Prorocká kniha – italský politolog již před lety viděl nebezpečí naivního multikulturalismu
Kdybychom chtěli charakterizovat ideální společnost tak, jak ji chápala komunistická doktrína, bylo by to velmi snadné. Teoretici tohoto údajně vědeckého názoru na budoucnost lidstva to viděli zhruba tak, že v tomto ideálním světě, k němuž zákonitě celý vývojový proces směřuje, přestane vlastnictví výrobních prostředků být majetkem a výsadou jedinců, čímž bude odstraněno vykořisťování člověka člověkem a následně mezi lidmi zaniknou všechny třídní, náboženské, národnostní a jiné rozdíly (a to z toho prostého důvodu, že třídy, náboženství a národy zmizí). Pochopitelně se zruší i peníze, neboť práce se pro lidi stane radostí a základní životní potřebou, takže ji budou vykonávat bez nároku na odměnu, resp. všechno, po čem zatouží, dostanou zdarma.
Dnes se podobným teoriím smějeme, ovšem není to tak dávno, co o jejich pravdivosti byli mnozí skálopevně přesvědčeni a pro příchod tohoto nového světového řádu nasazovali všechny své síly.
Zkusme se nyní podívat na to, jak vidí budoucnost lidské společnosti současní, tj. levicově-liberální hlasatelé nových zářných zítřků. Stručně řečeno to bude přesně naopak, než jak to zamýšleli komunisté – všechny rozdíly mezi lidmi zůstanou, ale to nebude ničemu vadit, protože v oné ideální, tedy multikulturní společnosti, se právě díky těmto kulturním, náboženským a sociálním odlišnostem budou lidé vzájemně poznávat, obohacovat se o životní zkušenosti, hledat to, co je spojuje a v důsledku toho žít v míru, založeném na toleranci, humanismu a názorové pluralitě.
Nepřipadá vám to směšné? Pravděpodobně ano, ovšem právě taková je oficiální linie, kterou razí sociální inženýři dneška. A jistě jste si všimli i toho, že prostředky používají sice jiné, ale konečný cíl mají totožný s komunisty, totiž vytvořit tzv. multikulturního člověka a tím i nové, pokrokové lidstvo.
Komunistická vize logicky zkrachovala a podobný osud čeká i tu multikulturní, neboť obě jsou založeny na chybných sociálně-sociologických postulátech, což vidí každý, kdo si zachoval zdravý selský rozum a aspoň trochu se zajímá o historii. To očividně chybí těm, kteří si nejsou schopni či ochotni vysvětlit příčiny kolapsu komunismu a fašismu a žijí s iluzí, že tentokrát „to vyjde“...
Toto je ve stručnosti hlavní poselství brilantní studie Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci, v níž italský politolog Giovanni Sartori rozvádí teorii tzv. otevřené společnosti, v níž se přirozeným (kulturním, náboženským, etnickým) tlakem otupí, popř. zcela zmizí všechny zásadní příčiny konfliktů a nesnášenlivosti a lidé se – ať už z idealistických či pragmatických důvodů – sjednotí na humanistickém konzensu. Sartori dovozuje, že tato idea je nejenže naprosto utopistická, ale – a především – nesmírně nebezpečná pro demokracii jako základní hodnotu euroatlantické civilizace. Otevřenost, multikulturalismus, tolerance a další „evropské hodnoty“, dovedené ad absurdum (a právě takovouto politiku dnes představitelé Evropské unie provádějí), nutně vedou k destrukci demokracie, protože myšlenka, že tzv. „začleňování se do většinové společnosti“ je jaksi automatickým zájmem etnických či náboženských minorit, vychází z fatálního neporozumění zvláště islámské mentalitě s jejím naprosto odlišným chápáním fundamentální role náboženství ve státě a v životě každého jedince. Naivní představa o absorbčních schopnostech Evropy přijmout miliony muslimů bez toho, aby se radikálně změnil charakter jejích demokratických principů, je dnes a denně potvrzována jasnými příklady toho, že tzv. „uprchlíci“ se nejenže nesnaží o integraci, ale naopak zneužívají slabosti demokratických politiků a institucí k prosazování stále nových privilegií – a to ve jménu demokracie, která přece hlásá pluralismus a respekt k odlišným názorům i světonázorům!
Giovanni Sartori je autor, vycházející z přísně racionálních, empiricky i jinak ověřitelných skutečností, takže jej lze jen stěží obvinit z averze či dokonce nepřátelství vůči jiným kulturám a náboženstvím a následně mu přišít nálepku xenofoba, jak to dnešní hlídači politické korektnosti tak rádi praktikují u všech, kdo mají jiný názor na řešení společenských problémů než je ten jejich. Kniha Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci, napsaná ještě v době, kdy tzv. uprchlická krize teprve začínala a nikdo ji nebral vážně, se ukázala být prorockou, neboť dnešní krizi její autor viděl už tehdy. Je tudíž aktuální i dnes a každý, kdo se s ní seznámí, dobře udělá, protože tak pronikavý a hluboký vhled do příčin eroze západní společnosti, jaký demonstruje italský politolog, je dnes už poměrně vzácný.
2025 ©