Fascinující pohled do krutého světa finančních „žraloků“!
Je středa, 14. června 2000, pozdní odpoledne. Spolu s davem rozhořčených klientů stojím v honosné budově Investiční a Poštovní banky a čekám, zda ze svých úspor, které jsem této instituci svěřil, dostanu alespoň něco nazpět. Před pár týdny, kdy se v novinách začalo nesměle psát o jistých potížích, v nichž se banka nachází, se její vedení proti takovým zprávám ohradilo větou, na niž si dodnes dobře pamatuji: „Je to fáma – jedeme dál!“ Na pomoc bance okamžitě přispěchali i tzv. finanční analytici, unisono tvrdící, že „IPB je ve vynikající kondici“.
„Za svou investigativní práci v oblasti bankovnictví a finančnictví získala několik novinářských ocenění...“ Tato informace z obálky knihy dává čtenáři naději, že švédská autorka Carolina Neurathová si pro svou románovou prvotinu zvolila téma, které jí „sedí“ a prostředí, jež je jí důvěrně známé a v němž se umí dobře orientovat. A tato naděje se již po prvních přečtených stránkách mění v jistotu – Neurathová nás se zasvěceností profesionálky okamžitě uvádí do světa, o kterém máme jen kusé a mlhavé představy, omezující se většinou na empirické vjemy krásných, luxusně zařízených a rozlehlých budov, v nichž za přepážkami sedí podle poslední módy oděné dámy či neméně elegantní pánové a tváří se hodně důležitě...
Nebyla to pouze IPB, těch bank, které tenkrát krachovaly, byla celá řada. Když tak někdy jdu svým městem (Brnem), bezděčně si vzpomenu, že třeba tady v této starodávné budově s věžičkou na střeše sídlila Pragobanka. Kde je jí dneska konec! Dávno pryč je i obří logo COOP banka na tom velikánském domě vedle hotelu Grand. A zde, v dnešním obchodě s italskou módou přece kdysi bývala Česká banka a o kousek dál OK banka! Ani Agrobanka tady v té rohové budově nepřežila do dnešních dnů, i ona si „klekla“, jak se tenkrát lidově říkalo. Union banka, různé družstevní záložny (tzv. kampeličky) – mám pokračovat?
Svým zaměřením se Zaslepení řadí nejspíše mezi detektivní thrillery, zároveň ovšem je i společenským románem, protože autorčin záběr daleko přesahuje svět bank, nažehlených límečků a peněžních transakcí. Neméně zajímavá je i sonda do současných švédských sociálně-politických poměrů (jež pochopitelně nejsou specifikem toliko Švédska, ale celé „vyspělé“ Evropy), resp. do obrovské propasti, která se postupem doby vytvořila mezi „obyčejnými“ lidmi, nemajícími sebemenší ponětí o podstatě finančnictví a tržní ekonomiky a šedými eminencemi v pozadí, které vytvářejí mechanismy řízení a celý obludný systém uvádějí do pohybu a udržují v chodu. Většinou teprve nějaká finanční krize či krach některého finančního ústavu nám sundá klapky z očí a my si na okamžik uvědomíme, že pozlátko nablýskaných domů ze žuly, skla a oceli má možná za cíl skrýt před našimi zraky něco hodně špinavého...
Je víc než pravděpodobné, že román švédské autorky nese autobiografické rysy, neboť v něm dokonale zúročila své letité zkušednosti s bankovním sektorem, jeho specifiky a výsadní rolí, jakou hraje v hospodářském systému země. Hlavní postava knihy, investigativní novinářka a expertka na ekonomické otázky z významného listu, se jedné noci nečekaně dozvídá o podivné smrti čelného manažera Stockholmské obchodní banky, který jí občas poskytoval informace o zákulisních praktikách této přední finanční instituce. Všechny indicie sice ukazují na sebevraždu, ovšem Beatrixe Farkasová má na celou věc odlišný názor. Už delší dobu byla totiž tato banka objektem jejího zájmu, neboť zpočátku neověřené zprávy o nestandardních, ba přímo nezákonných praktikách jejího vrcholného managementu začaly postupem doby nabývat zcela reálných a hrozivých kontur. Beatrixe získala nezpochybnitelné důkazy o tom, že banka je na pokraji krachu a ředitel, předseda představenstva a tiskový mluvčí svými tvrzeními o tom, že všechno je v nejlepším pořádku, se jen snaží získat čas na zoufalé finanční operace s cílem odvrátit neodvratitelné...
Když se na princip fungování bank podíváme nezaujatýma očima a použijeme přitom zdravý selský rozum, brzy přijdeme na to, že se fakticky jedná o něco podobného jako jsou podvodné hry zvané „pyramida“ či „letadlo“. Lidé si ukládají peníze, banky s nimi obchodují a věří, že na těchto transakcích vydělají. Ovšem výhra jednoho je logicky prohrou druhého, takže je vcelku logické, že periodicky dochází k tomu, co s tisíci podobnými hlupáky postihlo i mě, když jsem skočil na špek sloganům o „nejlepší české bance“, pobočce to japonské Nomury, které mohu věřit, protože „lev ve světě financí je na mojí straně“... Celá ta maškaráda neslavně skončila v ono červnové odpoledne roku 2000 na Orlí ulici v Brně, kdy vyděšení úředníci hleděli z oken na rozzuřený dav, domáhající se svých peněz a přemýšleli, kde se v budově nachází nouzový východ, jímž by se dalo uprchnout. A navlas stejnou situaci zažili Spojené státy v roce 2008, když se zhroutil celý finanční systém a jen díky „napumpování“ stovek miliard dolarů z peněz daňových poplatníků do krachujících bank se celé to pochybné perpetuum mobile udrželo v chodu. Tedy do další krize...
Kromě toho, že je napínavý a velmi dovedně napsaný (prolínání časových pásem sice klade na čtenáře jisté inteligenční nároky, ale v kontextu dějové linky působí mimořádně efektně) je román Zaslepení pozoruhodný rovněž tím, jak před čtenářem odhaluje vnitřní svět bank, tedy to, co se skrývá za vyleštěnou fasádou jejich sídel. Lítý konkurenční boj, absence jakýchkoli etických norem, bezskrupulóznost a hamižnost „těch nahoře“, mafiánské praktiky v donucování „těch dole“ k loajalitě a krytí podvodných finančních operací – to všechno před námi defiluje v celé své nahotě a dává knize takřka mysteriózní, hororový nádech.
Skvělá četba!
2024 ©