Období: červen 2015

R a d o s t n ý   ú d i v  - číst dál

Životopis „neznámé“ Japonky je okouzlující i poučný  číst dál

Z a p a d a j í c í   s l u n c e číst dál

Tato kniha mě vzdáleně upoměla na Maxe Blechera a jeho Příhody z bezprostředního neskutečna. Nikoli tedy obsahem, ale stylem psaní. Miniaturní povídky islandského spisovatele Gyrđira Elíassona jsou totiž literaturou, v níž popisnost přenechává místo duchovní reflexi a vnější dějovost, jakkoli formálně přítomná, je jakýmsi pomocným nástrojem či předstupněm ke spočinutí u „děje“ vnitřního, který, při vší zdánlivé statičnosti je nabit napětím a oscilací kolem myšlenek vpravdě metafyzických. Jinak řečeno – jde o literaturu, jejíž pochopení vyžaduje jinou, mnohem aktivnější účast čtenáře, který (dle intenzity vnitřního vnímání, jíž je schopen) se stává do jisté míry autorovým spolutvůrcem, minimálně tedy v tom smyslu, jak chápe jeho sdělení, resp. nakolik se dokáže přiblížit jeho pohledu, vidícímu za „zrcadlo“ empirie. číst dál

Ačkoliv se v ní viděl, neuměl ji prokouknout. číst dál

Horníci jsou lidé, kteří se živí pod zemí. číst dál

M o b i l  - číst dál

"Daniel Kahneman je jedním z nejoriginálnějších a nejzajímavějších myslitelů naší doby. Na naší planetě asi neexistuje další člověk, který by lépe rozuměl tomu, jak a proč se rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme. V této naprosto úžasné knize se Kahneman dělí o svoji celoživotní moudrost a prezentuje ji způsobem, který je jednoduchý a poutavý, ale zároveň neskutečně hlubokomyslný. Každý, kdo má jen trochu zvídavou mysl, by si měl tuto knihu povinně přečíst." (Steven D. Levitt, profesor ekonomie na Chicagské univerzitě) číst dál

L u x u s n í   r a k e v  - číst dál

Vážení čtenáři, 2. května 2014 došlo v Oděse k události, o níž by jen málokdo předpokládal, že se může stát v Evropě 21. století. Davem, tvořeným přívrženci kyjevské fašistické junty bylo zmasakrováno 120-130 (některé údaje hovoří až o 200 mrtvých) účastníků pokojného shromáždění, jejichž jediným proviněním byly tzv. "proruské sympatie". Těmto bestiálním vraždám přihlížela, aniž by jakkoli zasáhla, ukrajinská policie. Ačkoli z videozáznamů lze identifikovat některé z vrahů, dodnes nebyl nikdo obviněn a co víc, evropští politikové a prodejní novináři o této události zarytě mlčí a Porošenko, ... číst dál

H v i z d   p í š ť a l k y číst dál

B a l ó n  - číst dál

Lidé si dnes hodně půjčují a někteří i hodně. číst dál

Nejlepší kniha o děsivém sociálním experimentu Rudých Khmerů v Kambodži číst dál

P o m n í k   n a   n á v s i číst dál

Kniha Jiřího Weigla je pozoruhodná z několika důvodů. Její autor je ekonom a arabista, což je vzdělanostní kombinace do značné míry unikátní. Prožil dlouhá léta po boku Václava Klause a je tedy dokonale obeznámen s českou politickou scénou, fungováním nejrůznějších institucí či se světem médií. Hlavně a především je však Jiří Weigl člověkem konzistentních, autenticky pravicových názorů, které prezentuje jasnou a srozumitelnou formou, přičemž jeho razantní odmítání politicko-společenských koncepcí moderního levičáctví, založené na přirozené inteligenci i osobité argumentační vyzrálosti z něj v současnosti činí jednoho z nejvýznamnějších aktérů na české mediální scéně. číst dál

Gabriele Kuby ve své knize jasně, otevřeně a s mimořádnou argumentační brilantností popisuje tzv. sexuální revoluci, mající svůj původ v USA šedesátých let 20. století, odkud se rozšířila prakticky po celém světě a jejíž tragické následky dnes ohrožují samu podstatu především západních demokracií. Autorka, známá svým racionálním a zároveň žensky procítěným přístupem k neduhům moderní (či postmoderní) společnosti i v této knize odkládá politickou korektnost a takřka povinně adorovanou toleranci a jde ke kořenům zla, které jako rakovina rozežírá společenskou tkáň. Sexuální hnutí, slibující tzv. "osvobození ženy", "rozkoš bez rizika" a všemožné další "výdobytky" spojené se "zázračnou" antikoncepční pilulkou a "alternativními sexuálními praktikami", přivodilo naprostou katastrofu a (řečeno slovy podtitulu této knihy) zničilo svobodu ve jménu svobody. číst dál

