Slavný román o americkém maloměšťákovi
O slavném románu neméně slavného Sinclaira Lewise se říkalo, že kdo jej nečetl, nemůže pochopit Ameriku. Nevím, jestli toto „pořekadlo“ platí i dnes, doba se přece jen změnila a „Babbittova“ Amerika je už přece jen jiná, Lewisova kniha ovšem nadále patří k literárním evergreenům. Je tomu tak určitě proto, že hlavní hrdina je typickým prototypem maloměšťáka, jací se vyskytují v každé době a jejichž „výskyt“ není omezen ani na konkrétní zemi.
„Jmenoval se George F. Babbitt. Nyní, v dubnu 1920, mu bylo čtyřicet šest let a nic zvláštního nedělal, ani máslo, ani boty, ani poezii, ale dokázal čile prodávat domy za víc, než si lidé mohli dovolit.“ Toto je tedy člověk, na němž bude Sinclair Lewis demonstrovat všechnu zrůdnost tzv. „slušných“, „spořádaných“ a snad i „poctivých“ lidí, jakých produkuje demokratický kapitalismus v každé době a v každé zemi bezpočet a to navíc s jakousi až zvrácenou zákonitostí.
Babbitt je tedy obyvatelem Zenitu, města, v němž patří k místní smetánce, i když do těch opravdu nejvyšších kruhů stále jen závistivě pokukuje. Má (tedy vlastní) všechno, co lidé jeho postavení mívají - hlavně tedy nemusí fyzicky pracovat a jeho „práce“, totiž spelulativní nákupy a prodeje mu přesto vynáší velké peníze. Přátelí (spolčuje) se s podobnými lidmi, jako je on sám, sdílí s nimi tytéž životní postoje, politické názory, zvyky i záliby.
Je to pochopitelně život, který je svým způsobem nudný, nic zvláštního se v něm neděje, dny jdou jeden za druhým bez toho, aby se od sebe nějak lišily. Jistě, materiální zajištění a blahobyt jsou u Babbitta smyslem života, o tom ani na okamžik nepochybuje, přesto ale na prahu stáří cítí, že by měl z toho ubíjejícího stereotypu nějak vybočit, prožít něco nového a vzrušujícího, nějak se vzbouřit proti všem těm společenským zvyklostem a nepsaným zákonům, které mu jsou vlastně odporné. Ano, Babbitt si uvědomuje, že cena, kterou platí za všechen ten luxus, který ho obklopuje, je strašná - musí výt s vlky, musí být jedním ze stáda, musí přesně zapadat do role, kterou mu jeho společenská prestiž, jeho bohatství a jeho společníci jakoby proti jeho vůli připravili. Babbittovi se tato rozpolcená existence, kdy si něco myslí a něco jiného, opačného říká, hnusí čím dál víc. A tak se pokouší proti takovémuto životu revoltovat, ukazuje se však, že jeho drobné projevy samostatného myšlení nikoho nezajímají a milenka, další z projevů „svobodného“ rozhodnutí, jej má za směšného seladona.
Babbitt se postupně osměluje, začíná si (podle jeho názoru) „dovolovat“ čím dál víc, získává dokonce pověst jakéhosi politického liberála, stále ovšem spíše kavárenského a neškodného. Pokaždé totiž, když by se mohlo zdát, že své názory myslí vážně, se Babbitt vystrašeně a poslušně stáhne zpět do bezpečí konformismu a ujišťuje všechny okolo, že je stále tímtéž starým a spolehlivým brachem, o jehož příslušnosti ke klanu nemůže být pochyb. Logickým výsledkem je duševní rozervanost, Babbitt se ocitá v jakémsi bludném kruhu, kdy se na jedné straně snaží být sám sebou a na druhé zbaběle zůstává členem tlupy - a právě kolem této základní osy Lewisův román osciluje s bravurou, hodnou nositele Nobelovy ceny.
Babbitt je bezpochyby nadčasové a tím samým i nesmrtelné dílo. Je obžalobou systému, který hodnotí lidi jen a pouze podle výše jejich bankovních kont a značek automobilů, což způsobuje, že modla peněz, úspěchu a „amerického snu“ se stává smyslem lidského života, čímž zároveň život degraduje na pouhé materiální přežívání, typické pro zvířata...
2024 ©