(psáno pro www.test-recenze.cz)

Kniha Petra P. Hájka Smrt v sametu je – jak již naznačuje její název – jakýmsi volným pokračováním jeho předchozího díla Smrt ve středu. Jedná se o další autorův pokus o „antimainstreamové“ zhodnocení současného stavu západní civilizace, resp. kritický pohled na její směřování k Fukuyamově konci dějin, ovšem s opačnými znaménky.

Zatímco japonský pseudovizionář vidí v liberální demokracii poslední stadium pozitivního novodobého vývoje směrem k ráji na zemi, Hájek v ní naopak spatřuje ideální nástroj úzké skupinky vyvolených k nastolení světovlády. Právě analýza těchto, za záclonkou společensko-politických fenoménů víceméně skrytě probíhajících procesů tvoří páteř této pozoruhodné a zneklidňující knihy.

Ukazuje se např., že masmédii pejorativně používaný termín „konspirační teorie“ jako označení pro jiný než oficiální výklad té které události, představuje ve skutečnosti faktickou změnu základního paradigmatu – alternativní vysvětlení např. událostí z 11. září jsou logickým vyústěním do očí bijících nesrovnalostí oficiálního stanoviska, které se tak samo stává konspirační teorií par excellence.

Je možné, že některé pasáže Hájkovy knihy (rozbor Solovjovova díla Tři rozhovory, resp. názor na roli Václava Havla v globální politice atd.) mohou i jeho příznivcům připadat poněkud kontroverzní. Jisté je však i to, že Petr Hájek své názory dokáže nejen vyřknout, ale i brilantně zdůvodnit a když k tomu připočteme skutečnost, že jeho vize se dosud vždy naplnily, pak je zřejmé, že i těmito jeho „kontroverzními“ názory a postřehy je nutné se se vší vážností zabývat.

Když vyšla před lety Smrt ve středu, stal se její autor terčem nevybíravého útoku ze strany mainstreamových novinářů, kterým očividně šlápl na kuří oko jejich poklidného přežívání v roli poslušných mediálních loutek, plnících příkazy svých chlebodárců. Na fakt, že po r. 1989 se česká média až na pár výjimek ocitla v rukou zahraničních majitelů, takto levicových budovatelů „nové“ Evropy, nezatížené balastem národních států a tudíž snadno ovladatelné bilderbergovskými sociálními inženýry, měl totiž odvahu upozornit málokdo a navíc nikdo s takovým věci znalým analytickým vhledem jako právě Petr Hájek. Výsledkem tohoto antihájkovského tažení byl tenkrát obrovský zájem o jeho knihu v širokých vrstvách společnosti, které to, co Hájek vyslovil, již víceméně tušili.

Smrt v sametu tedy musela čelit jiné taktice pravdoláskařů, totiž okázalému ignorování a zarytému mlčení. To však nic nezměnilo na faktu, že i z této Hájkovy knihy se stal socio-politologický bestseller, který se i přes nepřízeň (či právě kvůli ní?) ze strany „oficiálních míst“ setkal s nadšenou čtenářskou odezvou.

Hodnocení knihy: 

Rozhovor s Petrem Hájkem o této knize