Jedinečné svědectví o bezútěšném životě obyčejných lidí ve stalinistickém Sovětském svazu
V poslední době u nás vyšlo několik knih, které mají jednoho společného jmenovatele - jde o rukopisy či deníky z časů Hitlerovy Třetí říše či Stalinova Sovětského svazu, které byly po mnoha desetiletích víceméně náhodně objeveny a s nimiž je nyní čtenářská veřejnost seznamována. Jejich autoři, již dávno mrtví, nám dávají nahlédnout do svého osobního prožívání každodenního, „normálního“ života v totalitních režimech, čímž se jejich zápisky stávají nejen zajímavým, ale i velice cenným svědectvím o době, která již sice je historicky dobře zmapována, ale pro jejíž ještě lepší a autentičtější pochopení jsou podobné popisy osobních zkušeností nesmírně cenné. Jedním z těchto fascinujících dokumentů je i rukopis Niny Lugovské, resp. kniha Ztracený deník sovětské školačky, v němž tato (na začátku třináctiletá) dívka popisuje léta svého dospívání, konkrétně období mezi 8. říjnem 1932 a 2. lednem 1937.
Poslední zápis byl učiněn dva dny před tím, než sovětská tajná policie NKVD Ninu a její matku zatkla. Při následném výslechu a soudním procesu hrál tento deník důležitou roli - vyšetřovatelé jej přečetli a našli v něm množství dle jejich názoru protistátních pasáží, na jejichž základě byla Nina Lugovská odsouzena k dlouholetému vězení a následnému vyhnanství.
Její deník byl objeven v ruských archivech badatelkou Irinou Osipovovou. Je zajímavý mimo jiné tím, že NKVD v něm podtrhala inkriminované pasáže, takže v knize můžeme vidět, v čem spočívala pisatelčina „vina“.
Deník se ovšem dotýká politiky jen okrajově. Z velké části jde o typické „dívčí“ zápisky, které mohly vzniknout kdekoli jinde. Nina Lugovská popisuje své spolužáky, učitele, atmosféru třídního kolektivu. Hodně se věnuje sobě samé a svým pocitům méněcennosti, osamělosti a beznaděje. Píše o své rodině a domácnosti, v níž žije. Ovšem i z těchto nepolitických pasáží vystupuje na povrch bezútěšnost života v Sovětském svazu, všudypřítomný strach z tajné policie, nedůvěra a vzájemná ostražitost v mezilidských vztazích. Jakkoli formálně „obyčejné“, jsou zápisky této sovětské dívky zároveň plné jakéhosi zvláštního vnitřního napětí - Nina Lugovská je vynikající pozorovatelka a její psychologické črty, jichž je deník plný, svědčí o neobyčejně bohatém duchovním světě, přičemž má čtenář mnohdy pocit, že pisatelka s ním rozmlouvá a svěřuje se mu se svými trápeními.
Jak již bylo zmíněno, podtrhané pasáže jsou dílem NKVD a jde vesměs o politická témata. I v nich prokazuje Nina Lugovská jasný úsudek - ať už píše o Stalinovi, o krutosti režimu či jeho vnější teatrálnosti a komičnosti. Sovětská propaganda se u ní naprosto minula účinkem, deníkové záznamy nám ukazují autorčinu stále silnější averzi k bolševickému režimu, v němž musí žít, navíc bez sebemenší naděje na nějakou lepší či snesitelnější budoucnost.
Kniha Ztracený deník sovětské školačky je silným, emotivním svědectvím o jemné dívčí duši, nucené žít ve světě plném zla, bezpráví a neúcty k člověku, jeho právům a jeho jedinečnosti.
2024 ©