PHILIP SHORT: POL POT - Dějiny zlého snu

Nejlepší kniha o děsivém sociálním experimentu Rudých Khmerů v Kambodži

Když 17. dubna 1975 dobyla vojska Rudých Khmerů Phnompenh, obyvatelé kambodžské metropole, kteří vyšli do ulic tuto událost oslavovat, jistě netušili, co je čeká. Všichni byli šťastní, že loutkový režim nenáviděného generála Lon Nola konečně padl a i když nevěděli, čeho se mohou od nových vládců nadít, věřili, že to nejhorší mají za sebou. Bohužel, obyvatelé Phnompenhu a celé Kambodže měli záhy poznat, že jeden zločinný režim byl vystřídán jiným, a to mnohem horším a že Pol Pot a jeho soudruzi přemění v následujících třech letech zemi na masové popraviště.
Před každým, kdo se pokusí z historické perspektivy analyzovat to, k čemu v Kambodži v oněch letech vlastně došlo, stojí takřka nadlidský úkol. Nejde totiž pouze o časové období mezi 17. dubnem 1975 a 7. lednem 1979, ale (a především) o postihnutí příčin, které k eskalaci tak hrůzného násilí vedly. Právě o toto se pokusil (a lze bez nadsázky říci, že mimořádně úspěšně) anglický historik Philip Short. Úctyhodných šest set stran jeho knihy Pol Pot - Dějiný zlého snu je výsledkem mnohaletého badatelského úsilí a dokonalého proniknutí do problematiky šíleného komunistického experimentu v Kambodži.
Autor v prvé řadě dopodrobna popisuje ideový vývoj Pol Pota a dalších vůdců revoluce od studijních let v Paříži přes návrat, zahájení politické činnosti a ozbrojený boj se zkorumpovaným proamerickým režimem až po vítězství a ovládnutí země.
Kambodža té doby se nacházela v jakémsi pomyslném středu mocenských zájmů Číny, USA a Vietnamu, z čehož vyplývala řada osudových faktorů. V knize jsou velmi fundovaně vysvětleny nejrůznější politické a sociální subtilnosti, které na pomyslných miskách vah sehrály často rozhodující roli. Za zmínku stojí např. formální přátelství mezi kambodžskými a vietnamskými komunisty, které však pouze maskovalo vzájemnou nedůvěru a ideové rozpory. Ukazuje se rovněž, že princ Norodom Sihanuk, snažící se hrát klíčovou roli a být jakýmsi posledním garantem ústavnosti a pořádku, byl ve skutečnosti často pouhou loutkou v rukou nejrůznějších jednotlivců či skupin.
Kniha dále zkoumá důvody a důsledky kambodžské cesty ke komunismu, která se od pokusů v jiných zemích lišila svou ideologickou zásadovostí, resp. primitivním uplatňováním marxistických dogmat. Kambodžští komunisté v čele s Pol Potem chtěli ke komunismu dospět rychle a bez jakýchkoli kompromisů. Již v den, kdy dobyli Phnompenh, začali s násilným vysídlováním obyvatel do vesnických oblastí, kde měli být tvrdou prací a ideologickou výchovou přeměněni v nové, komunisticky myslící a jednající bytosti. Metody, které se za tímto účelem používaly, hraničily často s obludností a šílenstvím - nejenže byly zrušeny peníze a veškeré formy soukromého vlastnictví, ale všemocná strana řídila život lidí do nejmenších a nejintimnějších detailů, jakými bylo např. potlačování všech přirozených rodinných vazeb či dokonce zákaz smíchu či jiných "nežádoucích" duševních projevů. Je celkem pochopitelné, že namísto šťastných a uvědomělých rolníků Rudí Khmerové ve skutečnosti vychovávali nemyslící roboty, lidské automaty bez vůle a citu. To všechno se přitom dělo na pozadí brutálního násilí, jemuž padly za oběť podle některých údajů až 2 milióny Kambodžanů, tedy čtvrtina národa.
Těmito výstřelky se ale autor zabývá víceméně okrajově, v centru jeho zájmu vždy stojí jejich racionální zdůvodnění. V tomto směru se zaobírá kambodžskými dějinami a především strašnou zkušeností jejích obyvatel s americkou vojenskou přítomností v oblasti, kdy bombardéry B-52 ničily kambodžský venkov a lesy s takovou intenzitou, že po nich zůstávala měsíční krajina a lidé, kteří přežili a vyšli z úkrytů, mnohdy vůbec netušili, kde jsou a pološílení bloudili zdevastovanou krajinou.
V závěru knihy je pak vylíčen zákonitý kolaps nelidského režimu, formálně dokonaný vietnamským vpádem, obsazením Phnompenhu a útěkem komunistů zpět do nepřístupných hor a pralesů a postupná ztráta jejich vlivu na kambodžskou politiku. Autor nás též seznamuje s dalšími osudy protagonistů, především tedy Pol Pota, Ieng Saryho a vojenských velitelů, kniha je rovněž opatřena poměrně obsáhlým obrazovým materiálem.
Jak již bylo řečeno, Philip Short odvedl vynikající badatelskou a spisovatelskou práci. Jeho kniha je mimořádně cenným vkladem do dosud neúplné mozaiky kambodžské tragédie a zároveň i varovným mementem - jakákoliv snaha násilím udělat lidi šťastnými zákonitě vede k tyranii, stejně jako jí skončila utopistická vize Pol Pota v Kambodži.