CURRICULUM VITAE (trochu jinak)

Stalo se to před několika lety v jisté firmě. Pracoval jsem tam na pozici (všimli jste si už, že dnes se místo místo říká pozice?) vedoucího malého týmu (to se dnes říká - tým) a jednoho dne během polední přestávky jsem si všiml, že moji kolegové mají jakousi nezvykle radostnou, ba euforickou náladu. Od jejich stolu se ozýval hurónský smích, a pokud občas na chvíli přestal, pak jen proto, aby se vzápětí rozezněl tím hlasitěji. V těch krátkých nebujarých přestávkách jsem slyšel, jak někdo cosi předčítá, přičemž je přerušován oněmi salvami smíchu. Původního, nefalšovaného, zkrátka takového, při němž se smějete až k slzám a k úplnému vysmátí. V první chvíli jsem pomyslel na povídky Šimka a Grossmana, ale hned tuto myšlenku zavrhl. Při vší úctě, kterou k oběma báječným komikům chovám, jsem ještě neslyšel, že by se u jejich povídek někdo smál tolik, jako to právě dělali moji spolupracovníci. No, zkrátím to. Přišel jsem ke stolu - a rozšířil řady smějících se o dalšího smějícího se. Dokonce jsem se po chvíli ujal funkce předčítače, když ten předchozí odpadl (tedy doslova) poté, co při jednom obzvlášť silném záchvatu smíchu spadl ze židle a prohlásil, že už je toho na něho moc.
Malá odbočka.
Vážení čtenáři, píšete strukturované životopisy? Pokud se ucházíte o místo (pardon - o pozici) v nějaké firmě, tak asi ano, protože je to striktně vyžadováno. Nevím, proč se tam dává to adjektivum „strukturovaný“, asi to vypadá vznešeněji, ty firmy, které chtějí působit ještě vznosněji, po vás chtějí dokonce CV! Takže - cévéčka píšeme nebo jsme psali (budeme psát) všichni. Nikdo z nás však neví, co se s nimi bude dít dál, resp. domníváme se, že si je ve firmě, kam je posíláme, někdo přečte a... ano, a co potom? Napadlo vás někdy, co se s těmi životopisy děje dál? A že jich musí být - takové firmě, která nabízí lukrativní (to se tak dnes říká - lukrativní) pozici, jich mohou přijít třeba stovky! Nebudu vás déle napínat a vrátím se k původnímu tématu, v němž hlavní roli hraje několik zaměstnanců jisté firmy (jsem jedním z nich), ovšem ta role ještě hlavnější patří někomu (tedy něčemu) jinému. Totiž stohům papírů, obsahujících... správně, uhodli jste - strukturované životopisy!
Ukázalo se, že pracovníci našeho personálního oddělení jsou veselé kopy a když přemýšleli, jak se zbavit té záplavy životopisů, které se jim v jejich nevelké kanceláří nahromadily poté, co firma vyhlásila výběrové řízení na prodejce svých plastových oken, napadlo je, že by se o zážitky, které při četbě měli, mohli podělit i s námi, svými kolegy z výroby. A tak se jednoho krásného dne na našem oddělení objevily haldy papírů, takto strukturovaných životopisů, čímž se tedy vracím na samý začátek.
Nevěřili byste, co všechno jsou lidé do takového strukturovaného životopisu schopni napsat. A hlavně - jak to napsat! Většina z nich dokonce to svoje již tak přehnaně strukturované povídání přestrukturovala do jednotlivých podstruktur, takže výsledným produktem byl mnohastránkový elaborát, který, protože navíc psaný titěrným písmem, našim kolegům z personálního asi řádně pocuchal nervy. Je ovšem možné, že mnohé z těch slátanin ani nečetli a přímo je expandovali k nám...
"Mám minimální znalosti německého jazyka, které si neustále rozšiřuji."
"Ze svého předchozího zaměstnání jsem nebyl vyhozen, ale má pozice byla prohlášena za postradatelnou."
"Jako výkupce králičích kožek jsem byl v neustálém kontaktu s chovateli drobného domácího zvířectva a někteří měli na oknech plastová okna Vaší firmy."
"Jsem komunikativní a pro prodej Vašich výrobků splňuji i jiné předpoklady včetně toho prioritního, a tím je podle mne práce s lidmi, kteří si ta okna budou kupovat, aby si je koupili."
"Mým koníčkem je moje chata, do které se chystám nainstalovat si plastová okna, protože mne velice zaujala jejich schopnost eliminovat rušivé momenty z okolí mé chaty, která se nachází blízko frekventovaného silničního provozu a ani koleje nejsou daleko."
"Co očekávám? Chci pracovat ve firmě, kde jsou vymezeny a převážně respektovány vnitřní vazby. Auto a mobil. Kromě řady jiných kurzů jsem absolvoval i koučink pro posílení strategické vyváženosti lingvistického projevu ve vztahu k potenciálním zákazníkům, což mne činí adeptem s nepřehlédnutelnou preferencí před ostatními uchazeči, kteří, jak věřím, tyto podmínky nenaplňují."
To je jen několik ukázek. Podobných perel tam byly snad stovky.
Poměrně časté gramatické a stylistické chyby se pak stávaly předmětem zvláštního zájmu našich personalistů, kteří k nim připojovali své postřehy. Tak u muže, narozeného 12.1.11970, se skvěla poznámka "Pozor, mimozemšťan"! Jinému adeptovi zaměstnaneckého poměru u naší firmy, sdělujícímu, že vystudoval "sice jen hnojárnu, ale tady cítím svou šanci", se dostalo titulu "MRVa Petr Cítič".
Skončím trochu vážněji. Je evidentní, že lidé, shánějící práci, jsou schopni o sobě napsat ledacos. Neměli by ale zapomínat na to, že jedna věc je životopis, byť strukturovaný, druhá pak vlastní důstojnost. Především by si ale měli uvědomit, že svojí urputnou snahou o získání pozice by ze sebe neměli dělat blbce.
Protože - kdo ví, kdo bude číst třeba právě ten Váš životopis...