Období: rok 2017

V souvislosti s muslimskými teroristickými útoky (především tedy s těmi posledními v Anglii) mne zaráží, že se ještě nikdo nezamyslel nad jednou vcelku logickou a nabízející se otázkou. Mám pro to jediné vysvětlení – odpověď na ni by mohla být natolik šokující, že se britští i evropští politici raději tváří, jako by tento scénář možného dalšího vývoje vůbec nepřipadal v úvahu. Ustálená teorie o zradikalizovaných jednotlivcích, v žádném případě nereprezentujících názory a postoje většiny jejich umírněných souvěrců, kteří přijali evropské hodnoty a od nichž tudíž nehrozí žádné nebezpečí, je pro uchlácholení znepokojené veřejnosti jistě lákavá. číst dál

Немой фильм číst dál

В о д я н а я   л и л и я číst dál

Ostrá jako břitva – detektivka jak má být!  číst dál

Letní kino – číst dál

Když se o někom řekne, že zabil dvě mouchy jednou ranou, je to myšleno jako pochvala či uznání za to, že udělal něco rychle, efektivně a efektně. Je to zkrátka přísloví, oceňující chytrost, přemýšlivost a šikovnost. Je vcelku pochopitelné, že opačné úsloví neexistuje – aby totiž dvě mouchy zabily samy sebe (a lhostejno, kolika ranami), to je zřejmý protimluv a blbost na kvadrát. číst dál

С т е н д   н а   я р м а р к е číst dál

Толстая книга číst dál

Praha neznámá je nádherná! číst dál

Купола храма číst dál

N ě m á   g r o t e s k a  – číst dál

Пара на прогулке číst dál

V některých médiích se v poslední době probírá otázka, proč má hnutí ANO tak vysoké preference a co je to vlastně za lidi, kteří volí Babiše. Názory všelijakých „odborníků“ se vzácně shodují v tom, že se jedná o nepřemýšlivou, povětšinou venkovskou masu zatrpklých a závistivých lidiček, co nečtou noviny (tedy kromě Blesku) a tudíž neví, jaký je ten jejich Babiš vlastně gauner. Tyto voliče je pak prý třeba přesvědčovat, neboť až se jim vysvětlí, že jejich guru není žádný svatoušek a svůj majetek si nahrabal bůhví jak, určitě se od něj odvrátí a budou volit tak jako dřív ČSSD, TOP 09 či ODS. To, že Babišova obliba mezi „prostým lidem“ má úplně jinou příčinu, těmto chytrým hlavám evidentně nedochází – a přitom je to tak jednoduché. Takže: číst dál

Vždycky mne velmi zajímala osobnost Borise Pasternaka a postupem doby jsem přečetl celou řadu knih, které se vztahovaly k jeho životu a dílu, přičemž tu zatím poslední jsem dočetl před několika dny. Pod názvem Lara ji napsala Anna Pasternaková, spisovatelova pravnučka. číst dál

Старый шкаф – číst dál

B y ť   s e   t o m u   v ě ř i t   n e c h c e číst dál

Мое первое фото číst dál

T o   m u s í   b ý t   z v l á š t n í   c h l e b a  číst dál

Když se v pravidelných intervalech objevují v médiích tzv. výzkumy veřejného mínění, resp. volební preference politických stran, nestačím se divit, jak k těmto číslům ty údajně renomované agentury přišly. Tak např. Strana přímé demokracie Tomia Okamury se podle těchto odhadů pohybuje někde kolem 5%, což přece nemůže být pravda! Koalici STAN-KDU-ČSL prý bude volit 12% občanů a to se mi také nezdá. A mohl bych pokračovat. číst dál

NOVINÁŘ: „Pane Babiši, mám pro vás zajímavou informaci...“ číst dál

Schůze Poslanecké sněmovny, svolaná kvůli údajným podezřením z nedemokratických praktik Andreje Babiše, skončila naprostým fiaskem těch, kdo ji iniciovali. Politici ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, kteří přistupovali k mikrofonu a předháněli se v používání patetických slov o ohrožení svobody a demokracie ve snaze trumfnout jeden druhého v tom, kdo té špíny na Babiše nakydá víc, nakonec splakali nad výdělkem. Před zraky televizních diváků se totiž tento podivný protibabišovský spolek totálně zesměšnil a tváří v tvář voličům ukázal, kdo je ve skutečnosti největším nebezpečím pro demokracii v naší zemi. číst dál

