenže nešťastní nejsou, ale (a větší paradox si asi sotva lze představit) „pouze“ nejsou šťastní! Tautologie? Jak se to vezme. Štěstí samozřejmě naordinovat nelze - ale z toho by přece mělo logicky vyplývat, že ani neštěstí není na lékařský předpis, že lidé jsou zkrátka nešťastní z nějakého víceméně záhadného, nedefinovatelného a kdo ví jakého ještě jiného důvodu. Buď šťastný! Tento kategorický imperativ v praxi nefunguje. Nebuď nešťastný! To už je jiná káva, cítíte ten (a nejen lingvistický) rozdíl? Tady si už člověk přece jen může aspoň trochu poručit a (jak se odborně říká) „vytěsnit“ ze svého nitra „negativní energii“. Ty uvozovky jsem tam dal schválně, a to z toho důvodu, že se mně zmíněná slova vůbec nelíbí, ovšem na druhou stranu je možné na nich (protože je s oblibou používají) demonstrovat postupy jistých mudrlantů, kteří si z lidského neštěstí (rozuměj: nedostatečného štěstí) udělali docela dobrou živnost. Tedy ve smyslu - dobře vynášející... číst dál

Tedy (přesněji řečeno) bez televizoru. Je to zajímavý život - svérázný, „protiproudový“ a - troufám si říci - i dobrodružný. Nevěřili byste, co všechno si člověk na svoji adresu vyslechne jen proto, že se „nekouká na bednu“. Zároveň však (když už si sám o sobě pomalu začíná myslet, že je exot a mimoň) postupně zjišťuje, že v tom nejede sám, že (ačkoli jich není mnoho), přesto tu a tam existují podobní exoti, kteří netráví večery hltáním Ordinace na červené louce. A že to v žádném případě nejsou lidé blbí a nevzdělaní, ale právě naopak - optimističtí, přátelští a ... svérázní. číst dál

Na úvod malá (ve smyslu jednoduchá) hádanka. Kdysi jsem kdesi četl, že ve Francii je zakázáno dávat praseti jméno Napoleon. Otázka: Jak se jmenuje můj čuník? číst dál

Změna je život... (A co je potom smrt?!) číst dál

Zatímco podobná otázka o slepici a vajíčku řešení nemá, zde je evidentní - dříve byl dlužník… Exekutor by zkrátka nikdy nespatřil světlo světa, kdyby tu předtím nebyl někdo, kdo neplní smluvní závazky. A stejně tak se exekutorů, na které tolik nadáváme, můžeme zbavit - zkrátka nedělejme dluhy (popřípadě je včas plaťme) a exekutoři zmizí, protože nebudou mít práci. Je to tak snadné, až je zarážející, že na to nikdo z těch, kdo exekutorům nemůžou přijít na jméno, dosud nepřišel. číst dál

Umím si představit, jak musí člověku v první chvíli být. Hrozná situace! Nejraději by se vzteky, ale třeba i lítostí, bezmocí, žalem a rozhořčením rozbrečel. Ovšem pláč není žádná jednoduchá procedura, správně plakat je velké umění! Takže - krátký návod k použití: číst dál

Je to taková rezavá pokroucená trubka, ležící kdesi v rohu stodoly. Prostě - kus nepotřebného železa, které se obyčejně vyhazuje, protože k ničemu není. Přesto tam už leží skoro 70 let... číst dál

Tolerance je dnes jaksi samozřejmě a neoddiskutovatelně považována za cosi veskrze pozitivního, co by mělo být vlastní každému slušnému člověku. Naopak říct o někom, že je netolerantní je skoro nadávka, "netolerantní člověk" je prostě zamračený morous, trpící náboženskými nebo jinými předsudky, mající sklon pozorovat ostatní a s moralistně zdviženým ukazováčkem tepat jejich chyby a nedostatky. číst dál

