HAYLEN BECK: BYLY TADY, A UŽ NEJSOU

První kniha irského autora, přeložená do češtiny, určitě nebude poslední!

Už jsem to možná v některé recenzi psal, ale přece jen bych to rád zopakoval – jsou knihy, u nichž už po přečtení několika prvních stránek vím, že budou čtivé a zajímavé, na rozdíl od jiných, kdy rovněž hned zkraje mám nepříjemný pocit, že tentokrát to „nebude ono“. Kniha Byly tady, a už nejsou irského spisovatele Haylena Becka patří rozhodně do té první kategorie – dvě či tři úvodní kapitoly úplně stačí, aby čtenář spolehlivě poznal, že má co do činění s autorem, perfektně ovládajícím umění stručného a jasného popisu spojeného s navozením atmosféry, jakou v ten který moment zrovna potřebuje.
Jedenáctiletý Sean a šestiletá Louise sedí na zadním sedadle auta, které už několik dní řídí jejich matka na cestě přes celé Státy k přítelkyni, která jí nabídla možnost ubytování a psychické rekonvalescence po traumatických letech s násilnickým manželem. Cesta se už naštěstí chýlí ke konci, brzy budou v cíli svého dlouhého putování a potom si nejen důkladně odpočinou, ale i... Taková smůla! Proč právě teď je musí zastavit policejní auto? Co se dá dělat, snad se nejedná o nic vážného, co by mohlo narušit Audřin cestovní plán...
Vzápětí se ovšem ukáže, že celá věc je mnohem složitější – místní šerif je poněkud ostrý chlapík, který se s nikým nemazlí, a když navíc najde v kufru auta balíček s marihuanou, trvá na tom, že řidička musí na policejní stanici, pro její auto přijede odtahovka a o děti se mezitím postará jeho kolegyně. Vyděšená Audra netuší, kde se v jejím autě mohly vzít drogy, nechápe, proč by její děti měly kamsi odjet s policistkou, ale nakonec jí nezbývá nic jiného než se podřídit šerifovým rozkazům a doufat, že všechno dobře dopadne...
Naprostá bezmocnost tváří v tvář státní mašinérii v podobě policisty, který by přece měl „pomáhat a chránit“, ponižování lidské důstojnosti, které od okamžiku zadržení musí Audra zažívat takřka permanentně, její strach o osud dětí, odvezených (či spíše unesených?!) kdovíkam, postupné uvědomování si strašlivé pravdy, že se patrně stala obětí dosud sice jen nejasně tušeného, ale o to hrozivějšího zločineckého spiknutí – to všechno je autorem popsáno vskutku bravurně. Čtenář si může celou situaci skoro hmatatelně představit a cítí upřímné rozhořčení nad tím, čím vším si hlavní hrdinka musí procházet, drží jí palce, aby všechna příkoří vydržela a nenechala se zlomit k podepsání falešného přiznání a s napětím čeká, jak tento zdánlivě bezmocný boj proti temným silám zla nakonec dopadne.
Kniha má výborný spád, drží čtenáře v ustavičném napětí a kromě toho jej nepřímo nutí k zamýšlení se nad fungováním státních institucí, resp. nad tím, proč je lze tak snadno zneužít různými vlky v beránčím rouše, kteří se bez velkých problémů mohou stát klidně i policisty a využívat své moci k páchání třeba až tak zavrženíhodných činů, jako v případě Audry a jejích dětí. Čtenářovo znepokojení je sice poněkud zmírněno vědomím, že „to se stává jen v knížkách“, ovšem nepříjemný pocit možné zneužitelnosti státního aparátu přetrvává...
Byly tady, a už nejsou je zkrátka psychologickým thrillerem se vším všudy a irský autor Haylen Beck si určitě získá čtenáře i v České republice. Ti, kdo si tuto jeho první knihu v českém jazyce přečtou, si totiž Beckovo jméno zajisté spojí s uměním zručného vystavění dramatického příběhu, spisovatelskou poctivostí i psychologickým mistrovstvím.