Paní Kateřina Valachová je ženou, která velmi usilovně, obětavě a bez ohledu na čas spravuje své facebookové stránky. Je schopna na ně umístit i několik zpráv denně, informovat čtenáře o všem, co právě dělá, kam zrovna zavítala na návštěvu, s kým se setkala či jaký si pořídila nový účes, takže je všem jasné, že práce ministryně školství je velice náročná a vyžaduje si celého člověka. Například dne 2. května 2017 nás seznámila hned se šesti takovými akcemi, jichž se zúčastnila a i předtím byla její facebooková aktivita nadprůměrná. číst dál

Nikdy bych si nepomyslil, že budu obhajovat Andreje Babiše, o kterém si nedělám žádné iluze, o čemž svědčí i řada mých článků na tomto blogu. Následující řádky se ovšem ministra financí a šéfa ANO týkají de facto pouze okrajově – v prvé řadě mi totiž jde o upozornění na fakt, že současný mediální hon na Babiše je ve skutečnosti bezprecedentním útokem na demokratické principy a procedury, k němuž dochází ze strany předsedy vlády. číst dál

Kniha, z níž vane duch minulého režimu... číst dál

M a t ě j s k á   p o u ť  – číst dál

K o l o n a   a u t  – číst dál

ÚVOD číst dál

Nevím, zda jde o nějaký mozkový zkrat či jednání v afektu, ale to, co Sobotka právě předvádí ve své estrádě s názvem „Jak jsem se konečně rozhodl spáchat harakiri“, je neuvěřitelné. Přihrát Babišovi na smeč opravdu nemohl lépe! Andrej má nyní v rukách všechny trumfy a svou novou roli mučedníka, do níž ho Slávek tak sobotkovsky pitomě naaranžoval, si užívá na plné pecky. Fotky s papundeklovými krabicemi, v nichž si odnáší propriety ze své ministerské kanceláře, zaplnily facebook a vůdcovi věrní se okamžitě dostali do varu. Bureš si za pár let stihl vychovat tři miliony tvorů, smyslem jejichž životů jsou koblihy všeho druhu a škodolibé radost, že špatně se nevede jenom jim, ale všem bez rozdílu. číst dál

C o p a k   j e   t o   z a   d r u h   č a j e ? číst dál

K ř í ž   z a   v s í  – číst dál

Kdyby se jednalo o někoho jiného, méně (mezi místním lumpenproletariátem) zbožňovaného a především ne tak pohádkově bohatého, určitě by už měl na krku ne jedno, ale hned několik obvinění. Pravděpodobně by také skončil ve vazbě, protože riziko útěku či ovlivňování svědků by jasně hovořilo v jeho neprospěch. číst dál

J s e m   p á n   v e   s v é   o r d i n a c i číst dál

Ein Tscheche schreibt... číst dál

V   t o m h l e   b i s t r u   v   c e n t r u   T e p l i c číst dál

T o m u   ř í k á m   N o m e n   o m e n číst dál

P r a v á c i ! číst dál

Новый год – číst dál

Vážené čtenářky, vážení čtenáři mého blogu! číst dál

C i k á n i   j s o u   z c e l a   j i s t ě   číst dál

Первый поцелуй – číst dál

A n i   s e   m i   v ě ř i t   n e c h c e číst dál

За окном дождь – číst dál

R o d i č   n a p s a l   ú d a j n ě číst dál

Ночь на рыбалке - číst dál

Fejeton o duševních procesech, které odstartovaly dvě sardinky v jedné konzervě (a potom i v druhé a třetí), zakončený hádankou pro bystré čtenáře, mající uhodnout jméno člověka, napsavšího knížku, v níž se vyskytují sardinky, muslimové, gilotina a žralok.  číst dál

Andrej upletl bič sám na sebe! číst dál

Dobrá kniha by měla i dobře vypadat aneb na elektriku si zavolejte elektrikáře a na knižní design Martina Pecinu! číst dál