O m l o u v á m   s e  - číst dál

K a d i b u d k a  - číst dál

Konečně důstojný životopis velké básnířky! číst dál

Naše národní dějiny se vyznačují velmi slavnou historií. číst dál

V souvislosti s chystanou celosvětovou cenzurou internetu se vede diskuse, jak tomu zabránit či dokonce katastrofické úvahy, že se blíží globální totalita apod. Vznikla podivná rovnice "státní kontrola internetu = konec svobody", přičemž si ti, kdo takto uvažují, vůbec neuvědomují, že internet (ať už kontrolovaný nebo "svobodný") nemá s opravdovou svobodou nic společného, resp. že o svobodu jsme přišli už dávno a nijak nám to nevadí... A že "znárodnění" internetu státem může v konečných důsledcích přinést mnoho pozitivního. číst dál

Geniální román polozapomenutého spisovatele číst dál

Neříkám mu tak číst dál

Z a p a d a j í c í   s l u n c e číst dál

Ve starověkém Řecku existovala zvláštní kasta lidí (tzv. sofisté), kteří se živili sice dost pokleslým, zato však velmi výnosným zaměstnáním. Snažili se na první pohled logickými argumenty zdůvodňovat a obhajovat třeba i ta sebenesmyslnější tvrzení - a o své zákazníky neměli nouzi! Přicházeli k nim právníci, politici, soudci a vůbec všichni ti, kdo se potřebovali nějakými pseudologickými a do vznešeného verbálního hávu se halícími argumenty "vyřešit" nějaký problém, přechytračit svého protivníka či přímo dát svému protizákonnému jednání zdání legálnosti. číst dál

V poslední době se u nás objevilo několik mediálně aktivních „otců“, kteří se snaží na svých blozích obhajovat a nám ostatním, dosud v tradičních stereotypech vězícím zpátečníkům vysvětlovat výhody tzv. „střídavé péče“ o děti, která je ve „vyspělém“ světě běžná, v naší zaostalé společnosti však spíše výjimečná, což se tito pánové snaží změnit. Bohužel, ve svém svatém zápalu zcela opomíjejí (záměrně?!) řadu pro každého normálně uvažujícího člověka nezpochybnitelných faktů. Jejich „boj za práva otců na střídavou péči“ tak vyznívá spíše komicky. Pojďme se ale na tyto „odborníky na výchovu“ a jejich rádoby pokrokové názory a svéráznou logiku podívat blíže… číst dál

Když bývalý předseda ODS Mirek Topolánek před lety použil termín "kmotr" (resp. "kmotři"), asi sám netušil, že toto označení se stane synonymem pro jeho vlastní stranu. Topolánek si uvědomoval, že ODS vnitřně rozkládají korupční a jiné skandály spojené s jejími funkcionáři "odshora až dolů" a zamýšlel tyto "kmotry" zbavit jejich vlivu. Jak to dopadlo, víme dobře - byl to samotný Topolánek, kdo byl "odejit" do politického suterénu, když se stal nepohodlným svým voláním po obrodě ODS.  číst dál

Š t ě d r ý   v e č e r  - číst dál

Nejlepší kniha o atentátu na J. F. Kennedyho číst dál

P O M O H U   V Á M  - číst dál

C e s t o u   d o   š k o l y číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=HyNcbVuDJyA#t=90 … číst dál

P i e t n í   a k c e číst dál

O p u š t ě n ý   d ů m číst dál

V e l i k á   s l á v a  - číst dál

Úchvatné příběhy dvou zvířecích hrdinů... číst dál

P o d é l   d á l n i c e číst dál

Literatura faktu, zaobírající se událostmi druhé světové války, jakkoli obsáhlá a zdánlivě "hotová", má kupodivu dodnes řadu bílých míst. Jedním z témat, kterým dosud nebyla věnována dostatečná pozornost, je činnost partyzánského hnutí na území Sovětského svazu v době po napadení hitlerovským Německem. Přitom jde o fenomén, který hrál v kontextu postupu Wehrmachtu v počátečním stádiu východního tažení mimořádně důležitou roli - dokonce takovou, že k eliminaci partyzánské činnosti bylo německé velení nuceno vyčlenit celé divize, které pak logicky chyběly na frontě. Obrovské územní zisky, kterých Němci dosáhli, tak v žádném případě neznamenaly, že v těchto dobytých oblastech již boje ustaly, naopak - sabotážní činnost partyzánů a jejich bojové akce způsobovaly, že německý týl byl značně neklidný a nezabezpečený. Bohužel, literatura faktu je - co se partyzánské problematiky týká - značně skoupá. číst dál

