Období: srpen 2017

Verťe Andrejovi, súdruzi! číst dál

M ů ž e   m i   n ě k d o   ř í c t ,  c o   j e   t o   z a   l i d i číst dál

Pan Dobroděj Čáp byl velký lidumil, rád pomáhal svým spoluobčanům a snažil se, aby každý den udělal nějaký dobrý skutek. Hřálo ho u srdce, když viděl, že ze svých těžce vydotovaných peněz může pomoct těm, kteří takové štěstí jako on neměli a k žádným dotacím se neprotunelovali. Jednou ho napadlo, že konat dobro pro jednotlivé lidi je sice pěkné, ale mnohem lepší by určitě bylo pomáhat takříkajíc ve velkém, přijít s něčím, co by potěšilo celé davy. Co by to ale mělo být? Čápa napadlo, že rodiny s malými dětmi u nás nemají dostatečné sportovní vyžití, konkrétně je málo koupališť a mělo by se s tím něco dělat. Přemýšlel a přemýšlel a nakonec přišel na to, že jedno takové koupaliště (ba přímo plavecký areál s mnoha bazény, brouzdališti pro dětičky, umělými vodopády, delfináriem a obřími akvárii s mořskými příšerami) postaví. Dodejme ještě, že ho k tomuto záslužnému skutku nevedla zištnost, chamtivost či dokonce touha po zbohatnutí, takové přízemní cíle rozhodně nikdy neměl, naopak – jeho největší odměnou bude spokojenost návštěvníků a radost v očích malé drobotiny, které se konečně splní její sen a bude si moci po libosti zadovádět ve Žraločí zátoce a užít si vodních radovánek. Ano, takový byl pan Čáp Dobroděj! číst dál

S u v e n ý r   z   P r a h y číst dál

Přečtěte si to! číst dál

Starý muž, žijící takřka v naprosté osamělosti na nevelkém, zapomenutém ostrůvku v severním Švédsku, daleko od civilizace a jejích moderních výdobytků, jen s hluchým psem, starou kočkou a ptáky, kteří občas zavítají k jeho domku při hledání potravy. Je zima a záliv, oddělující ostrov od pevniny, je v tuto roční dobu zamrzlý, což ovšem starci nijak nebrání v dodržování každodenního rituálu, spočívajícího v ranní mořské koupeli – jen si teď nejdřív musí vysekat díru v ledu. Jinak toho o tomto podivínském ostrovním obyvateli příliš nevíme, snad jen to, že jeho útěk do dobrovolného vyhnanství byl zapříčiněn nějakou tragickou událostí během jeho kariéry chirurga. Co se tenkrát před lety konkrétně stalo, že se životní dráha Fredrika Welina, slibující zajištěnou a pohodlnou existenci, tak náhle a radikálně změnila a nabrala směr, na jehož konci je toto v osamělosti prožívané čekání na smrt? Příběh plyne pomalu a rozvážně, nic nenasvědčuje tomu, že by snad tato podivná idyla měla být něčím narušena či dokonce obrácena vzhůru nohama. číst dál

P ř e j i   p a n u   A n d r e j i   číst dál

Babiš na šikmé ploše do politického propadliště... číst dál

Vynikající detektivka s prvky psychothrilleru a hororu, kterou jsem přečetl prakticky na jeden zátah a obdivoval u ní jak skvěle navozenou atmosféru zlověstného tajemna a neurčitého všudypřítomného nebezpečí, provázejícího zdánlivě poklidný a nevzrušivý děj, tak i mistrovskou práci s jazykem, díky níž se rumunskému spisovateli, u nás bohužel dosud neznámému, dařilo stavět před čtenáře množství znepokojivých a záludných otázek, dokonale maskujících jeho pravé záměry ohledně dalšího pokračování i konečného vyústění dějové linky. Podle mého názoru už to, že v knize se postupně střídají tři různí vypravěči, přičemž autor je od sebe dokáže bravurně odlišit nejen způsobem jejich vyjadřování, ale i charakterem a psychologickými nuancemi myšlenkových pochodů, je do značné míry originálním literárním postupem a jak jsem již zmínil – jestliže pomocí jednoduchého „stavebního materiálu“ byla vystavěna „budova“ tak komplikovaného a přesto pohromadě držícího, kompaktního příběhu, pak nelze jinak než před takovým výkonem hluboko smeknout. číst dál

Všichni lidé si jsou rovni, ale jeden si je rovnější... číst dál

Pozdě, ale přece! číst dál

I   k d y ž   s e   m u   z a t í m   d a ř í číst dál

K d o   t u   ž e n s k o u   t a k h l e   o d ě l číst dál

„ B y l   t o   z e d n í k   s e   v š í m   v š u d y číst dál

Oligarcha mele z posledního – přepálil předvolební kampaň a neví, jak dál... číst dál

K o u k á m   j a k   m a g o r číst dál