Někdo často, jiný občas a další třeba jen výjimečně, ale do lesa chodíme snad všichni. Jistě – hlavně asi proto, že si zde můžeme nasbírat houby nebo borůvky, ale mnohdy prostě „jen tak“. Nemáme zkrátka žádný „praktický“ cíl a jen tak chodíme a užíváme si ticho, klid a tu zelenou krásu kolem – v lese je nám zkrátka dobře a i když se třeba unavíme dlouhou túrou, cítíme, že je to „zdravá“ únava a že jsme si ve skutečnosti odpočinuli. Proč tomu tak je? číst dál

Свадебные платья číst dál

Radikální rozchod s islámem na základě rozporu mezi historickým a mýtickým „prorokem“ číst dál

P l n ý m   p r á v e m   d o s t a l   k o u l i ! číst dál

F a n d í m   t o m u   t á t o v i číst dál

. . . п р и н и м a е ш ь   д у ш  – číst dál

T ř e t i n a   z   n á s   p a t ř í   k   l i d e m číst dál

K d o   p s a l   t y h l e   t ř e s k y - p l e s k y ? číst dál

B y l   j s e m   k r a j n ě   z n e c h u c e n ý ! číst dál

Mistr politického thrilleru se poprvé představuje českým čtenářům! číst dál

Žádná recenze nemůže vystihnout genialitu tohoto veledíla! číst dál

V centru Brna se nachází jistá obrazová galerie, kam (pokud mi to čas dovolí) občas chodím, abych obdivoval tvorbu jedné malířky, která mi nějak „padla do oka“. Jmenuje se Viktorie Chaloupková a její obrazy se dle mého laického pohledu vyznačují něčím, co sice můžeme do jisté míry definovat, co si ale současně přes všechnu naši snahu o „zaškatulkování“ umělkyně do nějaké „přihrádky“ uchovává jakési nedefinovatelné tajemno, snový půvab, básnivost... Ano, můžeme samozřejmě říci, že jde o „malířský směr“ či „způsob zachycování skutečnosti“, kdy se v jedinečné symbióze snoubí realita s nadrealitou, můžeme tvorbu Chaloupkové „vysvětlovat“ i jinak – tím ale o ní neřekneme vlastně vůbec nic podstatného a charakteristického... číst dál

K a m   t a   n a š e   z e m ě   s p ě j e číst dál

Říká se (a je to naprostá pravda), že morální vyspělost té které země či společnosti se nejlépe pozná podle toho, jak se stará o své nejbezbrannější, nejzranitelnější, krátce řečeno na podporu druhých odkázané členy. V tomto ohledu musíme bohužel říct, že Česká republika je (i když to může znít nehezky) barbarskou zemí, kde martetingové ideály zdraví, mládí a „úspěšnosti“ zcela ovládly veřejný prostor a vytěsnily z něj odvrácené strany života – nemoc, stáří, smrt... Tyto nepříjemné skutečnosti jsou odsouvány mimo „hlavní proud“ relevantních společenských témat, politických diskusí a mediálního zájmu. Výsledkem je nezájem o „neproduktivní“ jedince, ignorování jejich potřeb a stále více se rozmáhající mravní nihilismus. Když tato teoretická konstatování převedeme do konkrétní reality, pak nemusíme pro příklady chodit daleko. Stačí zmínit úroveň psychiatrické péče, která se nachází (minimálně co se ústavů a léčeben týká) v tereziánských dobách či tzv. léčebny dlouhodobě nemocných, což je eufemismus pro odkladiště umírajících, u nichž se rezignovalo na jakýkoliv aktivní lékařský přístup, o lidském přístupu ani nemluvě. číst dál

