HOMOFOBIE JE PŘIROZENÁ LIDSKÁ VLASTNOST

Nenechme se zastrašit agresivitou sodomitů!

Pro lepší porozumění následujícímu článku uvádím několik definic:

homosexuál – jedinec, sexuálně přitahovaný ke stejnému pohlaví

sodomita (gay) – praktikující homosexuál

homosexualismus – sodomitská ideologie, podle níž je praktikovaná homosexualita mravně i společensky rovnocennou „variantou“ lidské sexuality

V posledních letech začaly veřejný prostor zaplevelovat newspeaková slova, jejichž smyslem není vnést terminologicky přesné výrazivo do diskusí o aktuálních společenských otázkách, ale právě naopak svést od samého počátku dialog z věcné roviny do iracionálních poloh, popř. mu zcela zabránit. Tento nový jazyk se vyznačuje mimo jiné tím, že zneužívá psychiatrických termínů, čímž má být skandalizaci odlišně smýšlejících propůjčen punc rádoby oficiality či dokonce vědeckosti. V souvislosti s uprchlickou krizí byl např. vymyšlen termín „islamofobie“, jehož pejorativní akcent má apriori diskvalifikovat všechny, kdo mají jiný než vstřícný postoj k muslimské migraci do Evropy. Dalším z těchto jazykových patvarů je „homofobie“, vytvořená za účelem dehonestační kampaně vůči lidem, kteří považují homosexualitu za sexuální anormalitu. Je přitom příznačné, že mezi lékařsky klasifikovanými fobiemi (a jsou jich stovky) se ani „islamofobie“, ani „homofobie“ nevyskytují a jde tudíž o uměle vytvořené pseudolingvistické konstrukty.

Homofobie je jejími tvůrci definována jakožto „strach z homosexuálů“. To je samozřejmě nesmysl, protože slova fobie a strach nejsou synonyma, ale každé znamená něco jiného. Nabízí se tudíž otázka, proč homofobii nepřekládají do češtiny tak, jak by to mělo podle jejich logiky být, totiž jako fobii z homosexuálů. Důvod spočívá podle mne v tom, že fobie je termín spíše psychiatrický, takže člověk, trpící nějakým druhem fobie, se v morálním ohledu proti nikomu a ničemu neproviňuje. Klaustrofobie (fobie z uzavřených prostor), aerofobie (fobie z létání), arachnofobie (fobie z pavouků) a všechny další fobie jsou mravně irelevantní stavy lidské mysli, jež z podstaty věci není možné ostrakizovat či dokonce sankcionovat. Právě o to však homosexualistům ve skutečnosti jde a za tímto účelem také programově žonglují se základním pojmoslovím tak, aby byl vytvořen právní rámec pro kriminalizaci „homofobů“.

Je tedy zřejmé, že homofobie je jimi prezentována jako strach z homosexuálů zcela záměrně. Takováto pseudodefinice je totiž vhodným předstupněm k tomu, aby mohla „argumentace“  pokračovat žádoucím směrem. Stejně jako fobie, ani strach sice není žádným zločinem, ovšem sodomité tvrdí, že ze strachu pramení nenávist a na tu už je prý možné některé paragrafy trestního zákoníku aplikovat. „Homofob“ je tak v jejich pojetí člověk, u něhož strach z homosexuálů přerostl v nenávist, přičemž je jen otázkou času, kdy vůči nim začne používat fyzické násilí. Ano, až k takovým fantasmagoriím jsou schopni a ochotni sodomité zajít, což by ovšem ještě nebylo to nejhorší. Tou největší absurditou je fakt, že jejich demagogie nachází sluchu u politiků a zákonodárců, kteří jim následně zajišťují společenský status privilegované menšiny, vůči níž se nejen nedoporučuje, ale přímo zapovídá vznášet sebemenší kritiku.

Když se na „homofobii“ podíváme racionálně a bez ideologických předsudků, záhy zjistíme, že je všechno úplně jinak. Je totiž evidentní, že už samotný český překlad stojí na vodě, protože si nedovedu představit, že by někdo mohl mít z homosexuálů strach (já ho např. rozhodně nemám). To, co k nim lidé cítí, je především soucit, a tady se na chvíli zastavme. Jeden psychologický axiom totiž říká, že „toho, s nímž máme soucit, nemůžeme nenávidět“. Z toho je zřejmé, že nikdo, kdo s nimi soucítí, nemůže homosexuály zároveň nenávidět.

Homofobové zkrátka nemají strach z homosexuálů, nýbrž fobii z homosexuálních praktik. Nakolik je tato fobie oprávněná či naopak škodlivá, lze pochopitelně určit jen a pouze na základě rozboru oněch homopraktik. A tady docházíme k zajímavému zjištění – sami sodomité dělají vše pro to, aby se lidé nedověděli, co se děje za dveřmi jejich ložnic. Mají k tomu pochopitelný důvod...

Nechci tady detailně rozebírat homosexuální praktiky, protože na to nemám žaludek. I to málo, co jsem si před napsáním tohoto článku přečetl na některých LGBT webech, úplně stačilo, aby byl ze mě ještě větší homofob než předtím. A jsem přesvědčen, že každý normální člověk musí být nutně (takříkajíc od přírody) homofob – vůči tomu, co sodomité provádějí, nelze totiž pociťovat nic jiného než hnus a odpor.

Jak známo, sodomité si osobují právo vydávat se za reprezentanty a mluvčí homosexuálů. To je samozřejmě nebetyčná drzost, protože ve skutečnosti s nimi homosexuálové nechtějí mít nic společného, takže např. akce typu Prague Pride ignorují či dokonce odsuzují. Charakteristickou vlasností sodomitů je rovněž agresivita – ačkoli mají plná ústa líbivých frází o toleranci a lidských právech, vůči svým oponentům vystupují s až chorobnou nenávistí a nešetří přitom výhrůžkami a soudy.

Tím bychom se ovšem neměli nechat zastrašit. Už proto ne, že je naší morální povinností chránit homosexuály před sodomitskou demagogií...