CONNIE WILLISOVÁ: SLYŠÍM TĚ VŠUDE

Jednoduchá operace – a budete znát myšlenky svého partnera! Ovšem i doktoři dělají chyby...

V poslední době můžeme čím dál častěji zaslechnout zvěsti o tom, že v méně či více vzdálené budoucnosti prý budou lidé čipováni, což do našich životů přinese převratné změny, pochopitelně pouze pozitivní. Ti, kdo se nesměle ozvou s otázkou, zda takovýto razantní zásah do našeho soukromí v sobě neskrývá i jistá nebezpečí, jsou pravidelně „odpálkováváni“ s poukazem na nevyhnutelný vývoj techniky či na fakt, že když budeme všichni označení, nikomu se nepodaří někam beze stopy zmizet a tudíž každého potenciálního teroristu chytí dřív, než stihne zrealizovat nějaký zločin. A vůbec – pro svou bezpečnost by přece lidé měli něco obětovat, ne?
Zatím jsem se nikde nedozvěděl, zda to čipování má být dobrovolné či povinné, ovšem zkušenost s podobnými „vynálezy“ pro dobro lidstva mi napovídá, že bude právně závazné úplně pro všechny (tedy kromě těch teroristů, kteří se mu určitě budou umět vyhnout). Moje skepse pramení mimo jiné z historické zkušenosti, neboť je všeobecně známo, že všechny podobné a občas i dobře míněné nápady z chytrých hlaviček sociálních inženýrů nakonec přinesly víc škody než užitku, pokud tedy přímo nevedly k drastickému omezení lidských práv. A moji nedůvěru vůči podobným experimentům v neposlední řadě prohloubila i jedna zajímavá knížka, která sice humornou, ale mezi řádky i varovnou formou ukazuje, čemu všemu se můžeme vystavit, pokud lehkomyslně svolíme hrát roli pokusných králíků a necháme si implantovat do mozku takovou malou kouzelnou věcičku...
Říká se tomu EED a nic to není. Tedy nic, z čeho bychom snad měli mít obavy, protože jde o naprosto neškodný zákrok, prováděný navíc při narkóze, takže to bez problémů „dají“ i citlivější povahy. Jde o to, že dnes, v druhé polovině 21. století, komunikace mezi lidmi prostřednictvím facebooku, twiteru a podobných muzeálních artefaktů beznadějně zastarala a používají ji už jen ti, kdo se nostalgicky ohlížejí po starých zlatých časech a nejdou s dobou. Pro ty ostatní je tady EED!
Jednoduchá operace – a rázem se posunete na úplně jinou (rozuměj lepší a výkonnější) úroveň mezilidské komunikace! Budete něco jako ten král v pohádce, který po snězení hada začal rozumět zvířecí řeči. Ne, to byla legrace, tak daleko ještě nejsme, ale EED vám umožní být v neustálém duchovním kontaktu s vybranou osobou, znát její myšlenky a touhy a třeba také vědět, zda a jak moc vás miluje. No – nekupte to!
Briddey Flanniganová je šťastně zasnoubená a její radost dosáhne vrcholu v okamžiku, kdy jí její vysněný Trent řekne o EED a vybídne ji, aby za účelem jejich ještě větší a horoucnější lásky tuto moderní proceduru spolu s ním podstoupila. Nemusí se ničeho bát, je to jen takový malý lékařský výkon a potom už budou nejen obrazně, ale i fakticky jednou bytostí. Vždyť o všem, na co pomyslí jeden, bude okamžitě vědět i druhý, nebude žádné tajemství, které by je od sebe oddělovalo, žádný mráček na věčně zářivé obloze jejich dokonalého vztahu...
Šedá je všechna teorie a žití zlatý strom se zelená! Tak nějak to řekl klasik a jeho slova by se dala parafrázovat v tom smyslu, že to, co si člověk usmyslí a vysní, může nakonec skončit přesně naopak. V případě naší Briddey je to tak, že EED u ní dopadne nad očekávání dobře a... tím vlastně špatně! Jak je to možné? Inu, telepatického spojení je u ní dosaženo, ale kromě svého snoubence Trenta se „nabourala“ i do myšlenkových pochodů dalších lidí. A oni do jejích!
Zašmodrchaný příběh pochopitelně vede k nepředvídaným, nepředvídatelným a kuriózním situacím, které Connie Willisová čtenářům pečlivě dávkuje a nikoho neošidí. Slyším tě všude je tak „ženským románem“, společenskou satirou, sci-fi i svérázným, protože humorným psychothrillerem. A možná i trochu pohádkou – jestliže se hlavní hrdinka nechala zlákat vidinou vyšších stavů ducha, aby posléze zjistila, že méně je někdy více, tak nakonec přijde na to, že všechno zlé je k něčemu dobré...
Pro mě je pak dobré to, že pokud se EED dožiji, určitě se nenechám zlákat reklamou a tuto „jedinečnou“ a „naprosto unikátní“ operaci nepodstoupím. Co však, jestli bude povinná? Tak toho se, doufám, nedožiji...