Inteligentně provokativní diagnóza absurdní doby a dobových absurdit... číst dál

N a   t o h o ,  k d o   h á ž e   v e j c e číst dál

T o   m u s í   b ý t   a s i   v ů n ě  – číst dál

I mistryně Austenová se jednou utla... číst dál

„Semenem nových křesťanů je krev mučedníků.“ (Tertullianus) číst dál

K r e p o v á   r ů ž e číst dál

B e r l i n – H a m b u r g  číst dál

V a g ó n y   m e t r a číst dál

J e s t l i   j e   v á m   ž i v o t   d r a h ý číst dál

Z i m n í   o k n o  – číst dál

Kdyby se Manfred Spitzer nevyjadřoval tak jednoznačně a zásadově, kdyby byl tu a tam ochoten k drobným kompromisům či občas našel na digitálních informačních technologiích i něco pozitivního, zřejmě by si nevysloužil pověst člověka tzv. „kontroverzního“, který sice má v mnohém pravdu, ale jinak vidí věci až příliš černě. Dlužno ovšem dodat, že nálepkou „odpůrce digitálního pokroku“ byl ocejchován těmi, kteří v něm vidí když ne přímo svého nepřítele, tak alespoň někoho, kdo může vážně ohrozit jejich vzkvétající byznys a miliardové zisky. Výrobci cigaret také asi nebudou mít v lásce ty, kteří pádnými argumenty dávají do souvislosti kouření a rakovinu plic... číst dál

J á   b y c h   p o č k a l ,  a ž   t e n   m r z á k číst dál

Když se člověk rozhlíží kolem sebe a má trochu citlivější povahu, nemůže nevidět to obrovské množství podrazů, naschválů a nejrůznějších nespravedlností, které se dějí poctivým a pracovitým lidem, u nichž jejich protivníci předpokládají, že si nechají všechno líbit a budou snadnou kořistí. Když o těchto případech čteme nebo slyšíme, samozřejmě nás rozčílí, ale protože se nestaly nám, po čase na ně zapomeneme. Co kdybychom se však alespoň někdy zkusili vžít do situace lidí, kterým se děje evidentní bezpráví? číst dál

J e   t o   v s k u t k u   k r á s n ý   p o c i t číst dál

Když člověk (zvláště, pokud jde o slabší povahu) čte nějaký hrůzostrašný psychothriller, může si v libovolnou chvíli říct, že se jedná pouze o smyšlený příběh, o autorovu snahu ohromit a postrašit a že ve skutečnosti se nic takového nestalo. U této knihy, která je de facto také svého druhu psychothrillerem, si ovšem není možné cokoli namlouvat, protože jde o realitu. Děsivou, hrůznou a takřka neuvěřitelnou, přes to všechno však pravdivou... číst dál

Pokud nějaký člověk v normální, myslím tím liberálně-demokratické zemi spálí korán (Bibli, Bhagavatgítu, Tao-te-king...), jde o jeho soukromou věc a státní moc by se jí v žádném případě neměla zabývat. Jediné, co by snad ze strany státu připadalo v úvahu, by bylo vyšetření toho, jestli si dotyčný onu knihu opatřil zákonnými prostředky, tj. zda si ji koupil, resp. neukradl. V případě slovenské dívky, která spálila korán, se však tato jediná relevantní otázka neřeší (prostě se má za to, že dívka zničila „svůj“ korán), ovšem o to víc se represivní aparát snaží na tento případ aplikovat nejrůznější „gumové“ paragrafy typu „šíření nenávisti“, „hanobení národa, rasy a přesvědčení“ atd. číst dál

B r z y   u ž   j i m   d á m e   k o š e m číst dál

N i k d y   b y c h   t u   n e m y l   k á r u ! číst dál

Byl to pohřeb, jakému se v našem městě říká „velký“. Je zajímavé, že opačné adjektivum se nepoužívá – „malých“ pohřbů zkrátka není. Asi proto, že by bylo nevhodné a snad i neslušné říkat, že X. Y. měl malý pohřeb, zatímco A. B. velký. A tak jsou u nás pohřby buď velké, nebo bezadjektivní. číst dál

K o v e m   p l n i t   k l o b á s y číst dál

V jednom krásném moravském městě byla jedna krásná základní škola. No, byla... ona tam samozřejmě je pořád! A v té krásné škole si jednoho dne někdo řekl, že by možná mohla být ještě krásnější. Ten Někdo přemýšlel, jak to udělat a protože to byl člověk velmi chytrý a věděl, co to jsou moderní trendy ve výuce, brzy ho napadlo, že by se ta krásná škola v překrásném moravském městě měla nějak multikulturně vyprofilovat. Zkrátka – pozvat na návštěvu žáka z jiné země, aby moravské děti v jejich krásné škole obohatil o své zkušenosti a pověděl jim něco o tom, jak to chodí v té jeho škole. Povedlo se! Do krásného moravského města přijel student z Dánska a hned se v té krásné základní škole pustil do výuky. No, a pak zazvonil zvonec a pohád... Omyl! Pohádka teprve začíná... číst dál