B i l b o a r d číst dál

Pod heslem "JSME PROTI VÁLCE! NEPŘÁTELÉ NEJSOU RUŠTÍ VOJÁCI, ALE NAŠI POLITICI" vznikla začátkem roku občanská iniciativa s názvem ČESKOSLOVENŠTÍ VOJÁCI V ZÁLOZE PROTI VÁLCE PLÁNOVANÉ VELENÍM NATO, ke které se do dnešního dne přihlásilo již přes 3000 mužů a žen.  číst dál

P r o f   D r   c é e s c é  - číst dál

L e d n o v é   r á n o  - číst dál

M l h a v é   r á n o číst dál

Asi to znáte. Jdete takhle po Brně (Praze, Ostravě...) a najednou, kde se vzala, tu se vzala - stojí před vámi krásná, usměvavá slečna.A také pěkně výřečná. "Cože - vy ten skvělý produkt ještě nemáte? No, to musíte napravit! Podívejte, není to nic složitého, mám tu smlouvu tady, stačí ji jen podepsat a..." číst dál

M r a z i v é   r á n o číst dál

K o š t ě   a   m r k e v číst dál

"Bombardér" - vzpomínková kniha českého letce, která se stala klasikou válečné literatury   číst dál

P r ů v a n  - číst dál

L i d é   u   ř e k y číst dál

Z á k a z   k r m e n í  - číst dál

POLITIK číst dál

Autorka nám předkládá příběh Patricka Oxtobyho, který se vymyká obvyklému názoru na "krásná léta bezstarostného mládí". V případě jejího hrdiny se totiž jedná o jedince, který pro svou plachost, společenskou neohrabanost a neschopnost "zapadnout" do světa normalizovaných konvencí je jakoby na obtíž jiným a současně i sám sobě. Ne, Patrick není duševně nemocný, jeho diagnóza, jakkoli může vzdáleně upomínat na sociální fóbii, spočívá "pouze" v neschopnosti rozumět si s druhými. Toto "pouze" se však může vyvíjet dál a dál, a pokud se tak děje negativním směrem, může dojít až k tragédii. číst dál

N e b o ž t í k   v   r a k v i  - číst dál

F a s t f o o d  - číst dál

Případ, se kterým hodlám na následujících stránkách seznámit své ctěné čtenáře, se udál krátce poté, co jsme se s Holmesem vrátili do Londýna po delší nepřítomnosti, způsobené děsuplnými událostmi, jejichž obětí se měl stát sir Henry Baskerville. I když jsme se vraceli jako vítězové, neboť krutý a rafinovaně vynalézavý zločinec nakonec neušel svému trestu, byli jsme zároveň nanejvýš vyčerpáni. Zatímco však mému příteli stačily pouhé dva či tři dny na to, aby se mu vrátila obvyklá tělesná kondice a duševní svěžest, já jsem na tom byl podstatně hůř. Několikatýdenní pobyt v tajemném a krajně nehostinném prostředí, neustálý pocit jakéhosi iracionálního nebezpečí, obklopujícího každý náš krok jakož i hrůzné vyústění celé záhady, kdy se ukázalo, že vrahovi sloužil jako smrtící “nástroj” obrovský pes - to všechno zapříčinilo, že mé do krajnosti vybičované nervy se nechtěly jen tak uklidnit. Velká fyzická zátěž, jíž byla moje robustní tělesná schránka vystavena častými a dlouhými výpravami po bažinatém okolí baskervillského zámku, měla zase za následek to, že se u mě po delší době relativního klidu opět objevily symptomy nemoci, jejíž původ sahal až do časů mého dávného pobytu v nehostinném Afghánistánu. Vůbec jsem se tedy nemohl divit své ženě, když vzápětí po polibku na uvítanou rezolutně prohlásila, že nejméně na dva týdny je se všemi dobrodružstvími konec, neboť můj žalostný stav vyžaduje důkladný odpočinek. Načež se s láskyplnou starostlivostí i neúplatnou důsledností začala věnovat mé léčbě. číst dál

