JEFFERY DEAVER: HRA NA NIKDY

Napsal Jan Hofírek (») 29. 11. 2019 v kategorii KNIŽNÍ RECENZE, přečteno: 343×

Jeffery Deaver mne tentokrát zklamal, určitě má na víc...

Není pro mne nijak snadné psát recenzi na tuto knihu bezprostředně poté, co jsem si přečetl Tichou svatou noc. Ve srovnání s Michaelem Connellym vypadají totiž ostatní „detektivkáři“ jako úplní břídilové, snad s jedinou výjimkou, kterou je právě Jeffery Deaver. O jeho literárním umění jsem se přesvědčil v Říjnovém seznamu, takže Hra na nikdy byla u mne spojena s dosti velkým očekáváním. S lítostí musím říct, že tentokrát jsem byl zklamán.

Touto knihou autor podle všeho začíná novou sérii, jejíž hlavní postavou je Colter Shaw. Tento vcelku sympatický chlápek provozuje zvláštní druh „podnikání“ – sleduje seznamy pohřešovaných osob, přičemž hlavním objektem jeho zájmu jsou informace o případných finančních odměnách za jejich nalezení. Jak se zdá, docela mu to vynáší, neboť díky své inteligenci, postřehu a logickému myšlení má za sebou řadu úspěšných případů a zájem o jeho služby roste. Zatím posledním klientem je nešťastný otec zmizelé dcery, nabízející slušnou sumu za její vypátrání. Záhy se ukáže, že tentokrát půjde o hodně nebezpečnou záležitost, neboť Colter Shaw se ocitne ve světě tzv. zábavního průmyslu, který ovšem může být i hodně krutý...

Tady musím autorovi vyseknout velikou poklonu, protože demonstruje obrovské penzum vědomostí o problematice počítačových her, k němuž nemohl dospět jinak než důkladným studiem. Jde o tvrdý byznys, který se nevede v rukavičkách, šéfové konkurenčních firem doslova bojují o zákazníky, každý chce jako první přijít na trh s něčím, co jako nové a neokoukané přitáhne pozornost a vydělá peníze. A tak se co chvíli objeví nějaká hra, v níž se střílí, šermuje, seká a bodá zase o trochu víc než v té předchozí. Asi se není čemu divit, když z komunity závisláků na takovémto adrenalinu se jednoho dne rekrutuje monstrum, které si ty hrůzy chce vyzkoušet takříkajíc naživo. S jedním takovým musí Colter Shaw zkřížit zbraně...

Až dosud by bylo všechno v pořádku, kdyby se nyní Jeffery Deaver nepustil na tenký led konstruování překombinovaných dějových linek, nepravděpodobných zápletek a rádoby akčních scén, s nimiž ostře kontrastuje prvoplánovost, s níž vyšetřování spěje ke zdárnému konci. Dá se říct, že čím je únosce rafinovanější a záludnější, tím snadněji a rychleji postupuje Colter Shaw v pátrání a všechno mu hraje až příliš okatě do karet. Značně křečovitě a vyumělkovaně působí i místa, kde se hlavní hrdina rozpomíná na dětství a na rady svého otce, jimiž ho vyzbrojil do života. A ještě něco – nikdo po autorovi pochopitelně nechce, aby vykresloval policisty jako supermany s nadprůměrným IQ, ovšem dělat z nich přímo programově naprosté pitomce je druhá krajnost...

Jeffery Deaver je tak dobrý spisovatel, že se od něj dá číst i nepříliš podařená detektivka. Hra na nikdy je toho podle mne názorným příkladem. Ačkoli jsem ji dočetl spíše silou vůle, někdo jiný ve svém úsudku třeba tak přísný nebude. V každém případě je očividné, že Colter Shaw rozhodně není Lincoln Rhym...  

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a třináct