Nedávno jsem četl na čímsi blogu zamyšlení nad tím, zda režim, který u nás nastoupí po předpokládaném drtivém vítězství Andreje Babiše v parlamentních volbách, bude fašistický. Domnívám se, že používání podobných expresívních adjektiv není na místě, a to z jednoho prostého důvodu – pojem fašismu je dnes už dávno vyčpělý a vlastně nicneříkající, takže si pod ním sotva lze představit něco konkrétního. Pokud má nějaký praktický význam, pak de facto jen jako blíže nespecifikovaná výstraha před něčím hrozivým, obludným a zničujícím, proti čemu by se lidé měli aktivně bránit a nikdy to nepřipustit.
Tím samozřejmě nechci zlehčovat nebezpečí, které do našeho politického a následně i právního prostředí Babiš vnesl, ani zavírat oči před totalitními praktikami, které jsou tomuto oligarchovi vlastní. Narozdíl od těch, kteří varují před více či méně vzdálenou budoucností se však domnívám, že paralyzování mocenských struktur a vnitřní rozklad státních institucí není něčím, co přijde až po „uchopení moci“, ale co Babiš systematicky provádí již dlouhou dobu. A mám-li si přece jen posloužit výše zmíněným „fašismem“, pak jsem toho názoru, že tento není něčím vzdáleným, co nás teprve čeká, ale že fašizace české společnosti probíhá již v současnosti a že každý, kdo nemá klapky na očích, to musí vidět.
Je smutné, pro naši současnou morální mizérii však bohužel příznačné, že Babiš našel v průměrném Čecháčkovi oddaného, ba nadšeného podporovatele svých pseudovizí a v národě jako celku pak živnou půdu pro své šílené sociálně-ekonomické experimentování. Při své tragičnosti je to zároveň i situace navýsost komická – ačkoli Babiš stojí na vrcholku pyramidy, nemusí svým poskokům udílet žádné konkrétní rozkazy, protože oni sami tuší, co se od nich žádá, vyvíjejí horečnatou aktivitu a navzájem se předstihují v tom, jak se Šéfovi zalíbit. Mám-li uvést pár konkrétních příkladů, pak Babiš určitě neradil řediteli finanční správy, aby začal pomocí zajišťovacích příkazů likvidovat nepohodlné firmy, neúkoloval auditory Čapího hnízda, jak má jejich prověrka dopadnout, nevyzýval ministerské úředníky k šikanózním kontrolám firem, jejichž majitelé se mu svými statečnými občanskými postoji znelíbili a ani nezakazoval promítání filmu Žlutý baron. To všechno byla osobní iniciativa jeho nohsledů, kteří svým neomylným krysím instinktem zavětřili, že se ve společnosti cosi radikálně mění, resp. že opět přichází doba, kdy namísto odbornosti a mravní integrity se od lidí bude v prvé řadě očekávat poslušnost, plnění příkazů shora a členství v Hnutí. Babiš zkrátka zahrál na strunu nejpřízemnějších pudů, jakými jsou závist a škodolibost, a rázem se doslova roztrhl pytel s udavači, kariéristy a bezzásadovými křiváky všeho druhu.
Čobolácký pseudokapitalista samozřejmě ví, že tento póvl, co se s ním tak rád fotí a píše mu na facebook málem vyznání lásky, mu sám o sobě cestu k absolutní moci nezajistí. Jak známo, komparsisté jsou sice k natočení filmu nezbytní, ale to hlavní musí obstarat režisér sám. Všimněme si, že Andrej se v tomto směru činí, seč může a atmosféra strachu a nedůvěry, kterou do společnosti úspěšně implantoval, mu skutečně přináší plody v podobě lidí, kteří jej na jednu stranu „nemusí“, zároveň ale si to s ním nechtějí rozházet. Klasickým příkladem právě řečeného je traktorista, který zničil chemickým sajrajtem pole pšenice těsně před sklizní a na dotaz, proč to udělal, argumentoval tím, že pouze „plnil příkaz“ svých nadřízených z Agrofertu. Tito vystrašení plniči rozkazů jsou pro každý totalitní režim nezbytní a Babiš si v praxi vyzkoušel, že takovýchto „slušných a poctivých pracujících“, ochotných na příkaz shora provést jakoukoliv prasárnu, je v Česku podle všeho nevyčerpatelné množství.
Politický režim, který tu Babiš pravděpodobně zavede, bych neoznačil za fašistický hlavně proto, že zákony, které fašismus jednou uvede do praxe (jakkoli jsou mnohdy zvrácené), také úzkostlivě dodržuje. Např. v hitlerovském Německu by se nikdy nemohlo stát to, o čem jsem psal před chvílí, aby totiž někdo vydal příkaz ke zničení pšeničného lánu. U nás k tomu „díky“ Babišovi nejen došlo, ale navíc nikdo nebyl potrestán, neboť policie případ odložila. Na tomto jediném příkladu vidíme v celé nahotě to, co se vbrzku stane normou, totiž právní anarchii v podobě zastrašených státních zástupců, policejní nečinnost tváří v tvář evidentnímu zločinu a soudní zvůli, kdy se obyčejný člověk nedomůže základního práva na ochranu svého majetku. Režim, který tu Babiš zavede, bych tudíž označil nikoli za fašismus, nýbrž za politicko-ekonomický gangsterismus.
Zdá se, že nás něčeká právě záviděníhodná budoucnost, ovšem národ ve své většině (soudě podle volebních preferencí) se na ni těší. Gottwalda volilo v šestačtyřicátém přes 40 % lidí, Babiš prý dostane také tolik. Když se spojí se socdemáky, kteří mu už nyní lezou do zadku, bude mít volnou ruku prakticky ke všemu. Všechny složky státu se před ním třesou již teď, jaké to tedy bude po říjnových volbách si není těžké představit. Co se týká mne, nejspíše mě budou tahat po soudech za „nactiutrhačné články vůči premiéru Babišovi“ a mých několik polností, o něž má zájem jistá „ekozemědělská firma“ (kdopak asi za ní stojí?), neustále mne vyzývající k jejich prodeji za směšnou cenu, mně budou vyvlastněny bez náhrady...
2024 ©