DINESH D´SOUZA: KŘESŤANSTVÍ A ATEISMUS ÚPLNĚ JINAK

Brilantní příspěvek do diskuse o existenci Boha

Je to - když se nad tím trochu zamyslíme - vlastně naprosto nepochopitelné. Nejdůležitější otázka, která stojí před každým člověkem, otázka, jejíž zodpovězení má zcela zásadní význam jak pro jednotlivce, tak pro celé lidstvo - a skoro nikdo jí nevěnuje pozornost. Jak je možné si to vysvětlit, v čem tkví příčina toho, že nás nezajímá a nevzrušuje otázka, zda existuje Bůh?
O příčině tohoto nezájmu se zde nechci nijak sáhodlouze rozepisovat. Zmíním alespoň jednu, dle mého názoru patrně tu hlavní - dnešní moderní či postmoderní doba konfrontuje lidi s takovým množstvím nejrůznějších informací, že je nemožné je všechny zaznamenat, natož pak o nich přemýšlet.Tato totální duchovní zahlcenost pak vede k tomu, že člověk již není schopen mezi jednotlivými informacemi rozlišovat na základě jejich důležitosti. Všechno, co k němu zvenčí přichází, chápe jakoby jednovrstevně, takže pak, jakkoli to zní paradoxně, otázka Boží existence je na stejné úrovni s problematikou zdravé výživy či nových trendů ve výrobě ortopedických pomůcek.
Je zřejmé, že v situaci takovéhoto myšlenkového zmatku mají knihy jako Křesťanství a ateismus úplně jinak obrovský význam v tom, že takříkajíc oddělují zrno od plev a odvádí nás od banálních pseudoproblémů směrem k tomu, co je v životě a pro život opravdu důležité. Už to je samo o sobě pozitivní a záslužné a pokud se tak navíc děje srozumitelnou, čtivou a v tom nejlepším smyslu slova populárně-naučnou formou, pak máme co do činění s opravdovou literární událostí.
Dinesh D´Souza, jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších současných myslitelů, je křesťanem indického původu a jak uvádí, na jeho víru měl největší (ve smyslu pozitivní) vliv život v USA, kam v roce 1978 odjel studovat. Paradoxně tomu bylo tak, že setkání s realitou nejvyspělejší země světa mu nejenže víru „nevzalo“, ale naopak - v křesťanství našel „pozoruhodné řešení intelektuálních i praktických problémů“. O své křesťanské víře, konfrontované s moderním světem říká: „Moje křesťanství je protikulturní v tom smyslu, že jde proti silným trendům moderní západní kultury. Přesto je skrznaskrz moderní, neboť se zabývá otázkami a potřebami, které život v této kultuře přináší. Nevím, jak bych bez něj mohl žít.“
Jedinečnost jeho knihy pak spočívá v tom, že v ní svou víru nepropaguje, ale argumentačně zdůvodňuje. Jde o svého druhu apologii, tedy obranu víry, ovšem podle hesla „nejlepší obrana je útok“. Autorovo skvělé analytické myšlení mu umožňuje poukazovat na zřejmé omyly Richarda Dawkinse, Daniela Dennetta, Stephena Hawkinse a dalších hlasatelů moderního ateismu. V Souzově podání se tak ovšem díky jeho přirozené nekonfliktnosti děje vždy toliko v neosobní, čistě argumentační rovině - jeho kniha je tak současně i vzorovým příkladem vskutku nestranné, férové a racionálně vedené polemiky, zároveň však polemiky jasně vymezené autorovým základním axiomatem, podle nějž je vytěsnění Boha ze sféry intelektuálního zájmu naprostým šlápnutím vedle.
Nechci se pouštět do zevrubnější analýzy Souzových myšlenkových postupů, neboť to by znamenalo prozradit víc, než je recenzentovi dovoleno. Uvedu pouze názvy některých kapitol, které mohou posloužit jako malá ukázka toho, s čím se čtenář v knize setká: Vesmír s počátkem: Bůh a astronomové, Svět za našimi smysly: Kant a hranice rozumu, Duch ve stroji: Proč je člověk víc než hmota, Opium morálně zkažených: Proč nevíra táhne.
Dnešní knihkupectví jsou plná nejrůznějších pseudonáboženských knih, slibujících životní štěstí, duchovní rovnováhu či transcendentní moudrost. Je jich tolik a vnucují se s tak okatou tendenčností, že výsledkem je nakonec situace, kdy většina čtenářů takovéto knihy ignoruje, neboť je - a po právu - považuje za naprostý brak. Bohužel, mnozí z nich vylévají s vaničkou i dítě, resp. odmítají šmahem náboženskou literaturu jako takovou. To je určitě velká škoda, protože pak jejich pozornosti uniknou i „výjimky z pravidla“. Jednou z nich je dle mého názoru právě Křesťanství a ateismus úplně jinak od Dineshe D´Souzy. Jsem přesvědčen, že její četba bude pro každého stejným literárním zážitkem a zdrojem poučení, jakým byla pro mě.