JEFFERY DEAVER: HRA NA NIKDY

Jeffery Deaver mne tentokrát zklamal, určitě má na víc...

Není pro mne nijak snadné psát recenzi na tuto knihu bezprostředně poté, co jsem si přečetl Tichou svatou noc. Ve srovnání s Michaelem Connellym vypadají totiž ostatní „detektivkáři“ jako úplní břídilové, snad s jedinou výjimkou, kterou je právě Jeffery Deaver. O jeho literárním umění jsem se přesvědčil v Říjnovém seznamu, takže Hra na nikdy byla u mne spojena s dosti velkým očekáváním. S lítostí musím říct, že tentokrát jsem byl zklamán.

Touto knihou autor podle všeho začíná novou sérii, jejíž hlavní postavou je Colter Shaw. Tento vcelku sympatický chlápek provozuje zvláštní druh „podnikání“ – sleduje seznamy pohřešovaných osob, přičemž hlavním objektem jeho zájmu jsou informace o případných finančních odměnách za jejich nalezení. Jak se zdá, docela mu to vynáší, neboť díky své inteligenci, postřehu a logickému myšlení má za sebou řadu úspěšných případů a zájem o jeho služby roste. Zatím posledním klientem je nešťastný otec zmizelé dcery, nabízející slušnou sumu za její vypátrání. Záhy se ukáže, že tentokrát půjde o hodně nebezpečnou záležitost, neboť Colter Shaw se ocitne ve světě tzv. zábavního průmyslu, který ovšem může být i hodně krutý...

Tady musím autorovi vyseknout velikou poklonu, protože demonstruje obrovské penzum vědomostí o problematice počítačových her, k němuž nemohl dospět jinak než důkladným studiem. Jde o tvrdý byznys, který se nevede v rukavičkách, šéfové konkurenčních firem doslova bojují o zákazníky, každý chce jako první přijít na trh s něčím, co jako nové a neokoukané přitáhne pozornost a vydělá peníze. A tak se co chvíli objeví nějaká hra, v níž se střílí, šermuje, seká a bodá zase o trochu víc než v té předchozí. Asi se není čemu divit, když z komunity závisláků na takovémto adrenalinu se jednoho dne rekrutuje monstrum, které si ty hrůzy chce vyzkoušet takříkajíc naživo. S jedním takovým musí Colter Shaw zkřížit zbraně...

Až dosud by bylo všechno v pořádku, kdyby se nyní Jeffery Deaver nepustil na tenký led konstruování překombinovaných dějových linek, nepravděpodobných zápletek a rádoby akčních scén, s nimiž ostře kontrastuje prvoplánovost, s níž vyšetřování spěje ke zdárnému konci. Dá se říct, že čím je únosce rafinovanější a záludnější, tím snadněji a rychleji postupuje Colter Shaw v pátrání a všechno mu hraje až příliš okatě do karet. Značně křečovitě a vyumělkovaně působí i místa, kde se hlavní hrdina rozpomíná na dětství a na rady svého otce, jimiž ho vyzbrojil do života. A ještě něco – nikdo po autorovi pochopitelně nechce, aby vykresloval policisty jako supermany s nadprůměrným IQ, ovšem dělat z nich přímo programově naprosté pitomce je druhá krajnost...

Jeffery Deaver je tak dobrý spisovatel, že se od něj dá číst i nepříliš podařená detektivka. Hra na nikdy je toho podle mne názorným příkladem. Ačkoli jsem ji dočetl spíše silou vůle, někdo jiný ve svém úsudku třeba tak přísný nebude. V každém případě je očividné, že Colter Shaw rozhodně není Lincoln Rhym...