Někdy před cca 15 lety jsem četl jakousi diskusi o tom, zda v budoucnu nezmizí "klasické" knihy, resp. zda nebudou nahrazeny nejrůznějšími elektronickými podobami tištěného slova. Přiznám se, že "vyhynutí" knih jako "ohroženého druhu" mně tenkrát připadalo dost reálné, tak nezadržitelný se zdál být nástup nových technologií spolu s na první pohled logickými argumenty hlasatelů pozvolného, byť v konečném důsledku vítězného tažení ke klasickým knihám "nepřátelských" nových komunikačních médií. Naštěstí se tyto (pro mě jako pro knihomola "katastrofické") scénáře nepotvrdily, spíše naopak. Lidí nejenže stále čtou, ale dokonce lze pozorovat jakousi renezanci knihy jakožto nadčasového fenoménu, který bude člověka v jeho životě provázet ještě dlouho, pokud ne pořád. Prostě - lidé a knihy patří k sobě!
Každý pochopitelně nemá doma knihovnu, která je dominantou jeho bytu, všichni zajisté nejsou (a ani nemohou být) knihomolové, pro které jsou jejich "miláčci" náplní života - co člověk, to vlastně zcela jedinečný vztah ke knize. Ale - a to je určitě to zásadní a zároveň nejkrásnější - snad každý má nějakou "svou" oblíbenou, milovanou, hýčkanou... knihu, se kterou je svázán silným citovým poutem, která jej provází životem a k níž se utíká v radostech i strastech.
Takže - budoucnost knihy je zachráněna, lidé čtou a číst budou.Třeba už proto, že v sychravém, nevlídném večeru (jaký zrovna teď vidím za okny) je posezení u plápolajícího ohně v krbu tím nejlepším řešením. Samozřejmě s knihou v ruce!
2024 ©