Porada generálního štábu České lidově-demokratické obrazovky k volbám v USA
2:00
Petr Kavčí: „Tak, hlasování skončilo. Můžeme slavit!“
Augusta Marcelová: „Ale šéfe, ještě se ty hlasy musí spočítat...“
P. K.: „Ty náno, nikdy jsi neslyšela, co řekl soudruh Stalin, že volby nerozhodují ti, kdo hlasují, ale ti, kdo ty hlasy počítají?“
A. M.: „Jo, aha, Stalin, jasně...“
P. K.: „No proto! Už jsem si začínal myslet, že fandíš Kačerovi! To bys z Kančích nor letěla jako potrefená kachna. Takže, dámy a pánové, formální sečtení hlasů a následné vyhlášení Hilušky americkou prezidentkou je naplánováno na 5:00 středoevropského zimního nočního času. Do té doby tam nakydejte nějakou tu špínu na Kačera, v zásobě toho máme dost, mezi to vždy dejte záběry na Hilušku, jak se hezky usmívá a mává nadšeným davům, samozřejmě je nutné taky říct, co nová americká prezidentka pro svou zemi a celý svět udělala v posledních 69 letech svého života dobrého. Zdůrazněte, že i když to tak nevypadá, tak je to žena! Nezapomeňte na politickou korektnost a formulujte to asi tak, že prvním a zároveň novým prezidentem je neafroameričanka ženského původu, nevěřící metodistka dámského pohlaví. Jo, tak to bude nejlepší. Teď si jdu hodit šlofíka, vzbuďte mě o půl páté listopadového pražského času, abych se mohl v klidu připravit na televizní zdravici pro první americkou Hilušku v dějinách USA! Augusto, do půl páté jsi tu šéfkou ty!“
3:00
A. M.: „Řezníku, jsi tam?“
M. Ř.: „Ano, vážení diváci, před půl hodinou se uzavřely volební místnosti a začíná dlouho a s napětím očekávané sčítání hlasů po celých Spojených tátech, od Nového Dvorku až po Valašku včetně Sibiře. Hillary Clintonová si podle dosud sice neoficiálních, ale zcela určitě na pregnantních předvolebních analýzách založených průzkumech udržuje zhruba stodvacetiprocentní náskok před Kač... Donaldem Trumpem, za chvíli se očekává potvrzení jejího vítězství v klíčovém státě Černá Trampolína a pak už nebude nic bránit tomu, aby...“
A. M.: „Počkej s tím, volám ti jen proto, abych zjistila, jestli tam vůbec jsi. Šéf šel chrápat, tak si dej taky na chvilku oraz, ale v půl páté ať jsi připravený.“
M. Ř: „Ano, vážení diváci, takže se s vámi zatím loučím s radostnou zprávou, že sčítání probíhá dobře a brzy budeme znát jméno první americké prezidentky v historii USA!“
A. M.: „Kubikulo, co ty?“
M. K.: „Ano, Augusto, slyšíme se!“
A. M.: „No, teď jsem volala Řezníkovi, aby byl nachystaný na půl pátou s ohlášením oficiálních výsledků a...“
M. K.: „Augusto, víš... ono se to tady trochu... jako zašmodrchalo, chci říct zkomplikovalo a já nevím, jestli...“
A. M.: „Co to blekotáš?“
M. K.: „No, ty výsledky... zatím to vypadá dost vyrovnaně a potřeboval bych nějaké instrukce z Prahy, co mám dělat, když by se stalo, že...“
A. M.: „Nic se stát nemůže, hoď se do klidu, byl jsi ve válečných zónách a teď se bojíš?“
M. K.: „No, přece jenom... nemohl by mi šéf říct, co mám říct já, kdyby přece jen došlo k tomu, že...“
A. M.: „Šéf spí a vzbudit ho máme až v půl páté!“
M. K.: „Cože?“
A. M.: „Ano, spí, takže vidíš sám, že je všechno v nejlepším pořádku. Zatím si dej v klidu colu, nějaký ten hamburger, uklidni se a buď připraven na živý vstup, až bude mít Hiluška první vystoupení jako první dáma... tedy nová dáma... Ahoj!“
M. K.: „Augusto, prosím tě, běž ho vzbudit, na Valjašce vede Kačer...“
A. M.: „Vzbudit šéfa? Zbláznil ses? To bych měla padáka!“
M. K.: „Takhle ho budu mít ale já!“
