MICHELLE BIRKBYOVÁ: DŮM NA BAKER STREET

Spíše oddechová, ale čtivě napsaná „holmesovka“

Každý obdivovatel Sherlocka Holmese určitě ví, že dům na Baker Street 221b, v němž slavný detektiv prožil svá nejplodnější léta, nebyl jeho majetkem, ale bydlel zde v podnájmu u jisté paní Hudsonová. Tato pozoruhodná žena nejenže měla pro mnohdy podivínské chování svého nájemníka plné pochopení, ale občas se i aktivně podílela na úspěšném vyřešení jeho případů. V povídce Prázdný dům, která zahajuje knihu Návrat Sherlocka Holmese, říká v jednu chvíli detektiv svému příteli:

„Snad nemyslíte, Watsone, že jsem takový směšný břídil, abych postavil do pokoje panáka, na kterém je na první pohled znát, že je z vosku, a doufal, že tak přelstím tyhle chlapy, kteří patří k nejprohnanějším v Evropě? Čekáme tu dvě hodiny a má hospodyně paní Hudsonová zatím figurínou osmkrát pohnula, vždy po čtvrt hodině. Manipuluje s ní zepředu, aby nebylo vidět její stín.“

Když případ zdárně skončí, Holmes se pro jistotu ptá:

„Doufám, že jste dodržela všechna bezpečnostní opatření, paní Hudsonová?“
„Ovšem, pane. Pohybovala jsem se v bytě po kolenou, přesně tak, jak jste mi řekl.“
„Výborně. Zhostila jste se svého úkolu znamenitě. Všimla jste si, kudy střela proletěla?“
„Samozřejmě. Poškodila tu krásnou bystu a rozplácla se o zeď. Našla jsem střelu na koberci. Tady je.“
... „Z celého srdce vám děkuji za poskytnutou pomoc, paní Hudsonová.“

I z tohoto krátkého úryvku je patrné, že Holmesova domácí byla ženou bystrého ducha a její schopnosti racionálního uvažování i praktického jednání si slavný detektiv vždy velmi vážil. Jak známo, k Doyleovým „kanonickým“ knihám postupem doby přibývaly nové a nové přírůstky, když literárními schopnostmi obdaření příznivci nesmrtelného hrdiny „objevovali“ dosud neznámé a tudíž na zveřejnění čekající případy – alternativní holmesovská literatura se tak dnes rozrostla do obrovských rozměrů. Kniha Dům na Baker Street (s podtitulem Za každým velkým detektivem stojí velká žena...) anglické spisovatelky Michelle Birkbyové však v ní zaujímá zvláštní postavení – je to (pokud se nemýlím) první holmesiáda, v níž hraje Holmes druhé housle! Na scénu totiž přichází dvě ženy, které za léta, strávená po detektivově boku, odpozorovaly mnohé z jeho umění neomylné dedukce a nyní se pouští do „svého“ případu. Tou první je již zmíněná paní Martha Hudsonová, druhou – Mary Watsonovou – jistě není třeba blíže představovat...
Autorka se v úvodu knihy vyznává ze svého celoživotního obdivu k Sherlocku Holmesovi a Dr. Johnu Watsonovi a mimo jiné uvádí, že to byla právě povídka Prázdný dům, která jí vnukla nápad „odstavit“ pro jednou pány na vedlejší kolej a do rolí hlavních hrdinek pasovat zástupkyně něžného pohlaví...
A dlužno dodat, že jim jejich úlohu nijak neulehčila! Případ, který vyšetřují, je totiž nejen značně komplikovaný, ale především nebezpečný, byť začíná zdánlivě nevinně – Holmese navštíví nervózní dáma, která není schopna a vlastně ani ochotna říct, s čím přichází. Bez alespoň nějakých základních faktů však nemůže pracovat ani ten sebelepší detektiv, takže se není co divit, že je odmítnuta. Když sestupuje dolů po schodech, je pozvána paní Hudsonovou do kuchyně, kde je právě na návštěvě Mary Watsonová. Teprve ve společnosti těchto žen se Laura Shirleová rozpovídá o svém trápení – dostává dopisy od neznámého muže, který jí vyhrožuje, že zveřejní informace, jež ji těžce kompromitují a její doposud šťastné manželství se zcela jistě rozpadne. Paní Hudsonová a Mary Watsonová se spontánně rozhodnou, že Lauře musí v jejím neštěstí podat pomocnou ruku a... tím zahajují svou detektivní dráhu.
Vzpomínáte si na případ, kdy proti Holmesovi stál úlisný a všehoschopný Charles Augustus Milverton? Věrný společník a kronikář Watson ve svých vzpomínkách s hrůzou píše, že tenkrát se nemohli ohlížet na zákony a museli se chtě nechtě vloupat do Milvertonova domu, aby se zmocnili dopisů, jimiž tento zloduch vydíral dámy ze vznešených londýnských rodin. A nyní se historie do jisté míry opakuje – s tím rozdílem, že tentokrát vyděračem není chladně kalkulující cynik, usilující o co možná největší finanční profit, ale psychopat, páchající zlo z jakési zvrácené rozkoše.
V temných londýnských uličkách, pouze tu a tam skoupě osvětlených plynovými lampami, sice zdánlivě vládne jen déšť, monotónně dopadající na dlažební kostky a střechy projíždějících drožek, ale za touto magickou velkoměstskou scenérií se skrývají všudypřítomné sily zločinu. Obě dámy takřka hmatatelné cítí, jakého bezcitného zloducha před sebou mají, přesto se však nedávají odradit od svého ušlechtilého záměru vysvobodit Lauru z jeho chapadel. Jak by si asi počínal Holmes? Tuto otázku si kladou vždy, když se dostanou do úzkých, přičemž se ukazuje, že jsou vskutku výbornými žačkami svého učitele...
Pokud bychom provedli srovnání knihy Michelle Birkbyové s Doylovými „originály“, myslím, že by z něho nevyšla vůbec špatně. Jistě – pozorný čtenář v ní najde pár zaškobrtnutí v dějové lince, to ovšem autorce rád odpustí. Dům na Baker Street je čtivě napsaná detektivka, která určitě potěší jak Holmesovy skalní příznivce, tak i ty, kdo se s tímto druhem literatury setkávají poprvé.