Vážení čtenáři, věříte na náhody? Vím, že je to hloupá otázka, ale přiznám se, že lépe tuto svou krátkou úvahu začít nedovedu...
Dejme tomu, že někomu při hře Člověče, nezlob se padne 5 šestek za sebou. To určitě můžeme za náhodu - v tomto případě tedy za štěstí - označit celkem bez problémů, protože se to stává. Kdyby ale někdo hodil těch šestek za sebou deset... No, nevím, ale i tady by se snad ještě o náhodě či „z pekla štěstí“ dalo hovořit. Ale teď si představte hráče, kterému těch šestek hezky za sebou padne padesát - jak byste se na to dívali? Předpokládám, že jako na náhodu určitě ne. Možná byste dokonce zkoumali samotnou tu kostku, jestli s ní něco není - tedy „něco“, co ty nenáhodné šestky způsobuje.
A nyní tedy přejdu k záhadě, která (alespoń podle mého názoru) zřejmě záhadou (rozuměj: náhodou) není a být nemůže. Ostatně, posuďte sami:
16.7.2015 jsem napsal a na tomto svém literárním blogu uveřejnil recenzi knihy Thomase Hardyho Daleko od hlučícího davu. Uvedu z ní druhý odstavec, který zní:
„Nevím, jak se s neúprosně plynoucím časem vyrovnají knihy takové Báry Nesvadbové, Michala Viewegha či Simony Monyové. Nechci spekulovat, ovšem předpokládám, že za takových 100 nebo dokonce již 50 let o nich nebude nikdo vědět, natož aby je četl.“
Dne 31.7.2015, tedy zhruba dva týdny nato, uveřejnila jistá Jana Benešová na svém blogu s názvem what JANE read recenzi stejné knihy, přičemž její první odstavec je tento:
„Někdy si říkám, jestli třeba takový Viewegh nebo Monyová nebo Denemarková u nás budou známí i příští století, nebo to přespříští. Jestli je tahle naše současná literatura tak dobrá, aby překonala tolik generací, změn názorů a vkusu. Každopádně Thomas Hardy očividně takhle dobrý je.“
Co k tomu říci? Ano, náhody se stávají. Pakliže ale dojde k tomu, že někomu při hře Člověče, nezlob se padne 100 šestek v řadě, můžeme zajisté o náhodě pochybovat. Domnívám se, že i já mám plné právo nevidět v recenzi Jany Benešové náhodu, ale něco jiného...
Vážení čtenáři, co si o tom myslíte vy?
2024 ©