Děsivé svědectví o celoplanetární sledovací mánii amerických tajných služeb z pera člověka, který „byl u toho“...
Edward Snowden je americkými oficiálními místy považován za zrádce své země, byl na něj vydán zatykač a musí se skrývat. Co tak strašného udělal? Vlastně vůbec nic – a dokonce by byl v jiné době oslavován jako národní hrdina, bránící lidská a občanská práva Američanů proti státní zvůli. Podobně jako např. Carl Bernstein a Bob Woodward, kteří se poté, co donutili k rezignaci prezidenta Nixona, nestali nepřáteli státu, ale váženými a obdivovanými mediálními hvězdami. Časy se ale mění a dnešní Spojené státy už dávno nejsou tím, čím bývaly...
Při četbě jeho knihy Nesmazatelné záznamy postupně zjišťujeme, čím se stal Snowden pro mocenskou garnituru v USA tak nebezpečný. Zatímco jiní „protiestablishmentoví“ rebelové se zaměřovali většinou jen na jednotlivé případy zneužívání moci, tentokrát se tu objevil někdo, komu jednoho dne došlo, že kořenem všeho zla je ve skutečnosti politický systém (a jeho státní aparát) jako takový. Tragickým bodem zlomu v moderních amerických dějinách se stalo 11. září 2001, kdy jako reakce na zločiny islámských džihádistů byla nastoupena cesta hysterického protiteroristického aktivismu a bezprecedentních bezpečnostních opatření, která ze sledování důvodně podezřelých osob brzy přerostla v totální kontrolu veškeré populace planety. Jinak řečeno – americká demokracie zmutovala do absurdního orwellovského systému, kdy státní instituce (především tedy zpravodajské služby) se vymkly jakékoliv relevantní kontrole, uzurpovaly si totalitní pravomoci, stojí nad zákony a fakticky tedy jednají protistátně. Dlužno říct, že to v americké historii není nic nového – jde vlastně o obdobu mccarthismu, s tím rozdílem, že komunisty nahradili teroristé.
„Dvě desítky let, které uplynuly od 11. září, charakterizuje ničení, ale také sebedestrukce Ameriky: vyhlašování tajné politiky, tajných zákonů, tajných soudů a tajných válek, jejichž traumatizující dopady – a samotnou jejich existenci – americká vláda opakovaně utajovala, popírala, vyvracela a překrucovala.“ Cesta k tomuto poznání byla pro Edwarda Snowdena hodně trnitá – vždyť patřil k těm americkým občanům, pro které se 11. září 2001 stalo potupným traumatem a zažehlo v nich plamen nadšeného patriotismu. Dvacetiletý mladík se domníval, že nejlépe poslouží své vlasti v boji s islámskými teroristy tím, že vstoupí do armády, prodělá důkladný výcvik a potom bude nasazen někde v Iráku či Afghánistánu. Z těchto idealistických představ měl být záhy vyléčen – o inteligentní lidi jeho typu armáda zájem rozhodně neměla. Ostatně většina nováčků, kteří spolu s ním narukovali, byli pochybní jedinci, kteří si nevěděli rady se životem a v armádě spatřovali poslední možnost, jak se někde uchytit. Vojenský dril měl za cíl vycvičit z nich masu fyzicky zdatných a rozumově podprůměrných jedinců, ochotných bez odmlouvání plnit rozkazy. Pasáže knihy, v nichž Snowden popisuje své zážitky z vojny („naštěstí“ si tam zlomil nohy a byl poslán do civilu), stojí opravdu za to – svou tragikomikou připomínají časy dobrého vojáka Švejka...
Celá recenze zde:
2024 ©