Fascinující příběh ateisty, který našel Boha 

Křesťanská literatura zná poměrně dost autobiografických knih, jejichž společným jmenovatelem je autorova konverze a jeho snaha (protože jde vždy o zcela zásadní, přelomovou událost v jeho životě, při jejímž líčení cítí před čtenářem - a především před Bohem - velkou odpovědnost) o co nejvěrnější, nejvýstižnější „předání“ svého prožitku. A právě z tohoto důvodu patří tyto knihy k tomu nejlepšímu, co křesťanská literatura nabízí - vzpomeňme např. na slavné Vyznání svatého Augustina či z nedávné doby na knihu Za pět hodin uvidím Ježíše (Jacques Fesch).
Přesto se domnívám, že mezi těmito jedinečnými knihami má zvláštní a zcela jedinečné místo svědectví André Frossarda s názvem Bůh je, já jsem ho potkal - Je jiný svět.
Výjimečnost této knihy je dána dvěma faktory: za prvé samotným způsobem, „druhem“ konverze, i pro autora stěží uvěřitelným a nepochopitelným. Frossardovo literární nadání je pak druhým z důvodů, proč má tato kniha fascinující sílu transcendentní autenticity.
„Já tedy znám, zcela mimořádně, řešení otázky, o níž se nejvíc diskutuje, rozřešení nejstaršího sporu: Bůh existuje.
Já jsem ho potkal.
Potkal jsem ho nečekaně - řekl bych náhodou, kdyby v takovémto dobrodružství existovala náhoda - s úžasem chodce, který za rohem pařížské ulice spatří znenadání místo známého náměstí nebo křižovatky, jak se před ním táhne do nekonečna moře a bije o přízemí domů.
Byla to chvíle ohromného úžasu, který trvá dosud. Ještě jsem si nezvykl na existenci Boha.“
V první kapitole autor v jakési zhuštěné formě představuje celou knihu, aby v kapitolách následujících začal životopisným způsobem popisovat své dětství, dospívání, rodinné poměry, v nichž vyrůstal a ideový (či spíše ideologický, protože jeho otec byl významným francouzským politikem) svět, který ho zde obklopoval. Vyprávěním o tomto období jeho života se jako červená nit vine pisatelův naprostý nezájem o metafyzické pravdy, tím méně pak o Boha a církev. „Kdybych věřil, že existuje pravda, byli by kněží poslední, koho bych se na ni šel ptát. Církev, kterou jsem znal jen z jejích historických chyb, by byla poslední místo, kde bych ji hledal.“
Pak však jednou zcela náhodně vstoupí do jakési zapadlé pařížské kaple a... „Je sedmnáct hodin a deset minut. Za dvě minuty budu křesťanem.“ Následuje suše faktografický a střízlivý, o to však přesvědčivější a dojímavější popis způsobu, který si Bůh pro jeho obrácení „vybral“.
Potom (to už se ocitáme na stránkách druhého dílu s názvem Je jiný svět) nás Frossard seznamuje se svým novým životem, v němž Bůh je bodem, kolem něhož se všechno otáčí. Vyprávění se odvíjí jakoby v několika dimenzích současně - náboženské, dobrodružné, faktografické a dokonce humorné.
Popis zážitků z vězení (Frossard byl za války jako člen odbojové protinacistické skupiny zatčen a vězněn) je fascinující tím, jak spojuje v jedno jistotu Boží existence s každodenní krutou realitou, jakou byly především popravy spoluvězňů. V tomto kontextu jsou pak kladeny nábožensko - filosofické otázky (svoboda vůle, problém zla), přičemž jejich řešení pod zorným úhlem autorova „druhého života“ katolického konvertity je oslavou křesťanské naděje, která nepřestává věřit, že utrpením - ať už je jakkoli bolestné - a smrtí se vší její hrůzou se nakonec vchází do věčného života s milujícím Bohem...
Mám-li přidat osobní „svědectví“, pak kniha André Frossarda určitě patří mezi 10 mých „bestsellerů“, často se k ní vracím a v mojí knihovně má čestné místo.