LIOU CCH´-SIN: TEMNÝ LES

Druhý díl trilogie – čínský autor bravurně rozvíjí vizi střetu civilizací 

Odpověď na otázku, zda jsme ve vesmíru sami či někde v jeho nedozírných prostorách přece jen existuje nějaká vyspělá civilizace, se podle dosavadních výzkumů kloní spíše na stranu první možnosti. Je to dobře, nebo špatně? Zdá se, že většina lidí by byla raději, kdyby naše Země nebyla jedinou oázou inteligentního života v kosmu a je to podle všeho i přání renomovaných vědců, vynakládajících nemalé úsilí na zachycení relevantního signálu z mezihvězdných prostor, dávajícího když ne jistotu, tak alespoň naději, že tam někde žijí bytosti podobné nám.
Je zvláštní, že málokdo si v této souvislosti uvědomuje eventuální nebezpečí, které by takováto vesmírná civilizace (zvláště, pokud by byla vyspělejší), mohla pro nás znamenat. Jaksi automaticky předpokládáme, že případný kontakt s mimozemšťany by se odehrával na bázi přátelství a spolupráce a vůbec si nepřipouštíme např. možnost, že by z jejich strany mohlo být lidstvo shledáno zdegenerovaným (důkazů pro to by se našlo dost – války, terorismus, brutální politické režimy, jaderné zbraně) a možná i neschopným pozitivního vývoje. Nebylo by pak z jejich pohledu lepší takovouto zločinnou civilizaci zničit dřív, než začne expandovat mimo sluneční soustavu a tím vlastně ohrožovat celý vesmír? A právě na této temné futurologické vizi založil svůj velkolepý vědecko-fantastický epos Liou Cch´-sin.
Jak si jistě všimli pozornější čtenáři prvního dílu jeho trilogie Vzpomínka na Zemi, čínský spisovatel je mimo jiné mistrem v konstruování nejrůznějších „vedlejších větví“ příběhu, takže vlastně až v samotném závěru Problému tří těles jsme se dozvěděli, co bude tou hlavní dějovou linií. Zachycení radiového signálu z kosmického prostoru a následné navázání kontaktu s civilizací Trisolaranů je tak umně zasazeno do širšího kontextu společensko-politického stavu čínské společnosti, resp. lidstva jako celku, že dlouho není jasné, jakým směrem se autorův literární záměr bude ubírat. Celou věc navíc komplikuje zdánlivě nelogická internetová hra a existence jakési tajemné organizace, aby se ovšem posléze ukázalo, jak je to všechno skvěle promyšlené a jak jednotlivé zpočátku nesourodě působící komponenty dávají vzniknout úchvatnému celku.
Na začátku druhého dílu jsme tedy v situaci, kdy se mnohé vyjasnilo a kostky následného dramatu jsou vrženy. K Zemi míří válečná výprava z vesmíru s cílem vyhladit lidstvo jakožto nepodařenou odnož inteligentního života. Čtyři sta let, které má naše civilizace k dispozici, než Trisolarané dorazí, se zdá být hodně i málo zároveň. Snad by se za tuto dobu dal uspíšit technologický pokrok tak, aby naše planeta byla vůči útočníkům obranyschopná, jinou možností je pak ponechání Země jejímu osudu a vyslání určitého „lidského vzorku“ do jiné galaxie, kde by se naše civilizace mohla opět rozvinout a pokračovat ve své existenci. Obě tyto možnosti však narážejí na nepřekonatelná morální dilemata, jejichž dokonalá analýza patří k vrcholům tohoto druhého dílu. Liou Cch´-sin se kromě literárních dovedností ukazuje být i vynikajícím psychologem a jeho popis toho, jak by konkrétní lidé na danou situaci pravděpodobně reagovali, je mrazivě autentický. Některé by zánik civilizace nechal klidnými, vždyť oni se ho již nedožijí, jiní by cítili odpovědnost vůči svým potomkům a je možné, že by skutečně vznikl i onen „útěkový fond“, do něhož by přispívali ti, kteří by jednou chtěli mít pro své prapravnuky zajištěné místo v raketách, odlétajících do bezpečnějších končin vesmíru...
Tváří v tvář takovéto hrozbě netušených rozměrů by ale přece jen nakonec nejspíš došlo k tomu, co předpokládá i čínský spisovatel a lidstvo by se semklo a společně udělalo všechno pro to, aby svou planetu zachránilo. Jistě by to nebylo snadné a právě výčet všech možných eventualit a jejich následné rozvíjení je osou druhého dílu, který pod názvem Temný les opět ukazuje svého autora na výši jak po stránce literární, tak i „technické“. Jinak řečeno, Liou Cch´-sin je natolik erudovaným fyzikem a znalcem moderních technologií, že i druhý díl jeho trilogie působí v tomto ohledu naprosto přirozeně a realisticky. Ukazuje se, že ve spojení se sociologickými a psychologickými znalostmi je to pro autora futurologické literatury vskutku vynikající kombinace. Čtenář ani nutně nemusí být příznivcem tohoto žánru a přesto si může vychutnávat brilantně vystavěné romány, v nichž ani nejmodernější technika nemůže nahradit lidského jedince, resp. jeho odborné, hlavně však morální kvality.
Ačkoli Temný les napovídá mnohé o tom, jakým směrem se asi bude ubírat děj závěrečného dílu trilogie, Liou Cch´-sin už dokázal v těch úvodních dvou několikrát překvapit a dokonale zmást všechny, kdo si byli jisti dalším vývojem příběhu. O to víc se tedy můžeme těšit na to, jak nakonec všechno dopadne – možné je totiž cokoliv!