Václav Klaus ml. jako brilantní kritik společenského marasmu
Takovýchto knih je v současné době potřeba jako soli. V situaci, kdy nás Česká televize od rána do večera krmí pečlivě přežvýkanou stravou „vyváženého zpravodajství“, ministr vnitra zakládá cenzurní úřad s eufemistickým názvem Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám a pseudonovináři ze zglajchšaltovaných médií poslušně plní instrukce svých neomarxistických chlebodárců, je každý hlas, narušující tuto informační totalitu, vítaný a cenný.
Dlužno dodat, že těch, kteří se do tohoto boje za nezávislý a objektivní pohled na problémy dneška pustili, je stále jako šafránu. Petr Hájek, Benjamin Kuras, Petr Štěpánek, Klára Samková... Možná, že bych si vzpomněl ještě na další jména, ale to nic nemění na faktu, že multikulturní sluníčkoví presstituti jsou v drtivé přesile. Je proto potěšitelné, že se české veřejnosi nyní dostává do rukou kniha Václava Klause ml., kterýžto autor se k těm výše zmíněným nejen plným právem řadí, ale svým originálním myšlením mezi nimi zaujímá nepřehlédnutelné místo. Publikace s názvem Pondělní komentáře aneb Pravda psaná s láskou je souborem autorových textů, uveřejňovaných v průběhu posledních zhruba 2,5 let na serveru Novinky.cz.
S Václavem Klausem ml. jsem se kdysi setkal na jednom šachovém turnaji, pořádaném pražským gymnáziem PORG, kterému tenkrát řediteloval. Vím tedy, že je výborným šachistou, disponujícím skvělým analytickým myšlením, a to nejen na čtyřiašedesáti polích – jak potvrzují právě jeho pondělní „novinkovské sloupky“, neméně brilantně se dovede pohybovat i na poli sociologie, resp. psychologie.
Klausovy komentáře jsou mimořádně pronikavými sondážemi do negativního trendu postmoderní společnosti, která si v důsledku krátkozrakosti, naivity a hlouposti domácích i eurounijních politiků kope vlastní hrob. To, že sázka na multikulturalismus, politickou korektnost a genderovou ideologii je – mírně řečeno – slepou uličkou, po níž dnes Západ kráčí vstříc budoucí katastrofě sice vědí mnozí, málokdo však dokáže tento zkázonosný vývoj popsat tak plasticky a srozumitelně jako právě Václav Klaus ml., který tím, že zásadně nazývá věci pravými jmény a nikdy neuhýbá před sebeneradostnějšími konsekvencemi, k nimž jeho axiomy směřují, dosahuje obrovské přesvědčivosti svých názorů a stanovisek.
Široký intelektuální záběr autora Pondělních komentářů dokládá velký okruh témat, jimž věnuje pozornost a která si jsou často hodně vzdálená. Kromě své parkety, tj. situace v českém školství, se Václav Klaus ml. vyslovuje k migrační vlně, neziskovým organizacím, eurounijním dotacím, situaci v médiích, justici, policii a k mnoha dalším záležitostem. Předmluvu ke knize s nonšalancí sobě vlastní napsal známý herec Petr Nárožný.
Na závěr předkládám malou ukázku Klausova literárního stylu, resp. myšlenkového „tahu na branku“:
KVĚTY ZLA
To Ďábel na drátkách tak pohybuje námi.
V odporných předmětech vidíme půvab, žel,
a denně ujdeme kus cesty do Pekel,
bloudíce bez děsu čpavými temnotami.
– Tolik tedy francouzský génius Charles Baudelaire v Předmluvě svého životního díla (překlad Svatopluk Kadlec).
Nemaje ani tisícinu srovnatelného talentu podržím se květů zla, které okolo mě prolétly v uplynulém týdnu. A nebude to ve verších.
Pan starosta ze středočeské obce mi přeposlal jednu reklamu, která mu přišla: PROJEKT REALIZACE GENDEROVÝCH AUDITŮ U ZAMĚSTNAVATELŮ, odbor realizace evropských programů ESF – Operační program Adaptabilita a rovné příležitosti; výzva č. 50 a 51. „Hlavním cílem výzvy je realizace genderových auditů ve firmách a institucích, což je jedním ze specifických cílů vládní strategie... Účast v navazující výzvě bude podmíněna právě prokázáním genderového auditu v posledních dvou letech. Naše řešení: Žádost o dotaci včetně relevantních příloh; Zpracování žádosti do systému IS KP14+; Průběžné monitorovací zprávy; Vypracování závěrečné zprávy dle standardu.“
Tak se na to „genderově“ podívejme a představme si konkrétní lidi.
