Ostrá jako břitva – detektivka jak má být!
Maggie Roseová je šarmantní, distinguovaná a mimořádně inteligentní dáma v nejlepších letech – pokud nám tedy etiketa dovoluje toto sousloví v souvislosti s věkem ženy použít. Úspěšná advokátka a rovněž uznávaná spisovatelka detektivních románů – toto či něco podobného by si bez uzardění mohla nechat natisknout na svou vizitku. Maggie je ovšem zároveň zdrženlivá, chladně kalkulující profesionálka, která dobře ví, že v její práci je především nutné vyloučit či alespoň na minimum omezit jakékoliv citové projevy či dokonce vazby. Právě díky této zásadě ji postupem doby začala provázet pověst neúplatné, za objasněním „svého“ případu tvrdě jdoucí bojovnice, takže dnes nejenže nemá nouzi o klienty, ale mnoho nabídek musí z důvodu časové zaneprázdněnosti odmítat. Do této kategorie neúspěšných žadatelů o její služby patří i Hamish Wolfe, nedávno odsouzený za sériové vraždy mladých žen. Ani on, ani jeho matka přes všechno naléhání nezviklají Maggie v jejím rozhodnutí nevstupovat do dalšího případu v době, kdy má práce až nad hlavu...
Detektiv Pete Weston má problém. Byl to on, kdo měl největší zásluhu na dopadení vraždícího maniaka a s nevolí sleduje snahy příslušnic jeho fanklubu.udělat z Hamishe Wolfa oběť policejně-justičního spiknutí. Takový hezký a milý muž by přece nemohl spáchat zločiny, ke kterým se ostatně nikdy nepřiznal, za něž však odešel od soudu s doživotním trestem – takhle argumentují rozezlené Amazonky, uhranuté odsouzencovým charismatickým zjevem.
Tyto aktivity se sice Westenovi nelíbí, žádné velké starosti mu ale nedělají. Je totiž jasné, že z této strany nebezpečí nehrozí – vždyť kolika podobným zavrženíhodným individuím jako je Hamish Wolf přicházejí do vězení dopisy plné extatických výlevů od psychicky labilních žen, projektujících do svého idolu nenaplněné citové tužby či pseudomateřské instinkty!
Vrásky na detektivově čele má na svědomí něco jiného. Pete Weston získal informace, podle nichž vrahova matka navázala kontakt s Maggie Roseovou, což nevěstí nic dobrého. Ne, o vině a spravedlivém odsouzení Hamishe Wolfa nemá žádné pochybnosti, zároveň však ví, že případné znovuotevření případu, zvláště pak za situace, pokud se obhajoby ujme všetečná Roseová, by se mohlo začít ubírat nevypočitatelným směrem. To se pak klidně může stát, že ta perfekcionistka něco vyšťourá, třeba nějaké formální pochybení, samozřejmě naprosto bezvýznamné, ale pokud ho mediálně nafoukne, jistý stín na práci vyšetřovatelů to určitě vrhne. A navíc je možné (Weston o tom sice pochybuje, ale čert nikdy nespí), že ten grázl Hamish Wolfe, co všechny své oběti obelstil dokonalým vystupováním, vizáží gentlemana a horoucími vyznáními lásky až za hrob, bude mít s tímto divadýlkem úspěch i u Maggie Roseové. To by bylo zaděláno na obrovský průšvih. Nedá se nic dělat, musí tu advokátku navštívit a varovat ji, aby se matčinými přímluvami za neprávem odsouzeného synáčka nenechala obalamutit...
Jak už víme, Maggie nic takového v úmyslu nemá, celá věc ji však začne zajímat z jiného důvodu. Vždyť se jí tu nabízí skvělý námět pro nový román! A protože je ženou činu, pustí se hned do psaní, k němuž je pochopitelně nutné blíže se s případem seznámit. Kam tento literárně-detektivní exkurz naši advokátku dovede, o tom již nic neprozradím, protože nechci nikoho připravit o nádherný čtenářský zážitek!
Sharon J. Boltonová je prý (cituji ze záložky) „právem považovaná za největší britský literární objev posledních let“. S tím nemohu než souhlasit, i když Má ji rád, nemá ji rád je první knihou, kterou jsem od ní četl. Boltonová má obdivuhodný cit pro vytvoření dokonalého vypravěčského půdorysu, na němž pak staví graduálně se rozrůstající konstrukci napínavého příběhu. Líbivým efektům a otřepaným klišé se zásadně vyhýbá, dává přednost cizelérské poctivosti literárního řemesla, přičemž samozřejmostí je u ní věrohodnost postav i navození příslušné atmosféry, ať už se jedná o poradu v policejní kanceláři, diskusi na sociálních sítích či pátrání v podzemních jeskyních. Velkým pozitivem je i to, že přes množství nejrůznějších zápletek působí kniha jako celek jednolitým dojmem, děj se čtenáři nikdy nevymkne zpod kontroly, k čemuž zajisté přispívá i zdařilý překlad.
Závěrem děkuji dámám z nakladatelství Domino za zaslání recenzního výtisku knihy, o jejíž čtenářské úspěšnosti nemám nejmenších pochyb. Jméno Sharon J. Boltonové se díky bestselleru Má ji rád, nemá ji rád dostane na žebříčku autorů kvalitních detektivek určitě hodně vysoko!
2024 ©