FRANTIŠEK R. KRAUS: A PŘIVEĎ ZPĚT NAŠE ROZTROUŠENÉ...

Kniha o holocaustu, jaká tu ještě nebyla!

Když nakladatelství Cattacan nedávno vydalo knihu povídek Františka Roberta Krause, byl tento pražský židovský spisovatel širší čtenářské veřejnosti prakticky neznámý. Jak bude přijat? Nejedná se o riskantní podnik, který může skončit značnou (a třeba i likvidační) ekonomickou ztrátou? A co informace o plánovaném vydání autorových sebraných spisů? Není to nerealistický slib?

Nevím, jestli si skupina nadšenců kolem Stanislavy Findejsové tyto otázky skutečně kladla, zdá se mi to ale velmi pravděpodobné. Velký úspěch Povídek ze Svrabové čtvrti se totiž sice dal předpokládat, jisté ale v téhle branži nebývá nikdy nic. Dnes naštěstí už můžeme říct, že František R. Kraus se z polozapomenutého jako mávnutím kouzelného proutku stal spisovatelem hojně čteným, všeobecně uznávaným a v nejlepším smyslu toho slova populárním. Jeho renomé nyní určitě ještě vzroste, protože kniha A přiveď zpět naše roztroušené... je literární událostí par excellence!

Krausův židovský původ jsem již zmínil a tak není divu, že se svého času stal obětí nacistických rasových perzekucí. Terezín, Osvětim, Gliwice, Blechhammer – to jsou jména zastávek na jeho křížové cestě smrti, z níž se jako zázrakem navrátil zpět do života. Kniha začíná příznačně 15. březnem 1939 a autorovy autentické zážitky (příjezd německých vojsk, jejich „uvítání“ Pražany, Hitler, zdravící z okna Hradu nadšené soukmenovce) jsou fascinujícím svědectvím o hrůzné atmosféře onoho osudného dne. Následující vylíčení děsivé anabáze po koncentračních táborech je výjimečné tím, že pochází od brilantního spisovatele, u něhož je faktografický popis obohacen o „přidanou hodnotu“ v podobě literární vybroušenosti a mimořádného psychologického mistrovství. Krausovo zaznamenávání hrůzostrašných prožitků je natolik sugestivní, že čtenář se stává takřka očividným svědkem všeho, co před jeho vnitřním zrakem defiluje v kaleidoskopické posloupnosti přízračných momentek, kterýžto neobvyklý vypravěčský styl si autor podle všeho zvolil záměrně jako nejvhodnější pro vyslovení nevyslovitelného...

Nelze nezmínit ani značnou historickou hodnotu knihy, v níž lze mimo jiné objevit pozoruhodné příspěvky k tématům, která jsou dodnes předmětem diskusí s nejednoznačným závěrem. K těmto bílým místům na mapě dějin patří např. role českého četnictva při konečném řešení židovské otázky, do níž František R. Kraus vnáší řadu významných poznatků. Též jeho pobyt v Osvětimi nám odhaluje některé nové skutečnosti – domnívám se (abych uvedl konkrétní příklad), že o tom, co je popsáno v kapitole s názvem Hugo rozparovač, se dozvídáme vůbec poprvé! 

O holocaustu jsem toho přečetl již tolik, že jsem byl zpočátku skeptický k možnosti nějaké zásadně „jiné“ výpovědi o této strašlivé skvrně na lidských dějinách. Kniha A přiveď zpět naše roztroušené... mne však přesvědčila o tom, že stále mohou přicházet dosud nevyslechnutí svědkové oněch hrůz, jejichž naléhavý hlas nelze přeslechnout. Jedním z nich je i František R. Kraus – jeho kniha se zcela jistě a plným právem zařadí mezi nejvýznamnější a nejčtenější díla, pojednávající o nacistické vyvražďovací mašinérii...