Čeština je prý příliš složitá a mělo by se s tím něco dělat. Nějak ji zjednodušit, zrušit tvrdé a měkké y - i, a taky to mně a mě… Zkrátka jít s dobou, která nemá čas na všelijaké zdlouhavé přemýšlení a chce po nás rychlost, stručnost a tah na branku! Všimli jste si, že podobné názory se objevují stále častěji? Nevím, co na ně říkáte Vy, milí čtenáři, ale řeknu Vám, tedy přímo napíši, co si o tom myslím já. A hezky od plic to vyřknu… Tedy - podobné výzvy po zjednodušení (a nejen češtiny, ale skoro všeho) pocházejí od lidí, jejichž duševní potenciál je… jak to jen říct… zkrátka poněkud jedno... číst dál

V brněnském společensko-nákupním centru Vaňkovka mají mimo jiné i prodejnu s exotickým ptactvem. Když jdu kolem, občas se tam zastavím, protože se mi moc líbí všichni ti pestrobarevní papoušci a jiní opeřenci, které je možné tam spatřit a obdivovat. Byly doby, kdy jsem dokonce uvažoval o tom, nějakého papouška si koupit, vždy mne však od tohoto úmyslu odradily dvě věci - jednak cena, která jde do tisíců, především však skutečnost, že ti ptáci mají za obydlí klec, tedy něco jako vězení a přiznám se, že by mi bylo dost líto mít doma pro své potěšení vězně, byť by to byl “jen” papoušek… číst dál

Když občas čtu o smutných příbězích lidí, kteří se nechali zlákat vidinou snadného zisku a svěřili své peníze nějakým solidně vyhlížejícím pánům s kravatou, aby je (své peníze ani ty kravaťáky) už nikdy neviděli, říkám si, jak mohou být ještě dnes někteří lidé tak naivní. Jiní důvěřivci zase jezdí na tzv. předváděcí akce, kde jsou jim vnucovány ke koupi jakési úžasné hrnce, pánve, deky, sady kuchyňských nožů nebo podběráky na ryby. Pokud se nechají zlákat, po nějakém čase pochopitelně s hrůzou a vztekem zjistí, že koupili naprostý šmejd a aušus a ti z nich, kteří se při tomto “jedinečném a neopakovatelném” nákupu navíc zadlužili a nemají peníze na splátky “fantastického vysavače za pouhých 120 999 Kč”, mohou jako “neplatiči” počítat s oplétačkami u soudu, případně s návštěvou exekutora. číst dál

Člověk je (jak říká klasická definice) tvor společenský. Má tedy potřebu vyhledávat jiné lidi, vytvářet spolky, společenství, společenstva, ba i spolča... no, je toho hodně, co může člověk spolu s ostatními (kteří jsou pochopitelně také společenští tvorové) spolupromýšlet a někdy i spolupáchat. Ano - společně se dá spolupracovat třeba i na nějaké společné lumpárně. V takovém případě je ovšem jasné, že (aby to nevypadalo protispolečensky) si tento spolek spolupachatelů říká nějak společensky únosně, s ohledem na celou společnost, která si nesmí myslet, že se něco chystá, např. zespolečenštěn... číst dál

PANÍ MALÍŘKA číst dál

Když koncem září odlétají do těch "svých" teplých krajin, je to předzvěst blížícího se podzimu s jeho plískanicemi, studenými severáky, padajícím listím a zkracujícími se dny. "Odlétají vlaštovice, luk a polí temné svíce..." - i Bohuslav Reynek si odlet těchto "letních" ptáků spojoval se smutkem a melancholií končícího léta... číst dál

Jindy mi třeba přijde zakázka z časopisu, zaměřujícího se na zdravou výživu, biopotraviny a ekologický životní styl. Mám napsat krátký úvod k článku, pojednávajícím o “výhodách a významu individuální soběstačnosti v produkci potravin”. Základní heslo: “Zelenina z vlastní zahrádky - drůbež z vlastního chovu!” Má “to” být především “jednoduché a vtipné, kreativně-pozitivní a čtivé.” Takže se do toho pustím… číst dál

