Můj překlad prvního Shakespearova sonetu je značně volný, snad se mi ale podařilo alespoň trochu přiblížit jemnostem originálu...
Buď pozdraven, ty Plode věčně sladký
kéž nikdy neuvadne růže svěží dech
a i když zemře s opadlými plátky
ve vzpomínkách dále žít ji nech.
Vždyť krása ta je jen a jenom Tvoje
vše zdobí Tvojí líce zář
však zachceš-li, tu hledí z pod závoje
jak nepřítele krutá tvář.
Zajisté, i krása Tvého květu
když přijde její hodina
je sudbě podrobena, světu
který dává a hned odnímá.
Máš však moc spasit nás a díky Tobě
budeme věčně žít, až klesnem v hrobě
2024 ©