Stává se mi, že se mě občas někdo zeptá, jakou knihu bych mu doporučil. Souvisí to evidentně s mojí pověstí knihomila a knihomola, která ovšem není tak úplně přesná, neboť - jakkoli hrají v mém životě právě knihy důležitou a svým způsobem i zásadní roli - do podobných označení mám (bohužel či bohudík?) hodně daleko. Rozhodně bych rád četl víc než čtu, což ovšem není možné z mnoha důvodů, které zde nechci rozpitvávat a z nichž tudíž zmíním jen jeden, patrně ten nejpádnější - den má 24 hodin...
Ale zpět k tématu. Je možné, že být na mém místě někdo jiný, nedělal by s tím žádné cavyky. Na otázku, jakou knihu by tazateli doporučil, by prostě jmenoval nějaký titul, který ho v poslední době zaujal, popř. některou osvědčenou knižní klasiku, o níž je přesvědčen, že se musí líbit každému a že se tedy svým doporučením trefí do černého, tedy do literárního vkusu svého protějšku.
U mě je to ale úplně jiné. Doporučit někomu nějakou knihu považuji za cosi mimořádně odpovědného, zavazujícího a komplikovaného. Vycházím totiž z předpokladu, s nímž jsem měl možnost se již mnohokrát osobně setkat (myslím tím na vlastní kůži), že knihy mají schopnost - kladnou i zápornou - změnit člověku život, a to mnohdy zcela zásadně. Není to pochopitelně nic automatického či předem daného - jestliže si třeba někdo přečte Mein Kampf, jistě to neznamená, že se stane nacistou a obdivovatelem Hitlera. Je možné, že se jím stane, ale třeba tomu bude právě naopak a na Hitlera se od té doby bude dívat jako na blázna a hlupáka.
Ať tak či onak, i kdybychom celou věc nebrali tak dramaticky jako právě zmíněnou paralelu s Mein Kampfem, přesto zůstává i tak s knihami spojeno mnohé, co nás ovlivňuje, obohacuje a posunuje v životě někam dál. Kam? To je právě otázka! A v ní se vlastně skrývá má odpověď na to, proč je pro mě „pouhé“ doporučení „nějaké“ knihy spojeno s tolika dilematy.
Z biografií mnoha známých osobností víme, že pro jejich následnou životní dráhu mělo zásadní význam setkání s určitou knihou, resp. s jejím poselstvím. Pokud si dobře vzpomínám, Gándhí někde píše, že pro něj měla takovýto rozhodující význam kniha Johna Ruskina Tomu poslednímu. Zmiňuje se o tom, že na něj zapůsobila jako zjevení a že mu bylo od té chvíle jasné, jak má žít a co má dělat. A Edit Steinová? Z její biografie se dozvídáme, jak se život této slavné židovské filosofky v jednu chvíli zcela změnil - náhodou se jí jednou dostala do ruky kniha Terezie z Avily, po jejímž přečtení pouze řekla: „Toto je pravda“! A z ateistky a feministky se stala katolička, která svůj život skončila v Osvětimi a před časem byla Církví prohlášena za svatou.
Samozřejmě, může se namítnout, že to jsou „extrémní“ případy, ovšem s tím tak docela nesouhlasím. Domnívám se naopak, že knihy opravdu mají tuto obrovskou moc a je to vlastně logické - díky nim se totiž seznamujeme s myšlenkami lidí, na které bychom jinak sami nepřišli, díky knihám se (básnicky řečeno) rozšiřují naše obzory. A že se tak může dít jak v kladném, tak záporném slova smyslu již bylo řečeno.
Takže - co za knihu bych Ti doporučil, můj - nyní imaginární - tazateli? Nejdříve bych se Tě pochopitelně zeptal, o jaký žánr by se mělo jednat. O román? Či snad detektivku? Nebo máš zájem o literaturu faktu, náboženství, filosofii? Víš, abych Ti mohl dát „správnou“ odpověď, začal jsem - mimo jiné - psát tento svůj literární blog. V něm jsou dvě rubriky, v nichž píšu o knihách, které jsem v poslední době, ale i hodně dávno přečetl. Ty dle mého názoru nejlepší se nacházejí v rubrice Moje ex libris. Třeba tam najdeš nějakou, která se Ti bude líbit stejně jako mně.
Co však považuji za nejdůležitější - dívej se na moje i všechny ostatní knižní recenze pouze jako na osobní, subjektivní hodnocení toho kterého recenzenta a vždy si zachovej svůj vlastní, originální pohled. Mnohokrát se již totiž stalo, že do nebes vychvalovaná a všemi oslavovaná kniha se ukázala být literárním brakem a „světoznámý“ autor provinčním pisálkem...
2024 ©