Byl jsem „předvolán“. Je to slovo, které si ty uvozovky zaslouží, protože není české, resp. vymysleli jej lidé, kterým říkáme kravaťáci, límečci či inkousti a zařadili ho do standardní výbavy úřední komunikace vrchnosti s poddanými. „Jste předvolán na... dostavte se proto... za účelem podání vysvětlení...“ Razítko, podpis, jakýsi nóbl papír, jemuž vévodil státní znak – na chvíli se ve mně vzedmula vlna pýchy, že já, obyčejný Honza ze zapadlé vesnice, stojím nějakému úřadu za to, aby mě takto oficiálně kontaktoval. Pak jsem si ale uvědomil, že pokud kancelářský límeček něco někomu pošle, pak to nedělá z vlastní iniciativy, ale na příkaz nějakého většího zvířete, které k tomu dostalo příkaz od někoho, co sedí tak vysoko, že tam obyčejný smrtelník ani nedohlédne. Když jsem byl na vojně, říkalo se tomu „zákon padajícího lejna“, který je, jak známo, univerzální a platí bez ohledu na politické systémy.
číst dál