Turecko, jak je neznáme – vynikající reportáž uznávaného polského autora
Říká se, že je lepší jednou vidět než stokrát slyšet. V úvodu recenze knihy Vrah z města meruněk si dovolím toto přísloví parafrázovat – pokud se chceme něco zásadního dozvědět o Turecku, pak je naivní hledat relevantní informace v novinách či televizi, kde nemohou být jiné než tendenční. Určitě je lepší víc věřit někomu, kdo tuto zemi procestoval, mluvil s mnoha lidmi nejrůznějšího politického zaměření a sociálního postavení a své zážitky a poznatky uveřejnil bez toho, aby tím sledoval nějaké předem dané závěry. Polský reportér Witold Szablowski dle mého názoru takovýmto důvěryhodným člověkem je, resp. jeho knihu považuji za vzorový příklad novinářské nestrannosti a poctivosti.
Turecko je zemí, která je dnes objektem zvýšeného zájmu sdělovacích prostředků, a to plným právem. Spojovacím článkem mezi Evropou a Asií je totiž nejen geograficky, ale i politicky, a právě společensko-politický vývoj, jímž v posledních letech prochází, je sledován s nadějemi i obavami, přičemž tyto většinou vychází z chybných postulátů a vůbec nereflektují skutečný stav věcí. Existují tak fakticky dvě Turecka – jedno mediální a druhé skutečné a pokud bych chtěl zmínit hlavní přínos knihy polského autora, pak by to bylo právě její zaměření na to druhé Turecko, které se od prvního, mediálně vytvořeného, zásadním způsobem odlišuje.
V sedmnácti kapitolách, pojednávajích o nejrůznějších aspektech tamějšího života, vystupuje země na pomezí dvou světadílů před čtenářem sice jako relativně pevný, ale zároveň křehký státní útvar, zmítaný všemožnými vnitřními pnutími, která mohou jeho vývoj vychýlit těžko předvídatelným směrem. Poměrně obsáhlá část je věnována prezidentu Erdoganovi a čtenář s překvapením zjišťuje, že je úplně jinou osobností, než jakou nám vykreslují média. Ovšem právě na něm, resp. na jeho myšlenkovém přerodu se dá názorně demonstrovat rozpolcenost Turecka, kdy snahy o sekularizaci země provázejí pokusy o její islamizaci, přičemž tento nejednoznačný, ba chaotický vývoj je přiživován prezidentovými mnohdy si zcela protiřečícími aktivitami.
Je evidentní, že islám hraje – ať přímo či nepřímo – v Turecku stále dominantní roli, vše se zde točí kolem jeho výkladu, resp. skloubení archaických pseudonáboženských příkazů a zákazů se sekularizačními tendencemi, což má za následek např. to, že Istanbul, patnáctimilionové moderní velkoměsto, je jakýmsi státem ve státě, zásadně se odlišujícím hlavně od východu země, kam sekularizace zdaleka nepronikla a kde se žije podle úplně jiných, nepsaných zákonů.
Hodně se dnes spekuluje o možnosti přistoupení Turecka k Evropské unii, ovšem po přečtení knihy je zřejmé, že přání je zde otcem myšlenky. Turecko je stále příliš asijské, než aby mohlo s podobným scénářem počítat. Ostatně i sám Erdogan, který tuto myšlenku podporuje, tak činí pouze z důvodu vychytralého kalkulu, resp. snahy představit se národu jako moderní, v zahraničí respektovaný politik, v čemž mu jeho „evropská karta“ přináší politické body.
Za důležité považuji zmínit ještě to, že se autorovi podařilo humorným způsobem popsat řadu absurdit, kuriozit a groteskních situací, k nimž dochází ve vzájemné konfrontaci islámu s novými trendy v turecké společnosti.
V knize Vrah z města meruněk nám polský spisovatel a novinář Witold Szablowski ukazuje Tureko takové, jaké je, tedy podstatně odlišné od jeho mediální karikatury. A toto konstatování je vlastně tou nejlepší reklamou!