A. M.: „Nemaluj hrušky na jabka, všechno jde přesně podle plánu, Řezník před chvílí povídal, že Hiluška to má v kapse... Moment! Řezníku, co je?“
M. Ř.: Ano, tady Řezník, volám přímo do Kančí nory, situace se poněkud zdramatizovala, Vopečbuřt se začal dotahovat, jistě, zatím nic převratného, Hiluška má všechny trumfy v rukou, protože... ajajaj!“
A. M.: „Co je?“
M. Ř.: „Augusto... Kačer... Hiluška...“
A. M.: „No tak se vymáčkni! Jindy ti huba jede jako kulomat a teď...“
M. Ř.: „No jo, ale toto nikdo nečekal, že...“
A. M.: „Že co?!“
M. Ř.: „Že Kačer... tedy republikánský kandidát... vyhraje v Mačetuseču!“
A. M.: „To není možné. Ty volby snad musejí být zfalšované!“
M. Ř.: „Co budeme dělat?“
A. M.: „Hlavně nepanikař! Ale asi půjdu přece jen vzbudit šéfa...“
3: 30
A. M.: „Šéfe, promiňte, ale došlo k nějakému zádrhelu... myslím v té Americe... ty zprávy, co teď odtamtud chodí, jsou úplně politicky nekorektní, rasistické a troufám si říct i sexistické, protože...“
P. K.: „To už je půl páté? Dobře, Augusto, že jsi mě vzbudila. Máš už napsanou tu zdravici pro první novou americkou...“
A. M.: „Šéfe, vypadá to blbě!“
P. K.: „Cože, ty jsi to ještě nenapsala? Ale... vždyť je teprve půl čtvrté! Proč mě budíš, copak nevíš, že dostaneš padá... Co je?“
A. M.: „Volal mně Řezník i Kubikula... Kačer vyhrál Valjašku, v Mačetuseču taky a blíží se na Sibiř...“
P. K.: „Cože?! Máš pravdu, tady to vidím červené přímo na své české televizi! Okamžitě svolej poradu!“
4: 00
P. K.: „Dámy a pánové, jak jistě víte, jednou z hlavních vlastností, kterou by měl disponovat správný zpravodajský informátor, je bezesporu flexibilita. A proto – buďmě flexibilní! Vím, je to těžké, když člověk dva roky mluví o tom, že Kačer... tedy pan Donald Trump je v háji a Hiluš... myslím ta semetrika, to má jasně vyhrané a nyní je třeba být zničehonic flexibilní, takřka z noci na den. Takže, za prvé – s okamžitou platností zakazuji na půdě Kančí nory nazývat nového amerického prezidenta Kačerem, Vopečbuřtem a trampem. U té baby pak naše familiérní Hiluška nahradíme neutrálním výrazem nehispánka. Je to samozřejmě všechno provizorní, stále čekám na instrukce z americké ambasády, ale podle všeho... Moment, volá Šapitó... Ano, rozumím, takže cirkus skončil... Přijměte mou nejhlubší soustrast, pane velvyslanče!“
A. M: „Šéfe, podívejte se, co říkají Řezník a Kubikula!“
M. Ř.: „Ano, vážení televizní diváci, Trump získal již 288 volitelů, ale vyhráno zdaleka nemá, Hillary může ještě jeho náskok dotáhnout a stát se tak v historii úplně první že... Praho, slyšíme se?“
P. K.: „Dobře, Augusto, že jsi ho vypnula. Musíme ho co nejdříve z toho Washingtonu odvolat, zaslouží si za ta léta odpočinout...“
M. K.: „V sále přede mnou vidíte zklamané tváře příznivců Donalda Trumpa, někteří z nich pláčou, odcházejí a zahazují své modré vlaječky i plakáty s nápisy jako Hillary for President a Together Strong. Ale miliardář si za svůj volební debakl může sám – tolik rasismu, xenofobie, šovinismu, antisemitismu a troufám si přímo říct sexismu jsme tady v Americe již dlouho nezažili a lidé svůj odpor k takovému člověku vyjádřili jednoznačně. Zisk pouhých 288 hlasů je fiaskem pro muže, který se ještě nedávno chvástal, že má nakročeno do Bílého domu a sliboval, že Ameriku udělá opět velkou, že zlepší...“
P. K.: „Děkuji, Augusto, že jsi mu utla tipec. Mimochodem – nedělal ten Kubikula dřív zpravodajce v Iráku?“
A. M.: „Ano, šéfe.“
P. K.: „Je to na něm poznat. Odvolejte ho a pošlete do Sýrie.“
2024 ©