ALENA BLÁHOVÁ

PANÍ PŘEKLADATELKA

Nekvalitní překlady knih (dokonce i z takových "normálních" jazyků jako jsou angličtina či němčina) jsou dnes bohužel velmi častým jevem. Důvody budou zřejmě dva. Tím prvním je asi samotná nedostatečná znalost cizího jazyka - ovšem pak je na pováženou, jak mohou být takovíto lidé vůbec k překládání knih "připuštěni". Druhým (a zřejmě častějším) důvodem je zájem nakladatelství na co nejrychlejším vydání knihy a s tím související nemožnost překladatele "pohrát" si z textem, což má zase za následek překlad pouze rutinní, "strojově" přesný, tím pádem však často nevystihující "podpovrchové" vrstvy původního textu. V tomto druhém případě se ale opět musíme ptát, proč překladatelé přistupují na "šibeniční" termíny, proč vědomě odvádějí nekvalitní práci. Tady se pochopitelně ocitáme v rovině "přízemně" materiální - "uživit se" jako překladatel není jistě nijak jednoduché. Což je konstatování, nikoli omluva výše zmíněného.
Za této situace je pro čtenáře literárním požitkem a svátkem, setká-li se s opravdu dobře přeloženou knihou, "cítí-li", že překladatel je evidentně na výši svého "řemesla", že svou práci nejen neodbyl, ale naopak jí vtiskl (trochu expresívně řečeno) svou jedinečnou, nenapodobitelnou pečeť...
Mojí "oblíbenou" překladatelkou je v tomto kontextu paní Alena Bláhová. U ní vím, že "podává" vždy ty nejlepší "výkony", že její překlady "nemají chybu". Právě díky ní jsem měl takový požitek a prožitek z četby životopisu Rainera Marii Rilka od Donalda A. Pratera s názvem A Ringing Class, tedy Jak znějící sklo. To samé pak mohu říci i o Noci Eliho Wiesela.
Alena Bláhová je pro mne Paní překladatelka a její práce zárukou té nejvyšší kvality