Měla jsem morče, ale loni mně vyhynulo. číst dál

N a   š p i č c e   k ř í ž e číst dál

Nejslavnější detektivka po Psu baskervillském číst dál

Velkolepé zobrazení Církve v její velikosti i ubohosti číst dál

S p o u š t ě n í   r a k v e číst dál

Původní haiku se zaobíralo výhradně přírodní tématikou. Tento "trend" trvá pochopitelně dál, přesto však se v "moderní" době setkáváme stále častěji i s "mimopřírodními" tendencemi, ať už jde o "městské", "industriální" haiku, popř. haiku "pocitové", "psychologické" apod. Tato poetická forma se totiž ukazuje být mimořádně "použitelná" pro popis jakékoliv skutečnosti, činnosti či pocitu. I zde platí, co již bylo několikrát zmíněno - když je haiku dobré, proč ne? číst dál

Paulo Coelho - už samotné toto jméno má pro mnoho čtenářů aureolu čehosi málem posvátného, na co si nedají nikým sáhnout. Ta oddanost "velikánovi současné literatury", "hledači nových vizí", "objeviteli neznámých horizontů", "duchovnímu mágovi" mnohdy hraničí s jakousi bezpodmínečnou věrností, resp. zaslepenou nekritičností, jak to vidíváme u členů nejrůznějších sekt ve vztahu ke svému "guru". Čím si tento brazilský spisovatel získal obdiv a úctu napříč světem, co stojí za faktem, že jeho knihy se prodávají po miliónech kusů a unisono oslavných ód zní vždy, když něco nového napíše? číst dál

N a   d n ě   k a š n y číst dál

M u ž   n a   s l o u p u číst dál

B a l k ó n   z e   s k l a číst dál

Nevím, jak se jim říká oficiálně, nevím ani, jak se jejich zaměstnání jmenuje. Já jsem si pro tyto mladé, půvabné dívky s pozoruhodnou výřečností vytvořil několik vlastních názvů - kromě již zmíněných “přepadavek” jim říkávám “odchytávačky”, “zastavovačky”, “přemlouvačky” a… no, to raději psát nebudu. V Brně je jejich největší koncentrace na trase Tesco, podchod pod Hlavním nádražím, Masarykova, náměstí Svobody. Snažím se jim pokaždé vyhnout, někdy se to ale nezdaří a potom to probíhá třeba takhle: “Dobrýdenmátedvěminutkyčasjátadyprovásmámnovékosmeticképřípravky!” A okouzlující blondýna mě ... číst dál

Typickou chybou při psaní haiku bývá nedostatečná poetičnost, spočívající v "natvrdo" vysloveném prožitku, resp. opak řečeného, totiž nejasnost a neurčitost. Dva příklady: číst dál

Lidé přichází na svět devět měsíců před tím, než se narodí. číst dál

(psáno pro www.kniha.cz) číst dál

Úchvatný příběh z pekla holokaustu číst dál

Opera je divadelní představení, kde se herci mezi sebou dorozumívají zpěvem. číst dál

Když jsem chodil do školy, tak nás tam v hodinách občanské výchovy mimo jiné učili, že neexistuje něco jako jednou provždy daná morálka, nýbrž že o tom, co je v té které době správné a morální rozhoduje vládnoucí třída. Morálka je zkrátka třídně podmíněná. Jiná byla např. morálka ve společnosti prvobytně pospolné, jiná v otrokářské, feudální, kapitalistické... V socialistické společnosti (to byla ta, v níž jsem chodil do školy) máme morálku socialistickou, která je mnohem vyspělejší než předchozí kapitalistická, neboť vývoj jde (dle Darwvina) stále dopředu. Dějiny skončí vybudováním komunismu, což bude beztřídní společnost s tou nejlepší, tj. komunistickou morálkou. Zvláštní přitom bylo, že na jedné straně nás učili o třídní podmíněnosti morálky, na straně druhé však byla komunistická společnost charakterizována jako společnost beztřídní - takže se nabízela otázka, čím bude morálka v komunismu podmíněna, když žádné třídy již nebudou. Ale jádrem této mé úvahy má být něco jiného. číst dál