Mám např. nabídku od firmy, vyrábějící konopná lana. Je na našem trhu nováčkem, potřebuje se nějak uvést neboli - jak se odborně říká - zapsat do povědomí budoucích zákazníků. Chtějí po mně krátkou, údernou reklamu, takovou, které já pracovně říkám ”pamatovačka”. číst dál

Asi jím nikdy nebudu - bohužel či bohudík? To nevím, zato však vím nebo (aby to nevyznělo nějak vychloubačně) tak nějak nejasně tuším, jak bych ji řídil. Hned na úvod ale řeknu, že mé názory a postřehy ohledně problematiky řízení firmy nejsou produktem mojí geniality či vůdcovských schopností, nýbrž jsem je - lidově řečeno - odkoukal od jiných. Přesněji řečeno - všímám si, jak hloupě jsou mnohé firmy řízeny a tak nějak samovolně mě přitom napadne, jak by to mělo být správně. Pokusím se to vysvětlit na následujícím příkladu. číst dál

„Taky míváš tendenci se v té smuteční síni rozesmát na celé kolo?“ Takto se mě před časem zeptal jeden kolega v práci, vázající si kravatu a chystající se na pohřeb jakéhosi svého vzdáleného příbuzného. Jeho otázka ve mně vyvolala vzpomínku na jiný pohřeb, na němž jsem byl před mnoha lety přítomen a který ve mně zanechal dosti tristní pachuť nepovedené tragikomedie. Ale chtěl bych začít trošku zeširoka. číst dál

Doba už je dnes taková, že člověk, ucházející se o práci, musí splňovat celou řadu kritérií. Flexibilita, týmový duch, loajalita, asertivita... Ano, tím vším musíte disponovat, chcete-li mít šanci uspět a být přijati do pracovního procesu. Především a hlavně však musíte být - a to se bere již téměř jako samozřejmost - kreativní. Co to může být?! číst dál

Jako každý rok, i letos jsem si pořídil husokačení mláďata a mohu s potěšením napsat, že se jim - jako každý rok - daří dobře, rostou a přibírají. Určitě to bude mimo jiné tím, že jim dávám kromě jiných pochutin též nakrájené kopřivy, napomáhá to správnému trávení. Přímo z nich vyzařuje spokojenost a radost ze života, neboť se snažím dělat, co jim vidím na očích, tedy především je krmit. V tomto směru si jistě nemohou stěžovat - vím, že potřebují vydatnou snídani a potom postupné celodenní dokrmování. Možná klíčovou roli však v jejich životě hraje voda a tady se snažím, aby jí měly vždy dostatek. Husokačeny mají totiž jeden velký problém, a to ten, že každé sousto musí hned zapít, protože jinak jim nesklouzne do volátka a mohou se začít dusit. Vodu potřebují ovšem také k ranní hygieně, které se věnují vzápětí po snídani a to se zaujetím, které bychom jim mohli závidět. Je až neuvěřitelné, kolik času dokáží obětovat očistě svého husokačeního těla! Koupou se buď celé nebo to dělají tak, že v rychlém sledu tří podivuhodně synchronizovaných pohybů strkají do vody hlavu, vytáhnou ji a otřepou se. Jsou to zkrátka vodní ptáci se vším všudy. Z tohoto důvodu mají tedy ve svém výběhu několik nádob, menšími miskami s vodou na pití počínaje a velkými na čvachtání konče. číst dál

Jel jsem tenkrát tramvají z pryglu na čáru (pro mimobrněnské - od přehrady na Českou ulici). Oči netečně sledují pouliční hemžení za oknem, blížíme se k Mendlovu náměstí, za chvíli budu vystupovat, když tu najednou...  číst dál