Ž e   u ž   n a s t a l   k o n e c   s v ě t a číst dál

Шмель в саду – číst dál

„Na vesmíru je nejnepochopitelnější to, že se dá pochopit.“ Michio Kaku a jeho bravurní óda na Einsteinův výrok! číst dál

T o h l e   b u d e   p o d l e   v š e h o číst dál

K d y b y c h   j á   m ě l   t y h l e   s v i n ě číst dál

Nestává se často, aby autorem detektivních příběhů byl takříkajíc „člověk z branže“, tedy policista, vyšetřovatel a vůbec kdokoli, jehož povoláním je či bylo stíhání zločinců. Jednou z několika málo výjimek je norský spisovatel Jorn Lier Horst. To, že po dvě desetiletí pracoval jako policejní vyšetřovatel a tudíž bezpochyby získal obrovské množství praktických zkušeností, je u detektivního žánru pochopitelně velkou výhodou, v žádném případě to ale neznamená, že takovýto člověk bude apriori i dobrým spisovatelem. U J. L. Horsta však došlo ke vzácné symbióze kriminalistické odbornosti a literárního talentu, o čemž se může přesvědčit každý, kdo je s jeho tvorbou obeznámen přečtením byť jen jedné knihy. Paradoxní podle mého názoru je, že tento autor tzv. „nordkrimi“ stále zůstává ve stínu svých slavnějších a čtenáři preferovanějších kolegů, neboť mnohé z nich evidentně převyšuje – potvrzuje to ostatně i román Honicí psi, který před časem vydalo nakladatelství Kniha Zlín ve skvělém překladu Kateřiny Krištůfkové. číst dál

„ C o   j s t e   v y ,  b y l i   j s m e   m y  – číst dál

J e n o m   h l u p á k   m ů ž e   s m á t   s e číst dál

Солома – číst dál

B u ď   m á   s o u d r u h   o b č a n y číst dál

„ P a n e   B i l s k ý ,  ž á d n ý   p r o b l é m  číst dál

P i s a t e l   c h t ě l   a s i   ř í c t číst dál

Spíše oddechová, ale čtivě napsaná „holmesovka“ číst dál

M á t e   s m ů l u ,  z d r a v í   l i d é ! číst dál

Зимнее окно číst dál

1. díl: Jak vrahové obelhávali veřejnost a vysmívali se spravedlnosti číst dál

Přiznám se, že zařazení Jiřího Koláře do prestižní edice Česká knižnice pro mě bylo jistým překvapením. Tento autor totiž po celý život usiloval o „osvobození se od jazyka“ a často hovořil o „konci poezie“. Je ostatně známo, že mnohem víc než jako literát proslul svými mistrnými a celosvětově obdivovanými kolážemi. číst dál

V i d í t e   t y   p e v n é   b o k y , číst dál

Geniální? Určitě, ale ptákovina! číst dál

Václav Klaus ml. jako brilantní kritik společenského marasmu  číst dál

Z d e   j e   m á m e   v   p l n é   k r á s e číst dál

Strašný bestseller plný hrůzy a děsu!  číst dál

K d y ž   t o   v i d í m ,  p t á m   s e   t r p c e číst dál

Премьера- číst dál

L i d i ,  m ě j t e   r o z u m   p ř e c e  –  číst dál

Зимняя деревня číst dál

Gabriela Koukalová a spol. na stránkách nádherné publikace číst dál

B u d e t e - l i   t o h l e   š í ř i t číst dál

V r a b c i ,  k o č k y ,  k u n y ,  l i š k y  – číst dál

Одинокая птица – číst dál

ЗАПРЕТ НА КОРМЛЕНИЕ! číst dál

N o v o r o č n í   B l e s k číst dál

M u z e á l n í   e x p o n á t ? číst dál