Ženy, které jsou v jiném stavu, bývají většinou jen těhotné. číst dál

Následujícími řádky se chci obrátit na všechny rodiče, jimž není lhostejný osobnostní rozvoj jejich dětí, kteří chtějí svým synům a dcerám vštípit zdravé morální postoje a současně je uchránit před tím, co bývá eufemisticky nazýváno "moderní životní styl", co však ve skutečnosti znamená popření základních etických hodnot a přeměnu člověka na bezduchého amorálního tvora, který smysl svého života vidí v uspokojování těch nejnižších hedonistických pudů. číst dál

Před časem si naproti mě v autobuse sedl postarší pán, vytáhl z tašky noviny, nasadil si brýle a dal se do čtení. Z celého jeho zjevu i z jeho pohybů vyzařovala jistá noblesa, kultivovanost, novinové stránky obracel s jakousi téměř až obřadností, zkrátka, byl to od pohledu úctyhodný stařec. Pouze jedna “maličkost” mne zarazila. Noviny, které četl, se jmenovaly Blesk… číst dál

Když si někdo splete houby, často se zaslouženě otráví. číst dál

Kapesné mně rodiče nedávají, protože tak chudí zase nejsme. číst dál

Podle svého vztahu k vodě se lidé dělí na plavky a neplavky. číst dál

Na hřbitovech a jiných pietních místech bychom se měli chovat tiše, protože mrtví mají rádi klid. číst dál

Když řehtá úřední šiml, je to vždy tragikomedie... číst dál

Karel Marx o komunismu pouze psal, takže nikomu osobně neublížil. číst dál

Jan Žižka byl ke konci svého života slepý na dvě ze svých obou očí. číst dál

Ž á d n ý   s t r a c h ,  p t á č c i   číst dál

V zoologické zahradě si musíme dávat pozor na to, abychom nezačali krmit zvířata. číst dál

Egyptské pyramidy jsou staré asi 4000 let a jak se zdá, budou staré pořád. číst dál

Když se srazí dvě auta, přijedou na místo nehody policisté, aby zjistili, které auto se srazilo jako první. číst dál

C h r á n ě n ý   p ř e j e z d číst dál

Není pochyb o tom, že Michal Viewegh je veřejností vnímán jako náš nejčtenější, nejúspěšnější, nejznámější (těch “nej” by se jistě dalo přidat i více) současný spisovatel. O jeho knihách se dá říci, že “jdou velmi dobře na odbyt”, jsou ”čtivé”, každá z nich obsahuje předepsaný počet OSS ("obligátních sexuálních scén" - Nabokov) a navíc se rok co rok objevuje další titul, takže se lidé mohou permanentně těšit na “nového Viewegha”. Až potud se tedy zdá být všechno v pořádku. Pokusme se však nezůstat na povrchu a vydejme se na jakousi pomyslnou cestu do hlubin Vieweghovy duše, resp. do duší jeho čtenářů… číst dál

Učit se cizí jazyk je velmi důležité hlavně pro toho, kdo umí mluvit jen mateřsky. číst dál

KARNEVAL číst dál

Ž e b r á k ů v   k l o b o u k  -   číst dál

Naši muslimové jsou umínění. číst dál

Když se s ním vodila za ruku, vodila ho za nos. číst dál

Husité byli středověcí válečníci, kteří si při tom zpívali. číst dál

B e z e s n á   n o c číst dál

Jak tedy vidíme, spočívá "složitost" haiku především v maximálně "zhuštěné" vnější formě, resp. v "problému" vyslovit omezeným množstvím slov (slabik) "něco", co by za "normálních okolností" vyžadovalo slov mnohem víc. Když k tomu přidáme ještě jednu "vlastnost", která se v haiku předpokládá a cení, totiž eufonii (zvukomalba, zvukomalebnost), pak je očividné, že "pravé" haiku je opravdu oním příslovečným motýlem, kterého nikdo nikdy nechytí. Pokud ho však přece jen chytí (a pokud navíc motýl zůstane motýlem!), můžeme být svědky např. takovéhoto zázraku: číst dál

M l a d á   j a b l o ň  - číst dál

Byl učenlivý jako šimpanz - nejraději se opičil po druhých. číst dál

(psáno pro www.test-recenze.cz) číst dál

Válečné svědectví o zkáze vojákovy duše číst dál

Když se s ním vodila za ruku, vodila ho za nos. číst dál

V dnešní době se hodně propaguje multikulturismus. číst dál