Michael Connelly opět potvrzuje své výsadní postavení mezi autory detektivního žánru!
Dostat se do křížku se svým nadřízeným se člověku většinou nevyplácí. Renée Ballardová ale rozhodně není žádná puťka, co si nechá všechno líbit – má svoji důstojnost a když na to přijde, umí se ozvat. Její šéf si prostě musí uvědomit, že existují určité hranice, které muž ve vztahu k ženě nesmí překročit. A tak si sedne, sepíše hlášení o tom, co si ten dotěrný chlap vůči ní dovolil a pošle ho „nahoru“...
Jak to dopadlo, víme z Noční směny – Renée nejenže nenašla žádné zastání, ale jako „potížistka“ byla přeřazena na podřadnou práci a její kariéra u bezpečnostního sboru se rázem ocitla v troskách. Mladá a ambiciózní policistka se ale nevzdala, zatnula zuby a když jsme se s ní na konci knihy loučili, měla na svém kontě úspěšně vyřešený případ několikanásobné vraždy!
Harry Bosch má s Renée nemálo společného – třeba to, že namísto diplomatického chození kolem horké kaše raději hned každému řekne, co si myslí. To může být za určitých okolností problém, například když takto hovoříte s nějakým vysoce postaveným „zvířetem“, které je zvyklé na uctivější způsob komunikace. A když k tomu ještě připočteme jeho netradiční, byrokratickými procedurami pohrdající styl práce, asi nepřekvapí, že pohár trpělivosti se svérázným detektivem jednou přeteče a Harry je po dlouholeté poctivé práci u losangelské policie postaven mimo službu.
Radost, že se konečně bude moci věnovat svým koníčkům a dospívající dceři, je u něj brzy vystřídána abstinenčními příznaky – starý kriminalistický veterán Bosch cítí, že jeho posláním je stíhat zločince a bez této „drogy“ nemůže žít. A tak když ho vyhodili dveřmi, vrací se k milované profesi oknem – nechá se zaměstnat jako „kancelářská krysa“, probírá se spisy starých odložených případů a jeho zkušené oko v nich hledá záchytné body, které by mohly vést k jejich objasnění.
Michael Connelly ve své zatím poslední detektivce dokazuje, že jeho tvůrčí fantazie nezná mezí – Temná svatá noc je originální tím, že se v ní cesty obou literárních postav zkříží a Harry Bosch s Renée Ballardovou se jako parťáci pouštějí do pátrání po vrahovi mladé dívčiny, která krutě doplatila na svůj sklon k toulavému životu. Kromě samotného napínavého případu máme možnost sledovat ještě jiný „případ“, a to psychologicky mistrně propracovanou koexistenci dvou samorostlých osobností. Harry a Renée jsou úplně odlišní a zároveň mají naprosto identickou „krevní skupinu“ – tou je vášeň pro spravedlnost a zarputilost, s níž jdou za svým cílem. Zločinec má před nimi obrovský náskok (k vraždě totiž došlo před mnoha lety) a naděje, že se jej podaří dostat za mříže, je minimální. Bosch s Ballardovou jsou ale rozhodnuti udělat vše, co je v jejich silách – všechny stopy snad ještě nevychladly a když se na ně třeba usměje i kousek štěstí, tak potom... Nechme se ale překvapit!
Jak jsme u něj už zvyklí, vystavěl Michael Connelly i tuto detektivku na komplexní znalosti jak policejní práce, vyšetřovacích postupů a nejrůznějších ne zcela legálních „fíglů“, jimiž si strážci zákona tu a tam vypomáhají, tak i právní problematiky a amerického justičního systému. Temná svatá noc je poctivě odvedená, hutná a filigránsky propracovaná „connellyovka“, v níž není ani stopy po nějakém „vycpávkovém“ textu, sentimentalitě či laciném literárním pozérství. Americký autor dokáže zdánlivě jednoduchou vypravěčskou metodou navodit atmosféru velkoměstské džungle, v níž se nic netušící jedinec může snadno stát objektem tajemných intrik a všudypřítomného zločinného spiknutí. Příběhová linka je přirozená a logická, čtenář si přímo vychutnává gradující napětí a nemá sebemenších pochyb o tom, kdo je v současnosti nejlepším autorem detektivního žánru...
Jedno „negativum“ však kniha přece jen má. Když si k ní sednete, hned tak se od čtení neodtrhnete, přesněji řečeno skončíte až s poslední stránkou!
2024 ©