Rodiče, zpozorněte – vyšla kniha, která pohádkovou formou naučí vaše děti hrát šachy!
„Her to perla skvoucí“ – takto šachy opěvuje Svatopluk Čech v jedné své básni. Ale i méně expresivní označení „královská hra“ se k šachům výborně hodí, protože jejich krása, složitost a dá se říct i záhadnost jim propůjčují výsadní postavení mezi všemi druhy her, co jich lidé vymysleli...
Recenzi knihy Šachy – škola hry pro děti bych rád začal poněkud osobně, takže především řeknu, že šachy mne provázely prakticky celým životem. Když jsem se s nimi prostřednictvím jednoho kamaráda ve svých 8 či 9 letech seznámil, byl to pro mne (samozřejmě v pozitivním slova smyslu) šok. Zkrátka něco na způsob lásky na první pohled – šachy bych hrál nejraději pořád! Postupem doby jsem se zúčastňoval i nejrůznějších turnajů, nějakým výjimečně dobrým hráčem jsem se ale bohužel nestal. Důvod byl nejspíš ten, že jsem se se šachy seznámil příliš pozdě – ano, zní to asi podivně, ale nejlépe je s nimi začít někdy kolem čtvrtého, pátého roku věku. Je evidentní, že bez rodičovské pomoci a podpory se to neobejde, ovšem čas a úsilí, které je dítěti v tomto ohledu věnováno, se bohatě vyplatí.
Hlavní samozřejmě není vychovat budoucího mistra světa. Naučit jej hrát šachy především znamená dát svému dítěti skvělou zábavu a naučit ho logickému myšlení – v některém z šachových klubů (které jsou u nás nejen ve velkých městech, ale mnohdy i v malých vesnicích – viz: https://www.sachovespravy.eu/link.htm – a kde jej určitě s radostí přijmou) navíc najde spoustu kamarádů. Zbývá tedy jediné – pořídit si knihu Šachy – škola hra pro děti (není nijak drahá) a šachovou soupravu (i to je finančně celkem akceptovatelná záležitost) a začít svého potomka zasvěcovat do tajů královské hry. Pokud rodiče šachy neumí, nic se neděje – budou se je prostě učit spolu s dítětem! Adrianna Staniszewska a Urszula Staniszewska (autorky zmíněné knihy) ji pojaly jako pohádkový příběh, tedy nekomplikovaně a nanejvýš srozumitelně.
Celá recenze zde:
2024 ©