Za svého života (1830 – 1886) zveřejnila jen několik básní, dobovou literární kritikou nepochopených a ignorovaných. Po její smrti bylo v pozůstalosti Emily Dickinsonové nalezeno přes tisíc většinou kratších poetických útvarů, které se postupem doby stávaly předmětem stupňujícího se zájmu a obdivu. Dnes je Emily Dickinsonová považována za jednu z největších básnířek všech dob a její lyricko-meditativní poezie, vyznačující se přísnou verbalistní strohostí a mystickými přesahy, je stále znovu vydávána, čtena a studována...
Pomalu jdeme vpřed
co noha nohu mine
před námi Nový svět
kde všechno je tak jiné
Té kráse stěží uvěří
kdo zná jen zdejších krás
Váháme dlouho u dveří
- chceme snad vrátit čas?
Ach ne - vždyť žijem pro Tebe
tak proč se vracet zpět?
Jediná cesta do nebe -
opustit tento svět...
- - - - -
Neumím mluvit o lásce
nevím, co o ní říct...
Je pro mě skryta v otázce:
Proč bez ní nelze žít?
- - - - -
Já ještě nikdy nestála
před majestátem moře
však přece ve svých představách
vidím bít vlny o břeh...
Skrývá se Bůh snad před námi
či jsme jen slepí, hluší...
Já v tmavé noci s hvězdami
smím zřít Jej celou duší!
- - - - -
Plášť času vše prý přikryje
"Čas každý smutek léčí..."
Naopak! Bolest vždycky je
den ze dne stále větší
Pokud ji přesto odevlá
vichr dnů mocí svou
pak věz, že tahle bolest tvá
byla jen bolístkou...
- - - - -
Má duše, dráždíš osud?
- znovu tě láká risk?
Jen málokomu dosud
přinesl hazard zisk
Můj anděl v hrůze žasne
ví dobře, co je v sázce...
Proč to však není jasné
té pošetilé hráčce?
- - - - -
Hle, člověk krásný duší svou
je bláznem pro davy
- však floutka s frakem, s buřinkou
každý hned pozdraví
Peníze - věčná modlo všech!
Mám Boha jako lék
když ďábel chce mne pokoušet
šustěním bankovek...
2024 ©