Kniha polského reportéra o Iráku odkrývá pravdu, před kterou většina novinářů zavírá oči
Pawel Smolenski, polský novinář a reportér, píše v úvodu své strhující knihy, která je souhrnem reportáží z let 2003 a 2004, že poté navštívil Irák ještě třikrát, naposledy pak v r. 2013 - a přesto necítí potřebu něco na svých tehdejších dojmech a názorech měnit. Život v této nešťastné zemi, která by mohla být rájem, ale stala se pro své obyvatele spíše peklem, se jako by zastavil, ustrnul na mrtvém bodě, takže dnešní Irák je takřka tentýž, jako byl v letech, kdy tam autor knihy pobýval poprvé.
Člověk, který zná tuto zemi a tamější události posledních zhruba dvou desetiletí pouze z novinových či televizních zpráv, nemůže nikdy pochopit to nesmírné neštěstí, které Irák postihlo, ten naprostý společenský rozvrat a totální zkázu všeho, co tvořilo každodenní život obyčejných lidí. Ano, co vlastně o Iráku ví dnešní průměrný Evropan? Zná jméno Saddám Husajn, které si spojuje s krvavým diktátorem a jeho neslavným koncem, ví o dvou válkách v Perském zálivu, o obsazení země Američany a o teroru, který tam po jejich odchodu zavládl. A ví možná ještě o různých odnožích islámu, které zde bojují o moc.
Je jasné, že takovéto kusé, neuspořádané a především ze širšího kontextu vytržené informace nejenže nemají relevantní význam pro pochopení dnešního Iráku, ale jsou spíše matoucí a zavádějící, když obraz, který vytvářejí, je nahony vzdálen realitě. A tak to, co oceňuji na knize polského novináře nejvíce, je právě nahrazení čistě informačního a tudíž vždy pouze formálního, nezúčastněného pohledu vlastními poznatky, prožitky a dojmy, získanými metodou co největšího přiblížení se k jádru, k podstatě celé problematiky. Je evidentní, že takovéto referování nemůže být jiné než čistě subjektivní, ovšem právě v tom je jeho obrovská síla, protože co může být nakonec tím nejspolehlivějším měřítkem věrohodnosti a pravdivosti než osobní prožitek? Jak může být lépe popsán život v dnešním Iráku než seznámením se s ním v přímém kontaktu? A polský novinář líčí „svůj“ Irák jen a pouze na základě toho, co viděl na vlastní oči. Řečeno vojenskou mluvou - jeho svědectví nepochází odněkud z hlubokého, bezpečného týlu, ale z první linie.
Odborně se tomu říká „vtažení do děje“ a Pawel Smolenski toto umění ovládá dokonale. Jeho kniha reportáží z Iráku rozhodně není suchou novinařinou, ale naopak procítěným svědectvím člověka, který se přes všechnu zažitou hrůzu nestal imunním vůči nelidskosti, bezpráví a utrpení. Je doslova nabita emocemi, a to především těmi vlastními - Smolenski se prostě nedokáže dívat nezaujatýma očima profesionála, od něhož se očekává pouze odvedení kvalitní práce. Irák se pro něj stal jakousi nedefinovatelnou srdeční záležitostí, takříkajíc zkouškou ohněm, po níž se stal novým, jiným člověkem. Krásně o tom píše již v předmluvě a následující stránky to vždy znovu potvrzují.
„Díky“ všudypřítomné politické korektnosti sdělovacích prostředků jsou nám prakticky všechny významnější světové události předkládány formou pečlivě vypreparované pseudoskutečnosti, přičemž používaný newspeak si už v ničem nezadá s tím Orwellovým. A právě proto je tak důležité, aby se mohl každý, kdo chce proniknout dál než jen k novinovým titulkům, posuzujícím lidi, kultury a státy podle primitivní škály přítel-nepřítel, podívat takříkajíc „za oponu“.
Kniha Irák - Peklo v ráji je jedním z takovýchto autentických, „nevypreparovaných“ svědectví. Její autor se přímo úzkostlivě vyhýbá jakémukoliv paušalizování či přikrášlování skutečnosti, jsou mu naprosto cizí politické, ekonomické či náboženské šablony, podle nichž ohýbají nepříjemnou realitu dnešní mainstreamoví pisálci. Pád režimu Saddáma Husajna byl sice osvobozením od despotické tyranie, ovšem ti, kdo přišli jako údajní poslové demokracie a svobody, se záhy ukázali být stejnými mistry v porušování lidských práv jako odstraněný diktátor. Američtí vojáci tak nevystupují před čtenářem toliko jako osvoboditelé, nýbrž i jako dobyvatelé a mnohdy i váleční zločinci. Svět v autorově podání zkrátka není černobílý a dívat se na něj přes růžové brýle je něco, s čím se v této knize rozhodně nesetkáme.
Přál bych si, aby tato jedinečná kniha, seznamující nás s neznámými, překvapivými a mnohdy i šokujícími aspekty irácké tragédie, našla co nejvíce čtenářů. Nepochybuji o tom, že jí budou nadšeni stejně jako já.
2025 ©