Milan Ch.: „Čest práci, soudruzi!“
Tomáš T.: „Čest, soudruhu náčelníku!“
Zdeněk L.: „Čest, soudruhu socdemáku!“
Milan Ch: „Chlapi, je vám doufám jasné, proč jsem tuto situační poradu svolal. Protože situace je vážná! Já sice dělám v televizi všechno možné, abych to nějak uklidnil, ale furt se v tom někdo šťourá a nechce to vyšumět. A já se tedy ptám – kdo za to může?!“
Tomáš T.: „Na vině je jednoznačně Šlachta! Když jsem ohlásil reorganizaci policie, logicky jsem předpokládal, že se o to své korýtko bude prát do roztrhání služebního průkazu. A on si klidně rezignuje! Něco takového by pochopitelně nikdo z nás nikdy neudělal a proto je jeho rozhodnutí tak překvapivé a nemohu jej hodnotit jinak než jako podraz. Také jsem ho na čtvrthodinu vyhodil! Vždyť tím zničil všechny naše plány!“
Milan Ch.: „No právě! Ale jako pitomec teď vypadám já, ne vy dva! A ani vyhodit vás nemůžu, protože by to jen přililo oleje do ohně!“
Zdeněk L.: „Milane, v tom případě jsi měl na dnešní poradu pozvat i velitele hasičů!“
Milan Ch.: „Prosím tě, Tome, vysvětli mu to...“
Tomáš T.: „Zdendo, Milan to myslel obrazně, s tím olejem a ohněm. To se tak říká, víš?“
Zdeněk L.: „Milane, v čem je vůbec problém? Šlachta odešel, takže účelu reorganizace bylo dosaženo.“
Milan Ch.: „To tvoje estébácké vidění problémů je úplně černobílé! Jistě, hlavní úkol byl splněn, ale my nějakou tu reorganizaci prostě musíme udělat, aby to nevypadalo, že šlo jenom o vyhození Šlachty. To dá přece rozum, ne?“
Zdeněk L.: „Když jsem nastupoval k policii, říkalo se jí Sbor národní bezpečnosti. A tehdejší ministr vnitra soudruh Obzina nám vždycky kladl na srdce, abychom se s vnitřními nepřáteli státu a antisocialistickými živly nemazlili. Co kdybychom Šlachtu označili za třídního nepřítele, pravicového oportunistu a živla! To by nám potom nikdo nemohl vyčítat, že jsme se takového člověka zbavili!“
Milan Ch.: „Tome, prosím tě, vysvětli mu to...“
Tomáš T.: „Zdendo, vím, že to myslíš dobře, ale je potřeba reflektovat novou situaci po kontrarevolučním protikomunistickém puči z devětaosmdesátého. Jistě, všichni děláme všechno pro to, aby se staré zlaté časy vrátily, ale právě proto musíme postupovat tak, aby nikdo nic nepoznal, chápeš?“
Zdeněk L.: „Moc ne. Soudruh Obzina nás učil, že...“
Milan Ch.: „Tome, prosím tě, vysvětli mu to...“
Tomáš T.: „Zdendo, to jméno už nikdy nevyslovuj. Žádný Obzina nikdy nebyl, není a...“
Zdeněk L.: „Ale jednou zase bude!“
Tomáš T.: „Do té doby ale o něm nesmíme mluvit, chápeš?“
Milan Ch.: „Zpátky k té reorganizaci. Tome, jak jsi ji konkrétně zamýšlel?“
Tomáš T.: „Přesně podle tvých instrukcí, Milane. Oznámil jsem sloučení policie do jednoho útvaru a čekal, co se z toho vyvrbí. Plán byl takový, že se povedou dlouhá jednání a Šlachta nebude mít čas na OKD. Odchodem Šlachty šel celý plán do kopru a...“
Zdeněk L.: „Kam?“
Milan Ch.: „Tome, pro...“
Tomáš T.: „Zdendo, to se jenom tak říká, kopr je zahradní rostlina, která...“
Zdeněk L.: „Uvědomte si jedno – já jsem tady služebně nejstarší! Když vy jste ještě tahali kačera, já už jsem zatýkal Havla! Takže se mnou nebudete jednat jako s blbem, jasný?!“
Milan Ch.: „Tome, už mu nic nevysvětluj! Zdenda má vlastně pravdu – je potřeba toho Šlachtu nějak přitisknout ke zdi. Nejlepší by bylo, kdybychom na něho podali trestní oznámení.“
Zdeněk L.: „Navrhuji rozvracení republiky! A taky pobuřování!“
Milan Ch.: „Tome, prosím tě, vy... vykašli se na to! Neřekl ten Šlachta v poslední době něco, co by se dalo...“
Tomáš T.: „Samozřejmě – prý ke mně nemá důvěru!“
Zdeněk L.: „To je jasné popírání vedoucí úlohy strany!“
Milan Ch.: „Jistě, Zdendo, ale lepší bude, když to překlasifikujeme na pomluvu. Tome, hned zítra ho udáš!“
Tomáš T.: „Jasně, šéfe!“
Milan Ch.: „Končím poradu. A jinak, chlapi, bacha na jazyk! O tom, co tady zaznělo, se nesmí nikdo domáknout. S novináři budu mluvit pouze já, vy hrejte mrtvé brouky a...“
Zdeněk L.: „Jak se to hraje?“
Milan Ch.: Zdendo, to se hraje tak, že se drží bobřík mlčení... Zkrátka – budeš mít zavřený zobák, jo? Nebudeš si pouštět hubu na špacír! Jazyk za zuby! Žádný Obzina – prostě omerta, jasný!“
- - - - -
Tiskové prohlášení Ministerstva vnitra České republiky:
„Pan ministr má plnou důvěru ve vedení policie, ať už jde o osobu policejního prezidenta či jeho náměstka. Kroku plukovníka Šlachty, který rezignoval a od policie odchází, ministr lituje a uvádí, že panu Šlachtovi bylo nabídnuto místo ředitele zastřešených policejních útvarů, což odmítl. Navíc některá jeho tisková prohlášení, hrubě poškozující dobrou pověst policejního sboru, byla předána k posouzení orgánům činným v trestním řízení."
2024 ©