V okresním městě v panelákovém bytečku vstává po čtvrté ráno čtyřicetiletá rozvedená žena. Je noc, venku prší a šest stupňů. Kája večer kašlal, ale snad to nic nebude, paragraf si vzít nemůže, musí vydělávat. Ještě že dceři je už dvanáct, to je opora. ...Teď připravit dětem svačinu do školy, než se vydá přes město do nemocnice, kde pracuje jako sestra. Je to těžká práce, špatně placená. Je jich málo. Přibývá administrativa. Není při tom mnoho radostného, na jejich oddělení se spíš umírá.
Když tahle paní pozdě odpoledne udřená něco nakupuje v konzumu na večer – zaplatí daně. DPH a spotřební. Z její malé mzdy – odejdou také daně. Daň z příjmu. Část těchto daní pošle stát do Bruselu, kde vytvoří Operační programy. Ty trochu finančně podpoří ještě např. švédská sestřička a pak už míří nazpět do republiky, kde na ně čekají dotační specialisté, aby vytvořili prostředí pro konkrétní projekty. Ale radši si je zase představme konkrétně.
Dobře živený třicátník míří z vilové čtvrti svým jaguárem do centra krajského města. Je 9:30, ale v jejich branži se toho ráno moc neděje. Jeho kancelář sídlí na prestižní adrese v centru, ale tak trochu nenápadně. Jmenuje se neutrálně. Třeba DCBA Solution, což může být v jádru všechno. Kancelář, celé patro budovy, je velká a luxusní. Upoutá naprostý klid. Tady se nic moc neděje. Jo, v pár kancelářích pracují mlaďasové, kteří se patlají se žádostmi a formuláři na Monitorovací zprávy. Ale to jsou takoví dělníci. Snadno zaměnitelní. Deset procent dotačních akcí udělá 90–95 % byznysu, ale to je trochu o něčem jiném. To si šéf řeší sám. U zbytku si berou desátek z každé dotace. Málokdo (škola, firma, stavebník) se s tím chce vypisovat, nemá ten program na vyplnění – a to know-how. Hlavně nechtějí riskovat, že by dotaci nedostali. Tak rádi zaplatí.
Teď zrovna obesílají potenciální klienty s novou výzvou. Je to vládní priorita, bude to. Ty firmy buď můžou nadávat a klást rezistenci (bude jim to prd platné), nebo si třeba na tom něco trhnout na dotaci a udělat si audit v předtermínu. Ať si vyberou. Třicátníkovi je to jedno, z tohohle nezbohatne. Teda sype to dobře, ale tohle ho do vyššího levelu neposune.
Ředitel okresní nemocnice, stranický kolega třicátníka, si odpoledne objednal vypracování genderového auditu. Projekt na pět miliónů Kč.
Kája dostal večer teplotu.
- - -
Květ č. 2
V nových „Učitelkách“ (Učitelské noviny č. 34) mne zaujala výzva nestora školského poradenství, ředitele poradny pro Prahu 3 a 9 – psychologa Petra Klímy. Píše ředitelům škol:
„Stát dělá z vás a vašich učitelů nesvéprávné jedince, na což nesmíme přistoupit. Věřím, že vaši učitelé chtějí učit, a ne vykazovat neustále kontrolované údaje. ... Budeme se jako poradna primárně řídit zájmy klientů, škol i zdravým rozumem. Úřední administrativní úkony budeme dělat jen v případech, kdy jde o přidělení finančních prostředků. ... Velmi nesouhlasíme s administrací ,inkluzivního vzdělávání‘.“
Jde o snahu zcela podřídit poradny státu. Donutit je udávat rodiče sociálce. Donutit je udávat školy inspekci. Pan Klíma píše, že za 40 let praxe nic takového neudělal, neb by to považoval za své profesní selhání. „Rodič by neměl z poradny odcházet v horším stavu, než když do ní přišel.“ „Nadřazenost institucí vůči rodičům.“ (Já dodávám – známe např. z Norska.)
Na další straně časopisu se jeho názorům sofistikovaným způsobem vysmívá náměstkyně NÚV pí Zapletalová, jejíž úřad vše výše uvedené metodicky zavádí (pod patronátem MŠMT).
Tak bych k tomuto květu rád dodal, že inkluze je zločin vůči dětem s mentálními hendikepy, které naháníme od specialistů z Praktických škol k 18letému asistentovi se 14denním kurzem do normální základky. Zastrašování poraden a snaha podřídit je státu (a poštvat vůči školám a rodičům) v rámci jakýchsi ideologických bojů – je součástí tohoto zločinu. Někdy bohužel zlo potrestá až vyšší spravedlnost, ale jsou naštěstí i případy, že je potrestáno na tomto světě.
- - -
Ještě jsem měl jeden kvítek z Frýdku-Místku, ale to až někdy příště. Bylo by to dlouhé.
2024 ©