„Je to velký krok pro Ameriku a obrovský skok pro Evropu a celý svět!“ (Ronald Reagan)
Středeční nočně-ranní televizní hitparáda s názvem Reportéři ČT sledují americké prezidentské volby skončí zřejmě happyendem. Podle všeho začíná velké listopadové sluníčkové převlékání kabátů, do jehož čela se postavil Saša Vondra svými sexistickými a homofobními výroky, které by ještě před pár dny pronesl snad jen ve stavu pokročilé opilosti. Nyní je prezentuje přímo do obývacích pokojů a vůbec nic si nedělá z toho, že ho může slyšet Pelikán, Dienstbier, Chovanec nebo dokonce sama Ombudsmanová. Nový vítr spoza Atlantiku zavětřil i Pehe a činí se opravdu stachanovsky – věděl samozřejmě velice dobře, že vyhraje Donald, ale aby to udělal napínavější, do poslední chvíle to tajil!
Někteří lidé mají zkrátka čich na změny politického klimatu vyvinutý mnohem citlivěji než ostatní, kterým to, co se v USA stalo, dojde asi poněkud opožděněji. Překvapuje mě to ale u takového Halíka, který všude byl a všechno zná a mohl by tudíž i nyní sdělit národu, který tak rád poučuje, něco hodně intelektuálního. Místo toho mlčí jak zařezaný, stejně tak jako generál Pavel Petr (nebo tak nějak), který strašil ruskou hrozbou tak dlouho, až s hrůzou zjistil, že příští vrchní velitel amerických ozbrojených sil má názor přesně opačný.
Jiní to pochopili tak, že už vlastně nemají co ztratit a přešli do protiútoku. Dienstbier metá hromy a blesky na premiéra, který ho po tři léta nechával pobírat ministerský plat za nic, ředitel České televize se vynořil z Kančích nor a bude prý kohosi za cosi žalovat, i když dost pochybuji, zda se výsledku soudního procesu dočká jako nejvyšší veřejnoprávní guru, neboť vrabci na Kavčích horách si už o něm a jeho židličce cosi štěbetají...
Ať tak či onak, kabaret pokračuje a v příštích dnech se možná dočkáme televarieté. Pokud vůbec v USA po té šaškárně zůstane, takový Martin Řezníček se bude muset hodně co ohánět, aby se na jeho zpravodajský výkon ze středečního rána zapomnělo. O Michalu Kubalovi, druhému z bavičského dua, se proslýchá, že jeho novým působištěm má být irácký Mosul.
Čekám, kdy vystoupí se zásadním prohlášením ministr vnitra Chovanec a oznámí, že se už zase může na facebooku svobodně psát a že jeho teorie o proruských webech, které u nás s pomocí místních zrádců řádí, byla médii špatně interpretována. A úřad na jeho ministerstvu, mající monitorovat, co lidi píšou a říkají a posílat je za to do vězení, tak ten byl zamýšlen přesně opačně – aby chránil každého, komu by se stalo, že by jej někdo osočil ze šíření nenávisti a klaustrofobie.
„Odpusťme si, co jsme si a začněme znovu s čistým stolem!“ „Udělejme tlustou čáru za minulostí!“ „Nebuďme jako oni!“ Tak právě takováto hesla dnes můžeme slyšet z úst včerejších Sluníčkářů, kteří pochopili, která bije. Jistě, mnozí z nich, než to definitivně zabalí, čekají na vyjádření Karla, ale ten, jak to tak vypadá, zřejmě všechno zaspal. Poslední baštou merkelismu tak u nás zůstává úřad Aničky Šabatové, která ovšem patrně neví, že její nadřízená přehodila výhybky, lísá se k Donaldovi a vrní mu do ucha.
S potěšením mohu konstatovat, že na novou realitu promptně zareagovala česká nakladatelství a v nejbližší době se očekává vydání hned několika knih o novém americkém prezidentovi, kteroužto radostnou zprávou své postvolební shrnutí končím.
2024 ©