Období: únor 2017

J á   b y c h   p o č k a l ,  a ž   t e n   m r z á k číst dál

Když se člověk rozhlíží kolem sebe a má trochu citlivější povahu, nemůže nevidět to obrovské množství podrazů, naschválů a nejrůznějších nespravedlností, které se dějí poctivým a pracovitým lidem, u nichž jejich protivníci předpokládají, že si nechají všechno líbit a budou snadnou kořistí. Když o těchto případech čteme nebo slyšíme, samozřejmě nás rozčílí, ale protože se nestaly nám, po čase na ně zapomeneme. Co kdybychom se však alespoň někdy zkusili vžít do situace lidí, kterým se děje evidentní bezpráví? číst dál

J e   t o   v s k u t k u   k r á s n ý   p o c i t číst dál

Když člověk (zvláště, pokud jde o slabší povahu) čte nějaký hrůzostrašný psychothriller, může si v libovolnou chvíli říct, že se jedná pouze o smyšlený příběh, o autorovu snahu ohromit a postrašit a že ve skutečnosti se nic takového nestalo. U této knihy, která je de facto také svého druhu psychothrillerem, si ovšem není možné cokoli namlouvat, protože jde o realitu. Děsivou, hrůznou a takřka neuvěřitelnou, přes to všechno však pravdivou... číst dál

Pokud nějaký člověk v normální, myslím tím liberálně-demokratické zemi spálí korán (Bibli, Bhagavatgítu, Tao-te-king...), jde o jeho soukromou věc a státní moc by se jí v žádném případě neměla zabývat. Jediné, co by snad ze strany státu připadalo v úvahu, by bylo vyšetření toho, jestli si dotyčný onu knihu opatřil zákonnými prostředky, tj. zda si ji koupil, resp. neukradl. V případě slovenské dívky, která spálila korán, se však tato jediná relevantní otázka neřeší (prostě se má za to, že dívka zničila „svůj“ korán), ovšem o to víc se represivní aparát snaží na tento případ aplikovat nejrůznější „gumové“ paragrafy typu „šíření nenávisti“, „hanobení národa, rasy a přesvědčení“ atd. číst dál

B r z y   u ž   j i m   d á m e   k o š e m číst dál

N i k d y   b y c h   t u   n e m y l   k á r u ! číst dál

Byl to pohřeb, jakému se v našem městě říká „velký“. Je zajímavé, že opačné adjektivum se nepoužívá – „malých“ pohřbů zkrátka není. Asi proto, že by bylo nevhodné a snad i neslušné říkat, že X. Y. měl malý pohřeb, zatímco A. B. velký. A tak jsou u nás pohřby buď velké, nebo bezadjektivní. číst dál

K o v e m   p l n i t   k l o b á s y číst dál

V jednom krásném moravském městě byla jedna krásná základní škola. No, byla... ona tam samozřejmě je pořád! A v té krásné škole si jednoho dne někdo řekl, že by možná mohla být ještě krásnější. Ten Někdo přemýšlel, jak to udělat a protože to byl člověk velmi chytrý a věděl, co to jsou moderní trendy ve výuce, brzy ho napadlo, že by se ta krásná škola v překrásném moravském městě měla nějak multikulturně vyprofilovat. Zkrátka – pozvat na návštěvu žáka z jiné země, aby moravské děti v jejich krásné škole obohatil o své zkušenosti a pověděl jim něco o tom, jak to chodí v té jeho škole. Povedlo se! Do krásného moravského města přijel student z Dánska a hned se v té krásné základní škole pustil do výuky. No, a pak zazvonil zvonec a pohád... Omyl! Pohádka teprve začíná... číst dál

Ž e   u ž   n a s t a l   k o n e c   s v ě t a číst dál

Шмель в саду – číst dál

„Na vesmíru je nejnepochopitelnější to, že se dá pochopit.“ Michio Kaku a jeho bravurní óda na Einsteinův výrok! číst dál

T o h l e   b u d e   p o d l e   v š e h o číst dál

K d y b y c h   j á   m ě l   t y h l e   s v i n ě číst dál

Nestává se často, aby autorem detektivních příběhů byl takříkajíc „člověk z branže“, tedy policista, vyšetřovatel a vůbec kdokoli, jehož povoláním je či bylo stíhání zločinců. Jednou z několika málo výjimek je norský spisovatel Jorn Lier Horst. To, že po dvě desetiletí pracoval jako policejní vyšetřovatel a tudíž bezpochyby získal obrovské množství praktických zkušeností, je u detektivního žánru pochopitelně velkou výhodou, v žádném případě to ale neznamená, že takovýto člověk bude apriori i dobrým spisovatelem. U J. L. Horsta však došlo ke vzácné symbióze kriminalistické odbornosti a literárního talentu, o čemž se může přesvědčit každý, kdo je s jeho tvorbou obeznámen přečtením byť jen jedné knihy. Paradoxní podle mého názoru je, že tento autor tzv. „nordkrimi“ stále zůstává ve stínu svých slavnějších a čtenáři preferovanějších kolegů, neboť mnohé z nich evidentně převyšuje – potvrzuje to ostatně i román Honicí psi, který před časem vydalo nakladatelství Kniha Zlín ve skvělém překladu Kateřiny Krištůfkové. číst dál