J. CÍCHA, E. ERBEN: BIATLON – CESTA NA VRCHOL

Gabriela Koukalová a spol. na stránkách nádherné publikace

První dvě místa jsou jasná – fotbal a hokej. Ale který je u nás třetí nejoblíbenější sport? Těžko říct, ovšem moc bych se divil, kdyby jím nebyl biatlon!
Začalo to pravděpodobně zimními olympijskými hrami v Soči v roce 2014. Co? No přece ta neuvěřitelná biatlománie! A je to takový trochu až pohádkový příběh – jak se z přehlíženého druhu sportu stal fenomén, který zachvátil celou zemi...
Jistě, vynikajících biatlonistů a biatlonistek máme celou řadu, ovšem ta příslovečná Popelka, která se z neznámé dívčiny stala národní Princeznou a celou tu horečku kolem biatlonu spustila, se jmenuje Gabriela Soukalová. Tedy Koukalová... No, řekněte sami, není ona dítětem štěstěny i v případě svého nového příjmení? Kdyby si vzala třeba nějakého Pomalého, tak bych to těm komentátorům fakt nezáviděl:
„Gabriela Pomalá je stále na prvním místě, ale přibližuje se k ní Laura Dahlmeierová! Gabčo, přidej! Vážení přátelé, jako by mě slyšela, Pomalá zrychlila a Němka na ni ztrácí už deset vteřin! A teď, kdy to má Gabriela do cíle už jen nějakých tři sta metrů, to mohu říct – nejrychlejší v dnešním závodě byla opět česká závodnice Pomalá!“ Hrozná představa, že?
Kniha Biatlon – cesta na vrchol je určitým ohlédnutím se za nedávnými úspěchy českých sportovců a zároveň pokusem o zmapování historie této disciplíny u nás. Dá se, myslím, plným právem říct, že jde o výpravnou publikaci, u níž mimo jiné oceňuji to, že nebyla „spíchnuta“ horkou jehlou v euforické době pěti olympijských medailí, ale vznikala beze spěchu a s velkou pečlivostí. Medailony našich „lyžařsko-střeleckých“ hvězd jsou velmi zdařilé, představují každou z nich vskutku působivě a co je obzvlášť důležité, kniha poodhaluje i biatlonové zákulisí – ti, kteří bojují na trati či slaví na stupních vítězů, jsou mediálními ikonami tak říkajíc v přímém přenosu, ovšem za jejich úspěchy je třeba vidět i veřejnosti neznámé „nosiče vody“, kteří se starají o takové „banality“, jakými jsou např. správné navoskování lyží či dokonalé pažby malorážek...
Víte, že u Ondřeje Moravce (trojnásobného medailistu ze Soči) byla v deseti letech diagnostikována Perthesova choroba, která obvykle znamená doživotní upoutání na invalidní vozík? Věřili byste, že u kolébky biatlonu stály soutěže lovců na lyžích? Je vám známo, že nejoblíbenějším závodištěm v celé Evropě je areál v Novém Městě na Moravě, jehož fantastickou diváckou kulisu nám všichni závidí? Kniha Biatlon – cesta na vrchol rozšiřuje čtenářovy obzory měrou víc než vrchovatou...
Člověka pochopitelně nemůže nenapadnout otázka, co čeká český biatlon, až tato současná generace snů odejde (věřím, že to bude až za hezkých pár let, resp. sezón) do sportovního důchodu. Stane se z dnes tak ostře sledovaného sportu opět neznámá Popelka, které si nikdo nevšimne? Mám za to, že nikoli. V knize jsou totiž krátce zmíněny i naše mladé biatlonové naděje a kdo ví – třeba tak, jak dnes fandíme Gabriele Soukalové nebo Ondřeji Moravcovi, budeme za pár let držet palce Markétě Davidové, Jessice Jislové či Adamu Václavíkovi!

PS: V okamžiku, kdy tuto recenzi dopisuji, probíhá závod žen ve sprintu v německém Oberhofu. Všechno nasvědčuje tomu, že vítězkou se stane Gabriela Koukalová!