Letní vedra posledních dnů se stala novinářským hitem a příčinou všeobecného mediálního strašení, spočívajícího v nejrůznějších varováních, co by se mohlo stát, kdyby lidé pobývali dlouho na slunci, kdyby málo pili nebo skákali uhřátí do vody. Nezačalo to ovšem letos - těch skoro nenávistných výpadů vůči teplému počasí spojených s neustálým zdůrazňováním toho, že tam a tam padl teplotní rekord, starý 128 roků, jsme svědky již několik posledních let. Nevím, co je tak hrůzostrašného na tom, že v létě hřeje slunce - v zimě zase mrzne a na podzim prší. A pokud si vzpomínám - kam mně paměť sahá, v létě bylo vždycky pár dnů, kdy se teplota vyšplhala někam k pětatřiceti stupňům, aby se vzápětí umoudřila a klesla ke standardní letní třicítce. číst dál

Ve starověkém Řecku existovala zvláštní kasta lidí (tzv. sofisté), kteří se živili sice dost pokleslým, zato však velmi výnosným zaměstnáním. Snažili se na první pohled logickými argumenty zdůvodňovat a obhajovat třeba i ta sebenesmyslnější tvrzení - a o své zákazníky neměli nouzi! Přicházeli k nim právníci, politici, soudci a vůbec všichni ti, kdo se potřebovali nějakými pseudologickými a do vznešeného verbálního hávu se halícími argumenty "vyřešit" nějaký problém, přechytračit svého protivníka či přímo dát svému protizákonnému jednání zdání legálnosti. číst dál

V poslední době se u nás objevilo několik mediálně aktivních „otců“, kteří se snaží na svých blozích obhajovat a nám ostatním, dosud v tradičních stereotypech vězícím zpátečníkům vysvětlovat výhody tzv. „střídavé péče“ o děti, která je ve „vyspělém“ světě běžná, v naší zaostalé společnosti však spíše výjimečná, což se tito pánové snaží změnit. Bohužel, ve svém svatém zápalu zcela opomíjejí (záměrně?!) řadu pro každého normálně uvažujícího člověka nezpochybnitelných faktů. Jejich „boj za práva otců na střídavou péči“ tak vyznívá spíše komicky. Pojďme se ale na tyto „odborníky na výchovu“ a jejich rádoby pokrokové názory a svéráznou logiku podívat blíže… číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=HyNcbVuDJyA#t=90 … číst dál

Nevím, jak se jim říká oficiálně, nevím ani, jak se jejich zaměstnání jmenuje. Já jsem si pro tyto mladé, půvabné dívky s pozoruhodnou výřečností vytvořil několik vlastních názvů - kromě již zmíněných “přepadavek” jim říkávám “odchytávačky”, “zastavovačky”, “přemlouvačky” a… no, to raději psát nebudu. V Brně je jejich největší koncentrace na trase Tesco, podchod pod Hlavním nádražím, Masarykova, náměstí Svobody. Snažím se jim pokaždé vyhnout, někdy se to ale nezdaří a potom to probíhá třeba takhle: “Dobrýdenmátedvěminutkyčasjátadyprovásmámnovékosmeticképřípravky!” A okouzlující blondýna mě ... číst dál

Když jsem chodil do školy, tak nás tam v hodinách občanské výchovy mimo jiné učili, že neexistuje něco jako jednou provždy daná morálka, nýbrž že o tom, co je v té které době správné a morální rozhoduje vládnoucí třída. Morálka je zkrátka třídně podmíněná. Jiná byla např. morálka ve společnosti prvobytně pospolné, jiná v otrokářské, feudální, kapitalistické... V socialistické společnosti (to byla ta, v níž jsem chodil do školy) máme morálku socialistickou, která je mnohem vyspělejší než předchozí kapitalistická, neboť vývoj jde (dle Darwvina) stále dopředu. Dějiny skončí vybudováním komunismu, což bude beztřídní společnost s tou nejlepší, tj. komunistickou morálkou. Zvláštní přitom bylo, že na jedné straně nás učili o třídní podmíněnosti morálky, na straně druhé však byla komunistická společnost charakterizována jako společnost beztřídní - takže se nabízela otázka, čím bude morálka v komunismu podmíněna, když žádné třídy již nebudou. Ale jádrem této mé úvahy má být něco jiného. číst dál