MY A ONA...
Tvé právo poslední noci
Ti nikdo nevezme
vždyť svou dochvilností jsi pověstná…
Co nám tedy zbývá
když kostky jsou vrženy a karty rozdány
a eso v Tvé ruce kostnaté
nikdo nepřebije?
Ano, co zbývá kromě života
jehož dnům říkáme všední a sváteční
aby nás tolik neděsila jejich prchavost…
Jsou stále před námi
jako stín, který nelze předběhnout
a žít vzpomínkami se nedá
když vzadu není také nic než dny a noci
- svatební, bartolomějské, silvestrovské…
Past času sklapla už při našem zrození
a zůstal jen zamřížovaný život v cele smrti
Někdy za noci se podíváme vzhůru k nebi
na stříbrné pihy hvězd nebo zlaté oko úplňku
- a tehdy jsme to opravdu My
jen tyto okamžiky nám patří bezezbytku
a ani Ty nám je nemůžeš vzít
neboť jsme na Tebe pro tuto chvíli zapomněli
jako na smrt…
Ale pak jsi tu opět
a nám nezbývá než žít dál
svůj úděl denní a noční
bez třpytu hvězd a lesku luny
na tísnivé obloze každodennosti…
Ne, nejsme jen dvounohá zvířata
pachtící se denními strastmi k večernímu žlabu
- cosi tušíme a tu a tam se dokážeme i zastavit
a opatrně rozhlédnout na obě strany
Ty chvilky však bývají příliš krátké na to, aby v nás dokázaly
něco změnit a my, vyděšeni tím
co jsme zahlédli, se opět zařadíme do bezpečí jednosměrnosti
Ne, nejsme jen zajatci chleba a her a podprahových reklam
na život tady a teď
- cosi tušíme a občas se dokážeme i svobodně rozhodnout
když nám nic jiného nezbývá
protože Tě už máme
na jazyku…
2024 ©