Na dvě světové války, k nimž došlo ve 20. století, se můžeme dívat z nejrůznějších úhlů pohledu. Lze je například navzájem srovnávat z hlediska vojenské techniky, používané na bojištích a v tomto případě si okamžitě všimneme, k jak obrovskému pokroku došlo mezi lety 1914 – 1939. Možná se neubráníme smíchu, vidíme-li na starých dokumentárních záběrech piloty primitivních letadel, ručně shazující bomby či stěží ovladatelné železné kolosy, předchůdce to tanků, které spíše než bojovými vlastnostmi naháněly nepříteli strach svým vzhledem. To byla tedy první světová válka. Když ji porovnáme s tou druhou, ani se nechce věřit, že mezi nimi leží časový úsek pouhých dvaceti pěti let – spíše to vypadá aspoň na století. Letadla, tanky, lodě, ponorky – vývoj všech těchto zbraní šel dopředu rychlostí vskutku závratnou. A když uvážíme, že ke konci války se objevily i naprosto převratné vynálezy (rakety V1 a V2, letouny s reaktivními motory), pak je zřejmé, že se nelze vyhnout dosti nepříjemné otázce: Není to nakonec tak, že hlavním motorem vědeckotechnického pokroku, který lidstvo posunuje k zářnější budoucnosti, je snaha předstihnout vojenského protivníka ve výzkumu a výrobě stále dokonalejších zbraní?
číst dál