JOJO MOYESOVÁ: NEŽ JSEM TĚ POZNALA

Když to přečtete do konce, máte můj obdiv...

Nu což, nemůže být každý den posvícení! I blbou knížku je nutno přečíst, protože jste zkrátka jednou recenzent a je po vás žádáno vaše hodnocení, které bude jistě kladné, pozitivní a v tomto konkrétním případě určitě i oslavné. Vždyť přece všichni říkají, že... a i v USA je kniha už po několik měsíců mezi... a na obálce je takové to zlaté kolečko s hvězdičkami a nápisem, že když si tu knížku nekoupíte, budete out, zatímco ostatní jsou po jejím přečtení in a cool a happy a... No nic.
No dobře, mám recenzovat, tak budu. Nějak ale pořád nevím, co vlastně? Jo, tu knížku té slavné anglické... jak se jen... aha, Než jsem tě přečetl.
Takže – než jsem tu knížku přečetl, byl jsem happy a cool. Bohužel jsem nebyl in a tak jsem si řekl, že se do ní pustím. Podle davového šílenství, doprovázejícího tento údajný literární skvost, tuto perlu mezi diamanty mě sice mohlo trknout, jakou blbost dělám – a kromě toho ještě pak napsat recenzi! Tak jo, jdu na ni, ať to mám za sebou – to „ať to už mám za sebou“ jsem se naučil říkat během četby...
Jistě nepřestřelím, když napíšu, že je to hodně dojemné, romantické a taky zamilované. Autorka nám namíchala opravdu výživný koktejl, je tam všecko, co má být ve správné bestsellerové sláta... Chtěl jsem říct, že je tam mnoho takové té hluboké životní moudrosti, jako že se máme mit navzájem všichni rádi a pak nám bude na světě dobře. Slabší povahy si při čtení popláčou, ty slinější rovněž, i když z jiného důvodu. Ta Louisa Clarková vám nedá spát! Je to naprosto jedinečná holka, na které není nic mimořádného, a právě tím je tak originální. Rozhodně to není žádná tuctová Mařena, i když se nám ji autorka právě takto snaží vylíčit. My ale nejsme hlupáci a tak tu její hru lehce prokoukneme – a Louisu si okamžitě zamilujeme. Abych řekl pravdu, já se té Momo Joyesové divím, že tu hlavní hrdinku nenechala žít vlastním životem a pořád jí do toho strkala nos.
No – tak ona si tak chodí po tom světě, všechno je pořád oukej, žádný mráček na obzoru, tralala... a najednou vám zavřou bistro! To je pochopitelně hrozná tragédie, protože co teď, že. Zapomněl jsem předeslat, že ona v tom bistru dělala servírku a když ho zavřeli, byla namydlená. Úplně se jí zhroutil svět a život a všecko, takže tady asi budete hodně plakat.
Ale rozhodně není všem dnům konec! Ta Jojo, co tu knihu napsala, dobře věděla, že tak brzo to skončit nemůže a tak tam dala Willa Traynora. Je to sympaťák každým coulem, se vším si umí poradit a jeho literární postava je kladná. Jistě, taky má své mouchy, kdo z nás je nemá, že... Vždyť i ta Louisa je má, což jsem zatím neřekl, aby to bylo napínavější.
Will jako každý správný hňup, co miluje adrenalin v podobě rychlé jízdy, skončí tak, že skončí na vozíku. To ho tak strašně štve, že je kolikrát naštvaný fakt fhodně. Má za to, že život je v hajzlu, protože bez toho adrenalinu se mu žije blbě. Ale to pořád ještě není konec!
Nachomýtne se k tomu totiž Louisa, která se rozhodne, že se bude kolem Willa motat a nakonec se do něho i zamiluje. Will se zase zamiluje do ní a tak jsou zamilovaní oba dva do sebe navzájem. Tady bychom už čekali konec, ale to neznáte Moyesovou, ta když se rozparádí, tak to tak hned neskončí.
Will, i když má Louisu hrozně rád, tak u ní vidí i některé charakterové nedostatky. No, nedostatky, to je možná silné slovo, ale... Louisa je Nána! Willovi připadá taková nijaká, zakřiknutá, bez nějakého vyššího životního cíle, ani ty adrenalinové sporty ji nebaví. Will ví, že jeho životním posláním je naučit Louisu žít tak, jak se má, tj. naplno. A tak do ní pořád hustí, že musí být svá, že se nesmí ničeho bát, ale skočit po hlavě do vody... tedy do života, že se zkrátka nesmí vázat, ale naopak odvázat!
Louisa je v sedmém nebi, cítí se být milována, ba zbožňována a rady jejího milého jí připadají tak rozumné, moudré, vznešené. Ano – nyní vidí, jak byla dětinská, nedospělá, nevyzrálá, je jí jasné, že takto se žít opravdu nedá. Musí se svým životem něco udělat, jinak to bude stále jen takové nemastné neslané přežívání...
Jak to skončí, to prozrazovat nemůžu, ale řeknu aspoň tolik, že budete rádi, že jste to dočetli. Louisa si vezme Williho doporučení k srdci, skutečně začne žít na plné pecky, i tomu adrenalinu přijde na chuť a jako každá správná harleyačka se vymlátí na motorce a skončí úplně stejně jako ten její mamlas. No, přesně takhle to neskončilo, ale dost podobmě ano. Oba dva, Louisa i Will, jsou na konci knihy moc šťastní, že všechno, co chtěli, si řekli a že teď už ví, jak je život krásný, když máte pro co žít, což často nemáte. Takže to nakonec dopadlo přesně tak, jak Moyesová chtěla a nejvíc jsem šťastný já, že už mám tu recenzi za sebou!